Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

15. Kapitola » Velké odhalení

Zdálo se to jako věčnost, než se s mlasknutím odtáhl a usmíval se od ucha k uchu. Zasmál se, jak mě zaklonil a já se tak mohla podívat co se dělo. Kat i Wyatt bojovali a Alfred se pral, jak jen mohl. Bylo mi zle.
„Jdeme, chlapci! Máme, pro co jsme přišli!" zvolal pan J a přitiskl mě zpět k sobě.
„Harleen!" sledovala mě Kat a já se na ni lítostivě podívala.
„Dejte na sebe pozor," požádala jsem ji nešťastně a nechala se vést ven, protože s námi šli ostatní. Prošli jsme kolem Chrise, který stále ležel na zemi. Mohla jsem jen doufat, že bude v pořádku.
Klopýtala jsem za ním, jak jsem se snažila držet krok s jeho rychlým tempem. Před sídlem bylo několik dodávek a my mířili k té, na které byl namalovaný symbol Jokera z karet. Hádám, že nenápadnost není jedna z jeho stránek.
„Mám pro tebe překvapení, královno moje," zavrněl mi do ucha a já se snažila neošít.
„Jaké?" šeptla jsem, abych ho nenaštvala ještě víc. Byl to nepředvídatelný maniak.
„Netopýrka," zasmál se a otevřel dveře dodávky. Zalapala jsem po dechu, když jsem viděla Batmana spoutaného řetězy ke straně dodávky. Masku měl stále na sobě, ale na jeho hrudi měl několik prohlubní po kulkách.
„Pane bože," šeptla jsem a chtěla hned k němu, ale Joker mě držel pevně a naklonil se k mému uchu. Dívala jsem se na Bruce, jak mě sledoval, jeho rty spojené do pevné čáry.
„Můj dárek tobě, má královno. Slavný Batman v řetězech!" rozesmál se a já sebou trhla. Dívala jsem se na Temného rytíře, z očí mi tekly slzy, už poněkolikáté za těch pár dní. Zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem tohle zvládnout.
„A mohla bych se svým dárkem jet v autě? Chci ho vidět trpět, když ti dělal tolik problémů," nasadila jsem svůj nejsladší úsměv a pohladila ho po holé hrudi. Dívala jsem se na něj nahoru a čekala na verdikt.
„Jistě, že pojedeme s netopýrkem, ať si to užije. Ať ví, že mi tě už nevezme!" smál se a pak mě znovu políbil. Uslyšela jsem zařinčení řetězů, odtáhla se a podívala na Bruce, jak se snažil z nich dostat. Bolelo to, ale musela jsem to udělat.
„Jedeme, koblížku!" zasmála jsem se a on mě vysadil do dodávky, kde jsem se posadila naproti Brucovi. Dívala jsem se na něj a držela ruku nízko. Doufala jsem, že mu můj pohled napoví. Pan J se posadil vedle mě, přitiskl k sobě a zabouchal do strany auta, které se na rozkaz rozjelo.
„Batmane! Jak si užíváš pohled na novou královnu? No není dokonalá?!" zasmál se a lehce zatahal za mé vlasy spletené do dvou copů. „Vyparádím si ji, bude dokonalá a celá má," zapředl a zabořil tvář do mého krku, zalapala jsem po dechu a sledovala Bruce. Díval se jen mě do očí a já jemu. Snažila jsem se neškubat nad polibky Jokera a doufala jsem, že mé vzpomínky na Brucovi něžné rty to přečkají a pomůžou.
Když se soustředil na můj krk, lehce jsem pohnula rukou na druhé straně, aby to nezaznamenal. Sledovala jsem řetězy a doufala, že moje moc bude nadále fungovat v blízkosti Jokera. A fungovala. Řetězy neslyšně opustily Batmana a ten tak měl možnost volného pohybu. Podívala jsem se lehce po dodávce a uviděla jeho opasek. Rukou jsem znovu lehce pohnula a opasek se tak neslyšně přesunul k Temnému rytíři. Kousla jsem se do rtu a sledovala ho. Joker mi mezitím skousl lehce kůži a já zalapala po dechu.
Bruce se zamračil, ale jen jsem ho prosila pohledem. Byl zraněný, viděla jsem to na něm. Potřeboval pomoc a nemohl tak ještě bojovat se všemi tady. Proto jsem chytla Jokera a políbila ho na rty. Za jeho zády jsem pohnula rukou a dveře se rozlétly.
„Vrátím se, Harleen, to ti slibuji," zavrčel, než vyskočil ven a auto zastavilo. Joker se odtáhl a zavrčel. Díval se na dveře a mizejícího Batmana, který již nebyl v tmavé noci vidět. Byl zachráněn.

~

Sledovala jsem Jokera, jak přecházel po místnosti, rukama zajížděl do vlasů a chvílemi vrčel nebo se pochechtával. Nějak jsem nevěděla, co mi tu nahání hrůzu víc.
Rozhlédla jsem se po pokoji. Vzal mě do domu za městem. Z venku se zdál zanedbaný, což mělo dát nejspíš vědět všem, že je to místo opuštěné. Když se ale vešlo dovnitř, vše bylo moderní, propracované. A překvapivě některé místnosti i uklizené. V jiných zase po zdi byly graffiti, převážně slova jako HaHaHa, Joker – král Gothamu, nebo přeškrtnutý symbol Batmana.
Neměla jsem právě teď tušení, co se mnou bude. Poté, co Bruce unikl a slíbil svůj návrat, bylo to jako kdyby pan J přepnul. Díval se na mě, skoro zamyšleně, poté vzal provaz a svázal mé ruce dohromady. Chvílemi si kradl tvrdé, přivlastňující polibky, jako kdyby nemohl přestat anebo mi chtěl dokázat, že já jsem jeho a Temný rytíř mě rozhodně nezachrání. Ať už jedno nebo druhé, měla jsem strach. Zachránila jsem svou rodinu, doufala jsem, že Chris je taky v pořádku a zachránila jsem snad i pana Wayna. Ale za jakou cenu? Dostanu se odsud někdy?
„Pane J," šeptla jsem nejistě, ale jako kdyby mě ani nezaregistroval.
Stále pochodoval po místnosti, lehce škubal hlavou a rukama trhal ve vlasech. Za chvíli nejspíš vyšlape díru do koberce.
„Jokere," zkusila jsem znovu, tentokrát hlasitěji, ale zase nic.
Měla jsem takové tušení, že nebude reagovat na nic jiného, kromě toho jednoho slova. Toho, které po mně chce používat.
„Koblížku," zamračila jsem se a on se najednou zastavil a podíval na mě. Zúžil oči, jako kdyby se na mě potřeboval zaměřit. Pak se vydal směrem ke mně a dřepnul si před mé nohy.
Seděla jsem na pohovce, kam mě skoro strčil, když jsme dorazili. Ruce jsem měla v nepříjemné pozici svázané za zády tak, že jsem jimi nemohla skoro pohnout, navíc mě opřel o sedačku, a to už jsem s nimi nehnula vůbec.
„Má královno, copak?" zeptal se a zasmál. Přejel rukama po mých stehnech a zamručel.
„Bolí mě ruce," šeptla jsem. „Mohla bych vás požádat, abyste mi je rozvázal?" pokusila jsem se to říct milým a něžným tónem, doufající v milost.
„Nevím, musíme doladit tvůj vzhled a na to ruce nepotřebuješ zatím," zamručel a prohlížel si mě.
„O čem to mluvíte?" šeptla jsem s nejistotou v hlase.
„Že právě teď nevypadáš jako má královna, ale brzy budeš," vzal mou bradu mezi prsty a lehce mi palcem přejel přes rty, skoro v něžném doteku.
„Chcete mi nabarvit vlasy?" sledovala jsem ho a doufala, že to by byl maximální zásah, který bych nějakým způsobem dokázala později ukočírovat nějakým kouzlem.
„Mnohem více, Harley," zasmál se a znovu drsně přitiskl rty na mé, než vstal a rozvázal mi ruce. „Musím zařídit, že přijdou všichni, kteří jsou potřební," zamručel, znovu mě políbil a pak opustil místnost. Na jeho místo nastoupili čtyři muži, kteří se postavili ke dvěma vchodům do této místnosti. Byla jsem v pasti, ale co Joker nevěděl bylo to, že mám moc a také, že nejsem křehká květinka, která neumí bojovat.
„Hádám, že tu nejste, abyste si povídali," dívala jsem se na ty velké chlapíky a pousmála se. Než vymyslím plán, určitě se bude hodit zpestření v podobě dobírání těchto mužů.

Vítejte v sídle Jokera. Možná? :D ♥