/07/

217 51 2
                                    

Pomalu jsi přešel k pokladně, i když bylo vidět, že by ses radši schoval v regálech. Nesměle jsi pozdravil a tebe.

A po všech těch otázkách, které mi kdy plavaly v hlavě, jsem řekla jen: „Ten nákup jsem ti chtěla vrátit."

Chtěla, ale nevrátila. Když jsem si uvědomila, jak hloupě to zní, zastyděla jsem se. Ty ses však usmál a odpověděl, že to mám nechat být.

Měl jsi svůj nákup, a přesto jsi tam dál stál. Nervózně sis prohrábl vlasy. Trapnejší ticho jsem nezažila.

A tak jsem po mírném odkašlání plácla další větu: „Víš, Pen vypadá trochu jinak."

Tehdy napadlo, jestli příčinou toho polibku nebyly drogy. Pak by se možná vysvětlovalo, proč jsi neviděl rozdíl mezi mnou a Pen.

29. 3. 2016

stolen kissesKde žijí příběhy. Začni objevovat