Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

22. Kapitola » Puddin'

Snažila jsem se vydržet v těch nepříjemných botách a pálku jsem měla přehozenou přes rameno. V těchto zabijáckých podpatcích jsem rozhodně schody sejít nechtěla, ale musela jsem to tak udělat, abych měla moment překvapení. Nebo se o něj alespoň pokusit.
Když jsem došla k patru, kde bylo sídlo deníku The Bay Mirror, pootevřela jsem rychle dveře a protáhla dovnitř ruku. Než kdokoliv stihl něco udělat, zmrazila jsem je.
Nakoukla jsem tam a pochválila vnitřně sama sebe, že se mi to povedlo na první pokus.
Tiše jsem vkročila do chodby a šla až na samý konec, kde jsem zabočila. Přede mnou byly zárubně a sklo z kdysi mohutných a uvítacích vysklených dveří. Pomalu jsem přešla po skleněných střepech, co mi křupaly pod nohama a kousala se do rtu.
Doma jsme na mě před odchodem vyzkoušeli ještě kouzlo, které by mělo skrýt mou pravou podobu před všemi lidmi, a hlavně těmi z práce mé mámy. Bylo by to hodně špatné, kdyby se to dozvěděli. Už vidím titulky: Dcera nejlepší reportérky ze San Francisca je s Jokerem! Jen jsem doufala, že kouzlo funguje dobře.
Pálkou jsem strčila do dveří, které z úvodní chodby před redakcí vedly přímo do místnosti, kde se děla všechna ta takzvaná kouzla. Vešla jsem a podpatky kleply, když už jsem nešla po koberci. Podívala jsem se po místnosti, kterou se ještě před pár vteřinami rozléhal šílený smích. Jakmile mě však uslyšel, všechno utichlo, že byste slyšeli spadnout špendlík. Zbraň pana J ihned změnila směr a z vyděšených reportérů se obrátila na mě.
„Má královna," uvědomil si, zasmál se a zbraň znovu namířil na lidi.
„Koblížku," hodila jsem po něm svým nejlepším úsměvem, zatímco jsem si zapřela pálku o ramena. Nechala jsem ho, aby si mě prohlédl od hlavy až k patě, jak mě nyní zdobila tetování, která sám navrhl.
„Vypadáš božsky," zavrněl jako mlsný kocour a olízl si rty. Znovu se rozesmál.
„Líbí se ti, co vidíš? Utekla jsem Batmanovi a nechala se pro tebe ozdobit," lehce jsem se otočila, aby měl výhled i na to, jak vypadám zezadu. Nenápadně jsem se u toho podívala na svou matku. Phoebe Halliwellovou nikdo neoklame. Mhouřila na mě oči, zatímco mi dávala ten nesouhlasný pohled. Člověk by si řekl, že když na ni míří zbraň, bude mít alespoň trochu strach. No, to nebyl její případ. Čelila dříve mnohem horším věcem.
„Jsi perfektní," zavrčel a stáhl mě k sobě. Políbil mě tím jeho drsným a přivlastňujícím způsobem. Buď ho nenapadlo, že jsem tu jako rozptýlení, nebo ho to nezajímalo.
„Chci pryč, koblížku," našpulila jsem rty a prsty přejela po jeho tváři. „Chci jít s tebou kralovat do Gothamu," kousla jsem se do rtu a usmívala se.
Jeho šílený smích znovu proťal vzduch v místnosti a přitiskl mě víc k sobě. „Půjdeme, miláčku. Ale tentokrát si tě přivlastním i jiným způsobem," zavrněl mi do ucha, zatímco mě do něj lehce kousnul a zatahal za lalůček. Mráz mi přejel po zádech při těch slovech. Bylo jisté, že myslel o hodně víc než jen jeho bolestivé polibky.
„Nemůžu se dočkat," políbila jsem ho tentokrát sama a objala ho rukama kolem krku. Pálku jsem nechala spadnout na zem, doufajíc, že se nenápadně dokulí k mé matce. Věděla jsem o mužích po místnosti. Dva u každých dveří, pak čtyři u zdí. Dohromady deset mužů na tak ne moc velikou kancelář.
„To ani já," zabručel a sklonil zbraň. Dal si ji do pouzdra. „Přesto musíš být potrestána," zavrčel pak naštvaně a chytil mě pod krkem. Zalapala jsem po dechu a sledovala ho. Lehce stisknul, ne tolik, abych nemohla dýchat. Přesto to bolelo.
„Pane J," zaskřehotala jsem a sledovala ho. Chytla jsem jeho ruku do těch svých, abych se udržela na nohou.
„Víš, jak mi máš říkat, miláčku," mlasknul nespokojeně jazykem a jeho stisk trochu zesílil.
„Koblížku," zašeptala jsem správné oslovení, které po mě vždy chtěl.
„Správně," usmál se, mrknul a pustil mě. Padla jsem na kolena a mnula si krk. Opatrně jsem se podívala směrem k mé matce, která kulila oči a vyděšeně mě sledovala. Měla o mě strach, tentokrát to na ní bylo vidět, ale jen díky tomu, že se jednalo o mě.
Pohlédla jsem nahoru na Jokera, jak mě pozoroval se směsicí zvědavosti a rozrušení. Promnula jsem si naposledy krk a opatrně se postavila na své vratké nohy. Sledovala jsem ho a pak ho znovu objala rukama kolem krku. Ihned mě obalily jeho ruce a přitiskly víc k sobě. Sledoval mě a na rtech mu hrál spokojený úsměv. Za jeho hlavou jsem stiskla nenápadné tlačítko na darovaném náramku a poté zajela prsty lehce do jeho zářivě zelených vlasů.
„Půjdeme?" našpulila jsem rty. Musela jsem mít jeho pozornost.
„Jdeme," zavrčel, jako kdyby se už nemohl dočkat. „Před krbem na nás čeká medvědí kůže," zasmál se a pohlédl pak na lidi. „Ale nejdřív," zamručel a oči se mu zatřpytily.
„Nejdříve co?" zeptala jsem se a snažila se nedat najevo ten strach, který ve mně narůstal. Podíval se přesně na mou matku.
„Nikdo nás nerozdělí, nikomu to nedovolím," stisknul mě víc jednou rukou a sahal po své zbrani, kterou uložil předtím do pouzdra. Chytla jsem ho za ni.
„O čem to mluvíš, koblížku? Jsem tu a jen tvoje," zkusila jsem, ale on jen mou ruku chytil, políbil její hřbet a poté mě od sebe odtáhl. Vytáhl zbraň a namířil ji přímo na hlavu mé maminky. Můj svět se scvrkl do jediného momentu.
„Jak jsem řekl, nikdo nás nerozdělí," zavrčel a rozesmál se. Chtěl zmáčknout spoušť, ale v tu chvíli se roztříštilo okno. Na jednom ze stolů přistál Batman a rozhlédl se. Podíval se přímo na mě, v očích byla jasná úleva. Poté se pustil do boje. Byl impozantní.
„Ne! Ty už ne!" zařval Joker naštvaně a čapnul mě za ruku. „Tohle místo už není pro nás, královno moje," zasmál se.
„Možná," přikývla jsem, potřebovala jsem mít jeho pozornost.
Viděla jsem to jako ve zpomaleném filmu. Moje matka chytla pálku, která byla kousek před ní, kotoulem se překulila za Jokera a vstala. Rozpřáhla se a než kdokoliv stačil z jeho mužů něco udělat, udeřila ho do zad. Ten se zapotácel a já ustoupila, když padnul na zem na kolena.
„Harleen!" sykla moje matka a stáhla mě k sobě.
„Ahoj, mami," řekla jsem rozpačitě a sebrala ji pálku. „Zatím, mami," mrkla jsem a telekinezí ji pošoupla do vedlejší místnosti, kde měla kancelář. Vykřikla, ale nebrala jsem na to ohledy, prostě jsem mocí dveře zabouchla a zamkla. Joker byl zády k nám a jeho muži příliš zaneprázdnění Temným rytířem. A ostatní? No ti se choulili nebo plazili ke dveřím. Jenže do těch vcházeli další a další muži. Na té chodbě jich bylo přinejmenším osm. Ale kdo ví, kde byli další? Tohle nemohl Bruce zvládnout sám.
Stiskla jsem v rukou pálku a přešla za jednoho z mužů. Vší silou jsem ho praštila, když mířil na Batmana a radostně se zasmála. Konečně jsem měla šanci někoho praštit tou pálkou.
„Harley!" zavrčel Joker a vstával. Namířil zbraň po místnosti, pak mě uviděl a podíval se pode mě, kde ležel ten muž.
„Koblížku?" naklonila jsem hlavu lehce na stranu ve snaze vypadat nevinně. Zamračil se a podíval se po lidech. Bylo mu jedno, že se plazili pryč. Hledal mou matku. Zařval naštvaně, když ji neviděl.
„Jdeme!" rozkázal a vyhnul se letícímu muži. Prostě se sklonil, když na něj letěl. Narovnal se, prohrábnul vlasy a podíval se na bojujícího Batmana. Přešla jsem k němu a položila ruku na jeho předloktí.
„Jsi zraněný, koblížku. Pojďme, ať se můžu postarat o tvé rány," uculila jsem se na něj a kousla se do rtu. Zavrčel, podíval se na mě, pak na Batmana a znovu na mě.
„Miláčku," sklonil se a drsně mě políbil. Pak mě chytil za ruku a vytáhl mě z redakční místnosti, aniž by se jen rozhlédl po mé matce, kterou chtěl ještě před pár minutami zabít přímo před mýma očima.

Puddin'! Koblížek! ♥♥