Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

23. Kapitola » Ne!

Nevěděla jsem proč, ale kdykoliv jsem byla v jeho blízkosti, stala se ze mě malá vystrašená holčička. Nemohla jsem se bránit, z hlavy se mi vykouřila veškerá znalost boje. Bylo to, jako kdyby jeho přítomnost udělala něco s mými mozkovými buňkami. Cítila jsem se jako trubka, která nemůže nic udělat.
Když jsem byla od něj vzdálená, pamatovala jsem na svou moc, kterou jsem dokázala někdy i využít. Nikdy však nezabrala na něj. Vyhnula se mu vždy jako čert kříži.
Musela jsem se jednou vzchopit, abych se vzepřela a konečně se proti němu postavila. Ale bylo snadnější si to opakovat v hlavě než to ve skutečnosti udělat.
A tak jsem zase skončila vláčená k výtahu, aby se mnou zmizel dříve, než by Batman mohl překazit jeho plán. Kousala jsem se do rtu, snažila se přemýšlet a dodat si odvahy. Držel mě pevně za ruku, když jsme došli k výtahu, přitáhl mě k jeho boku a zmáčkl tlačítko na přivolání. Pár mužů došlo k nám, otočili se zády a mířili zbraněmi všude možně. Jistě, jeden větší pitomec než druhý. Opravdu ten jeden z nich čekal, že mu podleze mezi nohama, že mířil zbraní tak soustředěně k zemi? Měla jsem chuť si plácnout rukou do čela.
Naštěstí jsem se udržela, a dokonce jsem se ani nezasmála. Ano, pochválila jsem se právě teď a tady. Kdy jindy taky, že?
Kousla jsem se do rtu, svou pravou rukou, kterou jsem měla volnou a nikdo na ni neviděl, jsem u boku lehce pohnula a soustředila se. Výtah se zasekl v přízemí a odmítal se pohnout. Má telekineze fungovala a Jokera to velmi frustrovalo. Zavrčel a bouchal do toho tlačítka, než se rozčílil úplně, vytáhl zbraň a střelil do tlačítka. Vypískla jsem a automaticky jsem se odtáhla. Nepřemýšlela jsem, prostě jsem se odtáhla a lehce otočila, mé ruce přistály na uších, jak v nich ještě rezonoval zvuk výstřelu.
„Harley!" zavrčel naštvaně a já k němu vzhlédla. Mračil se a sledoval mě. Pak mě chytl znovu za ruku a vedl mě ke schodišti, vrčel, žádný šílený smích. Nevěděla jsem, co mě děsí víc.
Klopýtala jsem za ním a znovu jsem zkusila svou moc nenápadně použít. Nedovolila jsem dveřím se otevřít. Blokovala jsem je, takže je jeho muži nemohli otevřít ať se snažili, jak chtěli.
„Jak to dělá?!" zařval mi přímo u ucha a rozhlížel se. Přitiskl mě k sobě víc a koukal kolem. Pak zvedl zbraň a namířil ji na konec chodby. Vzhlédla jsem a uviděla ho. Bruce tam stál, klidný jako vždy a zamračeně nás sledoval. Na odhalené kůži jeho čelisti byla krev, ale neviděla jsem, zda je zraněný on, nebo to byla cizí. Pohnula jsem se instinktivně, znovu, a setkala se s posílením stisku paže kolem mého pasu. Joker mě měl přitisklou zády k jeho hrudi jednou rukou, zatímco druhou mířil zbraní přímo na Batmana. Položila jsem ruce na jeho silnou potetovanou paži a pokusila se s ní pohnout. Marně. Na někoho tak šíleného byl opravdu silný a svalnatý. Nad čím to vlastně přemýšlím teď?
„Skončil jsi," zaburácel silný hlas skrz chodbu a já znovu vzhlédla k Temnému rytíři. Jeho oči se stále vracely na mě, jako kdyby se ujišťoval, že jsem v pořádku. Ale to si vážně nevšiml, že na něj míří bambilion zbraní? Dobře, to číslo neexistuje, ale pro představu funguje.
„Nikdy," rozesmál se pan J za mnou a já sebou lehce škubla nad tou hlasitostí. „Je jen moje a nevezmeš ji. Vždy pro ni přijdu!" smál se a pak vystřelil. Vykulila jsem oči, když se Bruce sklonil k zemi a kulka prorazila zeď.
„Ach můj bože," šeptla jsem a tentokrát v sobě našla dostatek odvahy a odhodlaní. Loktem jsem udeřila Jokera do břicha a naučeným pohybem chytla jeho paži a přehodila ho přes sebe na zem. Zavrčel a podíval se na mě ze země. Pak se rozesmál. Na nic jsem nečekala, protože muži se zaměřili i na mě. Sklonila jsem se a prvnímu podkopla nohy. Pak jsem se překulila a udělala to samé u dalšího muže. Vstala jsem a nakopla dalšího mezi nohy.
„To ti pat-" vykřikla jsem, jak jsem padla k zemi, když mě pan J stáhnul za kotník dolů. Nenávidím tyhle boty.
„Harleen!" zanadával Bruce a spěchal za mnou. Začal se bít s muži, kteří na něj zaútočili, zatímco jsem se přetočila na zemi na záda. Podívala jsem se na smějícího se šílence, jak se přehoupl nade mě.
„Máš tak roztomilé drápky, má královno!" smál se a chytil mě pod krkem.
„A ty trávu na hlavě," zachrčela jsem a snažila se rukama odtlačit ho od sebe. Nebylo to jako předtím, jeho stisk byl pevný a já ztrácela dech. Věděla jsem, že mě nezabije, nebo jsem v to alespoň doufala, ale tohle mě mohlo dost dobře poslat do říše snů na nějakou dobu. A pravděpodobně měl zrovna tohle v plánu. Ale já se nechtěla dát. Držela jsem jeho ruku svými a pak se natočila tak, že jsem mu uhodila loktem do obličeje, přetáhla jsem nohy přes jeho boky a dokázala tak jeho přetočit pode mě.
„Ano, jen do toho!" smál se a znovu zaútočil, chtěl mě znovu začít škrtit, ale jen jsem se vyšvihla na nohy a sledovala ho.
„Koblížku, snad si nemyslíš, že se dám tak snadno," usmála jsem se a sledovala ho, jak vstal a otřel si palcem koutek rtů, ve kterém se objevila krev. Usmál se na tu kapku, jeho výraz byl pyšný a já nevěděla proč.
„Konečně má královna ukazuje svou bojovnou stránku," zasmál se. „Jen špatným směrem! Ale to se naučíš!" smál se dál a vydal se ke mně. Couvala jsem a zakopla o bezvědomé tělo jednoho z jeho nohsledů na zemi. Málem jsem spadla na zem, ale využila jsem toho, odrazila se na rukou a vyšvihla nohy, takže jsem pana J kopla do hrudníku a sama se přehoupla přes toho nebožáka na zemi. Pak jsem dopadla úspěšně na ty zabijácké jehly.
„Musím je brzy sundat, au," zamumlala jsem si pro sebe, jak mě bolely nohy. Podívala jsem se na Bruce, který skolil posledního muže a nyní jsme tu byli jen my tři. Já, pan J a Batman. Dívali jsme se jeden na druhého, já na jednom konci a Bruce na druhém. Uprostřed toho všeho šílený klaun.
Olízla jsem si rty a couvnula ke dveřím. Jokerovy oči se rozzářily, jako kdybych tím dala najevo, že s ním uteču.
„Harleen," zašeptal Temný rytíř, jak mě sledoval taky. Kousnula jsem se do rtu a lehce kývla směrem k muži uprostřed. Musela jsem mít jeho pozornost, aby nezaútočil na Bruce, ale aby Batman měl šanci k útoku. Jenže proč mi najednou bylo toho podlého zelenovlasého muže svým způsobem líto? Celou dobu ubližuje, v těch komiksech, co jsem četla, taky nebyl zrovna svatoušek. Přesto se cítím zle za to, že by ho měl někdo chytit. Ke mně se choval jako ke královně, až na tu proměnu a rány, které rozdával. Jinak mě nechtěl ztratit. Nechápala jsem to, ale bylo to tak.
„Batsy, batsy," zasmál se Joker a vzal si zbraň. Namířil ji přímo na čelo protivníka. „Ona odejde se mnou, vidíš? Chce být se mnou," zasmál se znovu. Dobře, teď už mi ho tak líto není. Přikradla jsem se za něj a chtěla mu vzít zbraň, ale jako kdyby to tušil. Chytnul mě za ruku a zatočil se mnou tak, že jsem přistála zády na jeho hrudi, jeho paži pod krkem. Ať jsem za ni rukama tahala, jak jsem mohla, tak jsem ničeho nedosáhla. A pak jsem to ucítila. Na mém spánku se ocitl studený dotek zbraně. Uslyšela jsem cvaknutí, jak odjistil pojistku. Polkla jsem, jak se mi rozšířily oči. Vzhlédla jsem k Brucovi, který ztuhnul v jakémkoliv pohybu a sledoval zbraň namířenou na moji hlavu.
„Když ji nemůžu mít já, nebude ji mít nikdo, víš?" smál se Joker a šel se mnou pozadu ke dveřím. Klopýtala jsem s ním v těch vysokých botách, ale natáhla jsem ruku dolů a mocí nepouštěla dveře tak, aby z nich mohl vyjít. Nedovolím to, teď ne.
„Opravdu ji hodláš zabít? A být pak zase sám, když jsi poznal, co to je chtít někoho?!" zaburácel Batmanův hlas, postoupil o krůček k nám, snažil se o nenápadnost.
„Nepleť mi hlavu!" zařval mi Joker u ucha, hněv zaměřený na muže před námi. Znovu se rozesmál a zbraň na chvíli opustila můj spánek, vypálil na Batmana a já myslela, že mi praskly bubínky z té hlasitosti.
Bruce se ráně šikovně vyhnul, až jsem se divila, jak to udělal. Ale pak se zbraň opět přitiskla k mému spánku a já vykřikla bolestí a zakňourala nad pocitem pálení. Výstřel zbraň zahřál a jak ji na mě přiložil, cítila jsem, jak se mi tam tvoří spálenina.
„Koblížku," zkusila jsem, slzy se mi tvořily v očích. „Ubližuješ mi," zašeptala jsem a vzlykla. Byla to nesnesitelná bolest.
„Ticho! Musím přemýšlet!" zavrčel zmateně a zbraň znovu zmizela. Oddechla jsem si nad chvilkou úlevy a podívala se na Bruce. Sledoval mě a zamračil se ještě víc, pokud to vůbec bylo možné.
„Nikam se nedostaneš, Jokere. Tohle je konec," zavrčel na něj a zelenovlasý muž jako kdyby se vzpamatoval.
„Nikdy!" smál se šíleně a jako ve zpomaleném záběru jsem sledovala, jak se zbraň zvedla a namířila na Bruce. Věděla jsem, kam míří a Bruce si to musel uvědomit taky, ale v tu chvíli se rozezněl výstřel.
„Ne!" zakřičela jsem zděšením a natáhla ruce k Temnému rytíři.

O-ou...
Co bude dál?