Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

3. Kapitola » Opožděně všechno nejlepší!

Byl to už týden, co se stal ten incident s Jokerem. Ten byl stále zavřený a Batman se usídlil zpět v Gothamu, kde bojoval proti zločincům.
Byl zdánlivý klid, až na časy, kdy se tady objevili démoni, které jsme však s bratránky a mou sestřenicí vyřídili cobydup.
A taky jsem zjistila, jaké vlastně to mám schopnosti. Super!
Po mámě jsem uměla levitovat, po babičce jsem ovládala zmrazení času a po prababičce telekinezi. Zdálo se však, že jsem měla i moc sobě vlastní, a to oživit na co pomyslím. Bylo to jako když Wyatt oživil draka z televize. Přesně jak to Chris řekl. Akorát že jsem nevěděla, jak to zvrátit a jestli tohle vůbec půjde. Možná že tahle moc by mohla být společná. Nás všech. Jenže Kat a Chris takovou moc nemají. Takže můžu jen doufat, že ji budou mít, jinak nevím, co se to děje.
No ale ani oni nejsou pozadu. Jako jediná se neumím přenášet. Sice mi bylo řečeno, že třeba budu moct, po tátovi, který se přenášel jako Kupid. Jenže on měl prsten, ne?
Ale i to mi bylo vyvráceno, řekli mi, že když se musel přenést bez prstenu, šlo to. No... vymlouvat jim to nebudu.
Takže abych to zkrátila, právě jsem se učila používat svou moc a nejlepší trénink? Zkusit to na démonech, když zaútočí.
Jen doufám, že nedostanu i takovou tu odpalovací moc, co má teta. Fakt se nechci zavřít ve sklepě, abych se klepala strachy, co vybouchnu příště a jestli to nebude třeba mamka nebo táta.

To jsem ale odbočila.
Musím říct, že mé oživení komiksů, si dokáže spojit jen málo lidí.
Moje sestřenka Kat a bratranec Wyatt spolu s Chrisem vědí, že to není v pořádku, že to tak nebylo a že jsem to udělala já. Ups...
Jenže nikdo další nemá tušení, že to takhle dřív nebylo. Všichni si myslí, že to tak bylo a bude i nadále. Že Gotham je jedno z dalších měst v Americe a Batman je opravdový superhrdina.
Dokonce i naši rodiče si myslí, že to tak bylo.
Jenže do té doby, než na to přijdu a pokud to vůbec půjde, to takhle půjde.
Já můžu jen doufat, že Joker se nedostane z Arkhamu. A taky, že jsem neoživila i další padouchy.

„Nad čím přemýšlíš?" zeptala se mě má sestřenka. Překvapeně jsem vzhlédla od knihy stínů a podívala se na ni.
„Promiň, Kat... asi jsem se jen zamyslela nad tím vším, co se vlastně děje," přiznala jsem.
„A na co jsi přišla?" usmála se a vstala z gauče, který jsme si sem přenesli, aby to na té půdě vypadalo pohodlněji. Ano, byli jsme na půdě domu Halliwellů, protože kniha stínů se nemá přenášet jinam.
„Že musím to své přání odvolat, ale nikde není jak," povzdechla jsem si a otočila další stránku. Moje sestřenice ke mně přešla a konejšivě se usmála.
„Není to tvoje vina. A navíc, třeba to nebude tak zlé a Batman se vždy hodí. Možná, že to nepotřebujeme zrušit, ale jen se s tím sžít," mrkla a podívala se do knihy se mnou.
Našla jsem stránku s démonem Belthazorem, u kterého byly fotky muže s mámou, když byla mladší. Už jsem se jí na to ptala a byla to pro ni bolestivá minulost.
Pročítala jsem si informace o Colovi a poznávala jsem tak vždy mamku o něco víc.
„Myslíš? Co když někomu ublíží? S tím bych žít nemohla," šeptla jsem smutně a radši knihu zaklapla.
„Víš, možná to bylo dáno," pokrčila rameny. „Prostě se tím netrap a řešení se najde třeba samo," usmála se a táhla mě z půdy.
„Kam jdeme?" zeptala jsem se zvědavě.
„K tobě. Vybereme ti něco pěkného na sebe a půjdeme do klubu," zasmála se a s tím jsme zmizeli v modré záři.
„Měla jsi mě připravit na to, že nás přeneseš," prskala jsem, jak jsem stále neměla ráda přenášení. Zvlášť tak překvapivé. Posadila jsem se na postel a povzdechla si.
„Mrzoute," smála se Kat a šla k mé skříni. Otevřela ji a přehrabovala se v mých věcech.
Protočila jsem oči a vstala. Šla jsem si do kuchyně pro vodu, ale zastavil mě zvonek u dveří. Jako kdyby to měl někdo přesně načasované. Vydral se ze mě další povzdech a šla jsem tedy otevřít, ale už tam nikdo nestál. Jen na zemi byla podlouhlá fialová krabice se zelenou mašlí okolo. Zamračila jsem se a vzala to do bytu. Položila jsem to na stůl a podívala se na dárkovou kartičku přidělanou k mašli. Stálo na ní: Harley.
Pozdvihla jsem obočí, nikdo mi tak moc neříká. Pro většinu lidí jsem byla jen Harleen nebo mi říkali Har nebo jen Leen či Leenie. Harley jsem od lidí slyšela zřídka.
„Co to máš?" podivila se Kat, když došla za mnou a prohlížela si krabici stejně jako já.
„To nevím. Někdo zvonil, ale když jsem otevřela, bylo tam jen tohle s mým jménem," poukázala jsem na cedulku.
„Harley? Hmm... tak ti skoro nikdo neříká, kdo by tohle mohl poslat? Myslíš, že je to nějaký opožděný dárek k narozkám?" usmála se sestřenka a oči jí samou zvědavostí jiskřily.
„Podívám se," zasmála jsem se a rozvázala mašli. Poté jsem otevřela krabici. Ať už v ní bylo cokoliv, bylo to schované pod hedvábným papírem. Zvědavost mě také přemohla, a tak jsem opatrně papír dávala stranou, kdyby tam bylo něco křehkého.
Jenže jaké bylo naše překvapení, když jsem tam našla jen pálku na baseball s nápisem Good Night?
„Tohle je divný dárek," zamračila se Kat a vzala mi pálku z ruky. Prohlížela si ji a já zatím vytáhla ještě růži, která měla modro růžové okvětní lístky a byla zbavená trnů. Zmateně jsem ji odložila a vzala do ruky bílou obálku nadepsanou mým jménem, jenže znovu jako Harley.
Teď už jsem se mračila, když jsem ji otevírala a vytáhla jsem z ní papír, který byl cítit nějakou povědomou vůní.

Drahá Harley,

to jméno k vám prostě padne jako ulité, není-liž pravda?
Doufám, že vás můj dar potěšil, byl vybrán a vyroben speciálně pro vaši blonďatou hlavinku.
Přemýšlela jste někdy nad tím, že by vám slušela modrá a růžová barva? Na vašich krásných loknách?
Nuže, abych to upřesnil, toto je můj dar k vašim narozeninám. Vím, trochu pozdě, přesto bych řekl, že na to mám nárok, když jsem se o nich dozvěděl až dva dny po našem seznámení.
Při našem příštím setkání bych vás rád viděl s mým darem. Jistě víte, jak se bránit před zlořády, přesto by tohle mělo být daleko efektivnější než lézt po nebezpečné římse.

Váš oddaný klaun.
Ale klidně mi říkejte Joker.

Jen jsem držela papír v ruce a zírala na písmena. Pokoušela jsem se porozumět významu slov napsaných zde, ale můj mozek to nechtěl vstřebat.
Pan J mi poslal dárek k narozeninám. On dokázal z Arkhamu zajistit dar pro mě. On ví, kde bydlím. On mi napsal dopis. Sice zvláštně a trochu zastarale, ale... proč to proboha udělal?
A příští setkání? To snad ne!
Zmateně jsem se pak podívala na své vlasy, protože jsem si chtěla aspoň na chvíli své konečky vlasů nabarvit. A spolu s Kat jsme chtěly nějaké silné barvy a vypadat tak trochu zvláštně. A já myslela na růžovou a modrou barvu. Jako byla na té růži. Jak tohle kruci ví? Jak...
„Leenie... co tohle má být?" zašeptala mi sestřenka, protože mi přes rameno četla, co tam bylo napsáno.
„Nemám ani ponětí, ale nevypadá to vůbec dobře, že ne?" zachraptila jsem, jak jsem na to zírala s otevřenou pusou.
„Ne, to nevypadá. Musíme zavolat Chrise a Wyatta," rozhodla.