Chvíli jsem jen pozorovala, jak mu stéká po bradě pramínek krve z roztrženého rtu. Hleděl mi zpříma do očí. A jediné, co udělal, bylo to, že nastavil ruku, aby krev nekápla na zem.
„Prašť mě ještě," přikázal mi. Možná jsem na to měla sílu i chuť, ale jeho chování mě odradilo. Byl smířený s následky. Jako kdyby si myslel, že si zaslouží ještě víc.
„Glen Rea, vraz mi ještě jednu, dělej," pobízel mě dál. „To, co jsem udělal, byla blbost. Akorát jsem ti ublížil." Se zdrceným výrazem si volnou rukou prohrábl vlasy a do druhé stále chytal kapky červeně.
„Nemáte nějaké papírové kapesníky?" zeptal se, když jsem tam stála jako opařená a vstřebávala své násilnické sklony. „Nechci tady nic zašpinit. Už jsem podělal dost věcí."
„Máš pravdu," řekla jsem s náhlým klidem. Podala jsem mu balíček kapesníku a otočila se od něho se slzami v očích. „Běž pryč, prosím."
Pár vteřin tam ještě postavál a nejspíš hledal vhodná slova. Pak už byly slyšet jen jeho kroky, které pomalu slábly.
ČTEŠ
stolen kisses
Short StoryKam se všemi nechtěnými myšlenkami? Glen Rea Jayssová všechnu tíhu svých skrývaných pocitů přenáší na nažloutlé papíry, vonící po tabáku a po starých vzpomínkách. Chcete číst její slova, která nikdy nikdo neměl vidět? Ukážu vám je. Ukážu vám její ch...
