Už jsem to neřešila. Z hlavy jsem vypustila problémy, city, Nicholase. Teď jsem tu byla jen já, hudba a taneční parket.
Lýtka mě bolela z vysokých podpatků, ale nelámala jsem si s tím hlavu. Protancovala bych celou noc, kdyby mě v jednu chvíli nezarazila něčí ruka. Nebo to byla noha? V tu chvíli jsem si nebyla jistá. Končetina patřila Penelopě.
„Je mi z tebe špatně," řekla znechuceně a sjela mne pohledem. V mlžném oparu jsem zaregistrovala, že v jejím těsném závěsu je Nicholas. Chodil za ní snad pořád.
„Ahoj, pejsku," zacukrovala jsem jeho směrem a chystala se vzít do rukou jeho obličej. On mě však zastavil a upřel na mě své bledě modré oči. To bylo poslední, co jsem vnímala, pak už mě nohy neunesly. A já upadla do opilecké nevědomosti.
ČTEŠ
stolen kisses
NouvellesKam se všemi nechtěnými myšlenkami? Glen Rea Jayssová všechnu tíhu svých skrývaných pocitů přenáší na nažloutlé papíry, vonící po tabáku a po starých vzpomínkách. Chcete číst její slova, která nikdy nikdo neměl vidět? Ukážu vám je. Ukážu vám její ch...
