40

195 40 16
                                    

Okolní svět jsem jako obvykle nevnímala, proto mě polekalo, když jsem ucítila na rameni teplou dlaň. Otočila jsem se a musela znovu čelit těm očím, které byly ledově modré a přesto krásné.

„Promiň mi to," řekl. Pohledem jsem spočinula na jeho rtech, na které jsem poslední dobou až nezdravě často myslela.

Do ruky mi strčil bílou obálku. Chystala jsem se něco namítnout. To už se však ztrácel v davu studentů.

\\

Kvapně jsem roztrhla obálku. Teď když jsem konečně dostala odvahu, jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou. Vevnitř byl dopis.

Se zatajeným dechem jsem se pustila do čtení.

Jeho slova byla další ranou. Příjemnou ranou.

Nad posledním slovem - to bylo mimochodem slovo Nicholas - jsem se musela usmát. Po dlouhé době jsem dostala všechny svoje odpovědi. Možná i víc.

/konec/

stolen kissesKde žijí příběhy. Začni objevovat