Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

1. Kapitola » Co bude dál?

„Policie vyčkává na další informace. Nechtějí střílet, dokud si nebudou jistí, že neohrozí rukojmí," pokračovala moderátorka a kamery zabíraly stále Jokera, který se smál, v ruce pistoli a na sobě jen kalhoty a fialový kabát. Stál na římse a držel pod krkem nějakého chlapa. Jisté bylo, že kdyby sebou ten chlápek jen cuknul, letěli by dolů oba nebo jen on.
„To ne, to ne," šeptala jsem si pro sebe a rychle vylezla z postele. Musela jsem něco udělat. Jenže co? Jak to mám napravit? Vždyť ani nevím co jsem udělala, že k tomuhle došlo.
Drapla jsem mobil do ruky a vytočila číslo svého bratrance.
„Viděla jsi?" zeptal se jen co to zvednul.
„Viděla. Musíme něco udělat. Proboha, Chrisi, já ani nevím, co jsem udělala, že se tohle děje," začínala jsem pomalu a jistě vyšilovat.
„To nic, nejspíš máš větší moc, než jsme si mysleli. Wyatt jako malý zhmotnil z televize draka, takže je možné, že jsi tohle udělala u komiksu. Jenže jenom ty to můžeš zvrátit, pokud jsi to vůbec byla ty," vysvětlil mi to tak, že jsem pochopila tak akorát to, že Wyatt oživil draka. No potěš koště.
„A tím mi chceš říct, že..." nechala jsem větu nedokončenou, aby mi napověděl, co tím vlastně myslel.
„Tím chci říct, že tam za pět minut jsem a doufám, že budeš oblečená, protože se do tvého pokoje nechci přenést s tím, že tě najdu nahou," odsekl mi kysele a zavěsil. Zamračila jsem se. Idiot jeden.
Odložila jsem telefon a přešla ke skříni. Rychle jsem na sebe natáhla kraťasy, tílko a mikinu. Nazula jsem si tenisky, vlasy stáhla do provizorního vysokého culíku a do kapsy si strčila mobil. A teď už jsem jen čekala.
„Hotová?" ozval se bratranec za dveřmi. Protočila jsem oči, přešla tam a otevřela.
„Aby bylo jasné, ani nevím, co mám za moc, takže nemám tušení, jak se to stalo, ale vypadá to spíš na propojení světů, víš?" šeptla jsem a ukázala mu prázdný komiks.
„Všechno zmizelo?" zamračil se a prohlížel si to.
„Úplně všechno. Jako kdyby to ani neexistovalo," přikývla jsem.
„Musíme zjistit, jestli ještě někdo další ví, že takhle to být nemá. Ale nejdřív, dostaneme Jokera do Arkhamu," odložil prázdný sešit a chytil mě za ruku.
„Cože? Myslíš, že ten je tu taky?"
„Když je tu celý Gotham, proč by tu nebyl i jejich blázinec, hm?" ušklíbnul se a já už pak jen cítila, jak nás přenáší. Asi mi z toho bude špatně, povídám vám.
„Kam jsi nás to vzal?" zašeptala jsem, protože jsem viděla leda tak kulový. Ani tu špičku nosu jsem neviděla.
„Jsme pod střechou. Tiše se tam přikrademe a budeme dělat, že jsme rukojmí. Nějak odtamtud potají budeme dostávat lidi a pak jeho chytneme a zmizíme do Arkhamu. Předáme ho a hotovo. Snadné jako facka, ne?" držel mě stále za ruku a vedl mě skrz tu tmu.
„Au!" zasyčela jsem bolestí, jelikož jsem o něco zakopla tak, že moje holeň je teď jako v plamenech. Asi jsem si strhla kůži. Fakt díky, Chrisi!
„Pšt," zavrčel jen na oplátku a já tedy stiskla rty pevně k sobě a šla tiše s ním.
Vyšli jsme jedno patro schodů, které naštěstí už bylo trochu osvětlené. Schodiště bylo tiché, nikde ani žádný policista. Hádám, že jsou světy opravdu propojené a policisté mají z Jokera respekt. Až moc velký.
Myslí si snad, že by ty lidi nezachránili, kdyby zaútočili?
„Jsme tu... musíme potichu," šeptnul a opatrně pootevřel dveře. Pozdvihla jsem obočí. No jistě, toho vrzání si ten blázen na střeše určitě nevšimne.
Kupodivu jsme tiše vešli, protože pan J byl otočený k davu dole na ulici. Smál se a držel zbraň u spánku bezbranného muže.
„Sedni si k nim," nařídil mi bratránek a já se zamračeně posadila k rukojmím. Jestli mě ten klaun trefí a umřu, budu fakt naštvaná. No a rukojmí... Ti jen vyděšeně zírali. Asi se divili, co tu děláme.
„Vy hrdličky," zasmál se někdo a já škubla hlavou nahoru k vysmátému muži.
Byl celý bílý, skoro jako křída, zářily na něm jen ty vlasy zelené barvy, všude po kůži měl tetování a na ruce měl dokonce vytetovaný úsměv.
„Snad jste si nemysleli, že byste unikli mému zraku, že ne?" smál se a namířil zbraň nejdřív na mě. Ztuhle jsem na něj zírala, a hlavně sledovala hlaveň zbraně, kterou pak namířil na svou hlavu a znovu se zasmál. Měl hrůzu nahánějící smích. Dobře... v komiksu tak hrůzostrašně nevypadal. A hlavně jsem tam neslyšela jeho smích.
„Nejsme hrdličky," dostala jsem nakonec ze sebe tak tiše, až jsem si myslela, že mě přes ten jeho smích neuslyší, ale spletla jsem se. Zastavil ve smíchu a jako kdyby jeho oči konečně pořádně zaostřily. Sledoval mě, dokonce pustil i toho muže. Ulevilo by se mi, kdyby jeho pozornost nebyla zaměřená jen na mě. A ani nevím, kde se zasekl Chris, ale až ho dostanu do rukou, tak uvidí!
„Nejste?" poskočil jako kdyby vyskočil čertík z krabičky a se smíchem přeskákal ke mně. Chytil mě za ruku a vytáhl mě na nohy. Zatočil se mnou a najednou jsem byla jen zakloněná přes jeho ruku v záklonu, jako kdyby to byl taneční pohyb.
„Ne... bože, fuj. Je to bratranec," zašeptala jsem s nechutí jen na to myslet.
„Ach a proč tvůj bratranec tedy odvádí mé rukojmí?" chechtal se a najednou jsem stála zády přitisknutá k jeho hrudi a u spánku jsem měla zbraň. Zamrkala jsem, ztuhlá jak prkno. Jednu jeho paži jsem měla kolem boků a držel mě tak u sebe. No, i když je tu taková situace, musím jako holka uznat, že na takového blázna má pěkně vypracované tělo. No, kdo by to do něj řekl?
„Okamžitě ji pusť, Jokere," vzhlédla jsem a uviděla Chrise, jenže ten hlas nešel od něj. Pootočila jsem hlavu lehce tak, jak mi to zbraň dovolila a viděla jsem temnotu a vlající plášť k tomu. Batman... no tedy.
„Ale, ale... netopýrek zašel na návštěvu!" chechtal se a já se jen oklepala. Takhle u ucha to vážně bolí.
„Pusť tu dívku!" řekl znovu, i když zvýšil hlas, zněl stále tak... klidně.
„A co když ne? Co když si ji nechám?" chechtal se za mnou ten pošuk a najednou se mnou couval. Ale ne...
„Harleen!" křikl konečně Chris a já na něj koukla, jak se mnou Joker couval k okraji střechy.
„Chrisi!" vyjekla jsem a konečně se snažila dostat od Jokera, ale jeho sevření se jen upevnilo a můj bratranec vypadal na prášky. Viděla jsem, jak se snaží použít svou moc, ale nefungovalo to. Jak je možné, že to nefungovalo?
„Jokere ne!" křikl pak i Batman, když jsem sotva stála na špičkách, jak jsem byla nahnutá nad ten prázdný prostor.
Proč se tohle děje? Vždyť jsem sotva dosáhla dvaceti. Nechci ještě umřít.
„Pa pa, netopýre! Napíšu ti pohled!" smál se pan J a pak už se se mnou jen odrazil a skočil do prázdného prostoru.

Další kapitolka, snad se bude líbit. :)