Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

2. Kapitola » Sním či bdím?

Vykřikla jsem, když jsem pevně zavřela oči, jako kdyby to mohlo budoucí bolest něčím zastavit, ale to nemohlo. Nechtěla jsem zemřít, ale sama ani nevím co mám za moc, měla jsem se to dozvědět dnes, kdy bych s mámou vyzkoušela tolik možností, jestli jsem po ní nebo po babičce či prababičce. Ale místo toho zemřu.
Joker mě stále držel, když něco chytlo mě za nohu a jeho taky. Škublo to se mnou, ale podívala jsem se nahoru, kde nás držel Batman, který měl kolem sebe lano. No dobře... třeba neumřu.
Jenže v momentě jsem si to rozmyslela, když nás to na tom laně zhouplo a my mířili k oknům v budově. Vyjekla jsem a snažila si ochránit aspoň tvář, ale kolem mě se něco omotalo a schytalo to náraz do okna místo mě.
Batman nás pustil a my dopadli na podlahu. Zalapala jsem po dechu, když jsem padla na osobu pode mnou.
„Hahahaha!" smál se a já na něj koukla. Byl podrápaný od skla a mně došlo, že to, co kolem mě bylo a ochránilo mě před zraněním, byl on. Samotný Joker.
Rychle jsem vstala a couvala od něj, zatímco on se těžkopádně zvedal a sledoval mě. Nevěnoval vůbec žádnou pozornost Batmanovi, který skočil do okna a v poklidu se zastavil a sledoval Jokera.
No fajn, když on je v klidu, využiju ho jako štít. Podívala jsem se na Jokera, který se zvednul a smál se. Pozoroval mě stejně jako já jeho. Jako nějakou kuriozitu. Až na to, že já měla právo ho tak sledovat. On je z komiksu, ne já!
Rychle jsem přeběhla za Batmana a schovala se za toho velkého chlapa a jeho černý plášť. Bože, co ti superhrdinové s těmi plášti mají? To neviděli Úžasňákovi a jejich poučení o pláštích?!
„Nebojte se, slečno. Nic se vám nestane," informoval mě klidně ten za kterým jsem se tak hrdinsky schovávala.
„Hele já ji našel první!" postěžoval si Joker a já opatrně vykoukla za Batmanem a sledovala zelenovlasého chlapíka, který se mračil a vytáhl nůž.
„No... já už radši půjdu, Chris mě jistě hledá," řekla jsem jen a rozhlížela se po dveřích, ale ty byly za tím klaunem. No skvěle. Mám to ale kliku.
„Jen pojď ke mně," zavrčel jako nějaký lev a pak se znovu zasmál.
„Hele já bych fakt už šla... nemůžete si ho prostě vzít a zmizet do Gothamu?" podívala jsem se na Batmana a ten se jen ušklíbnul a vyrazil na Jokera.
Ten se mu však vyhnul a ohnal se nožem.
„Ne!" vykřikla jsem, když se špička nože mihla takový kousek od oka temného rytíře, že chybělo málo a byl by to pirátský rytíř.
Jenže oni se nezastavili, pouze se do sebe pustili. Přemýšlela jsem, co udělat, ale nemohla jsem pomoct Batmanovi, aniž bych se u toho nezabila sama, protože i když mě máma odmala učila různým bojovým uměním, na které mě i posílala trénovat, tak tihle chlápci byli jiná liga.
A bohužel bojovali přímo přede dveřmi.
Rozhlížela jsem se po místnosti, ale byla prázdná kromě koštěte v rohu. Nejspíš se sem mělo něco stěhovat.
Podívala jsem se k oknu a zvažovala, že bych po římse přelezla do vedlejší místnosti.
No a díky zvukům jejich souboje, Batmanova vrčení a Jokerova řehotu jsem se rozhodla velmi rychle.
Přeběhla jsem k oknu, s posledním pohledem na ty dva, jsem vylezla a postavila se opatrně na římse. Mnozí by si mysleli, že se chystám uskutečnit sebevraždu. No fakt nechystám.
„Slečno, jste v pořádku?!" zvolal na mě megafonem jeden policista a já měla chuť mu odseknout a praštit. Víc na mě upozornit fakt nemohl.
Ignorovala jsem ho a opatrně se sunula podél stěny, daleko od okna. Opatrně jsem se posunovala doprava, kde bylo za sloupem další okno.  Nejistě jsem se držela stěn a šla dál.
„Ale, kampak?" slyšela jsem smích a když jsem se podívala zpět k oknu, tak jsem uviděla Jokera, na tváři měl krev, přesto se stále smál a lezl za mnou. Kam zmizel ten Batman?
„Nechte mě být!" vykřikla jsem jen a posunovala se rychleji, ale on klidně šel za mnou.
„Koťátko má drápky, vrrr," smál se a byl stále za mnou, byl skoro u mě.
„Harleen!" otočila jsem se, když u sloupu stál Chris. Bože, jak jen to bylo fajn ho vidět a slyšet.
„Chrisi!" posunovala jsem se hned rychleji a chytla se ho za ruku.
„Nikam!" má druhá ruka skončila v té v rukavici a její majitel vrčel jako nějaký lev. Podívala jsem se na Jokera.
„Pusťte mě!" vyjekla jsem a snažila se mu ruku vytrhnout, ale bez úspěchu.
„Jokere," objevil se zpoza něj Batman, který ho chytil a trhnul s ním k sobě. Vykřikla jsem, jelikož jsem očekávala trhnutí mou osobou taky, ale místo toho mě pan J pustil a z rukávu kabátu mu vykouknul nůž, kterým se ohnal po muži v černém. Ten se však uhnul a já si všimla krve na boku. Joker ho musel bodnout, proto se dostal na římsu a Batman nikde nebyl.
Rychle jsem se chytla i druhou rukou svého bratrance a nechala se stáhnout za sloup. Objala jsem ho.
„Bože, Chrisi. Co budeme dělat?" šeptla jsem zděšeně, zatímco on mě prostrkával oknem dovnitř.
„Necháme ty dva to vyřešit. Batman ho zavře do Arkhamu a bude to v pohodě," osvětlil mi svůj plán, zatímco přešel ke mně v tmavém pokoji. Venku jsem mohla slyšet, jak se ti dva dohadují a klaun se směje.
„To nebude! Pane bože, Chrisi!" vyjekla jsem a promnula si tvář. „Tohle se nemělo dít! Ohrozila jsem lidi!" zděšeně jsem se zatahala za culík a kousala se do rtu.
„Na něco se přijde. Do té doby bude Joker v Arkhamu a my budeme mít čas na vymýšlení co dál." Chytil mě za ruku a já na něj koukla.
„Měla jsem si přát štěně," šeptla jsem nešťastně.
„Zkus tedy příští narozeniny," mrkl a já se podívala k oknu, kde už nebylo slyšet žádné zvuky boje. Slyšet bylo jen dav, helikoptéry a všudypřítomný hluk ulic.
„Jasně, hlavně mi už nedávej komiksy," podívala jsem se zpět na bratrance, který se zasmál a pak jsme jen zmizeli v modré záři, jak nás přenesl pryč.

~

„Batman to znovu dokázal!" zahlásila další den moderátorka ranních zpráv, které jsem měla puštěné v kuchyni, zatímco jsem upíjela pomerančový džus.
„Copak, zlatíčko?" vešla moje mamka dovnitř a usmála se.
Phoebe Halliwellová, geniální sloupkařka deníku Bay Mirror, kde píše Zeptejte se Phoebe. No vážně, lidi se jí ptají na všechno a pořád. Stále tak má o zábavu postaráno.
„Jen koukám na zprávy," špitla jsem, protože jsem stále nevěděla, jestli víme o propojení světů jen já a Chris nebo i celá rodina.
„Co dávají?" zeptala se mě a nalila si kávu. Poté se opřela o linku vedle mě a sledovala televizi se mnou.
„Včera v noci zaútočil Joker mimo své území Gothamu a napadl budovu zde v San Franciscu. Mezi nimiž byla i mladá dívka, kterou si vzal jako rukojmí, a dokonce s ní i skočil z budovy," informovala a já viděla záběr na mě a pana J, který se mnou prostě spadl z budovy. Zděšeně jsem se dívala na to, jak jen během vteřiny skočil Batman za námi, všudypřítomný hák vystřelil ještě ve skoku a ten se tak zasekl o okraj střechy budovy. V momentě ho měl u pásku a chytil mě i Jokera za nohu. Dívala jsem se, jak jsme se díky gravitaci řítili směrem k oknu budovy a místo toho, aby mě ještě ten šílenec postrčil, tak mě zabalil do náruče a natočil nás tak, že náraz schytal on.
Dívat se na to takhle, z pohledu třetí osoby, bylo jako když se díváte na nějaký akční film a jen čekáte plní napětí na další momenty.
„Ten Joker, to jim bude pořád utíkat z toho jejich zařízení v Gothamu? A jak se vůbec dostal až sem?" vrtěla moje mamka hlavou a já na ni překvapeně koukla. Nevěděla to. Jak to bylo možné? To jsme to věděli jen já a Chris?
„I přes všechny obavy nepřišel k újmě žádný člověk a Joker byl okamžitě odvezen s ozbrojenou stráží zpět do Arkhamu v Gothamu, kde nyní pobývá pod dozorem dvakrát tak velkým než předtím," ukončila tak moderátorkasvůj výstup a na obrazovce se objevila fotka klauna v kazajce a záklonu, kde bylo vidět, jak šíleně se smál.
Tohle nemohlo pokračovat dobře.

------------------------------------------------------------------------------------------

No, snad se vám písnička od Nickelback líbí jako mně. Už jako malá u Spidermana jsem ji poslouchala pořád, prostě srdcovka. ♥

Takže jsem ji sem dala kvůli začátku kapitoly, neberte to tak, že jeden hrdina od Marvelu, druhý od DC, prostě... jen tak. :D

Snad se kapitolka líbila. :)