Enchanted World » Joker & Harley & Batman (DC ft. Charmed crossover) /✓/

20. Kapitola » Co se má stát, stane se

Poté, co mi Bruce řekl vymyšlený plán, neměla jsem na nic sílu. Požádala jsem ho, aby mě nechal na chvíli samotnou a jen se schoulila pod dekou v posteli. Věděla jsem, že ten den pravděpodobně někdy přijde, ale to jsem ještě nechápala své city vůči pohlednému a zvnějšku chladnému muži, který donutil mé srdce rychle tlouct a moji mysl dělat bláznivé otáčky.
Tekly mi slzy, nechtěla jsem právě teď nikoho u sebe, takže jsem zamkla pokoj a neodpovídala na žádné volání nebo dotazy za dveřmi. Moji příbuzní se lehce mohli přenést, Bruce mohl vyrazit dveře, ale neudělali to. Cenila jsem si toho, že mi dali tak potřebný prostor. Potřebovala jsem přemýšlet a strávila jsem takhle pár hodin. Vzalo mi to energii, kterou jsem potřebovala doplnit.
A tak potom, co jsem přestala s tou sebelítostí, jsem se nasoukala do legín a tílka. Nazula jsem si oblíbené baleríny a konečně se cítila jako já. Svázala jsem si vlasy do dvou culíků a sledovala svůj odraz v zrcadle. Na ten účes jsem si zvykala a ty barvy se mi i líbily. Tedy kromě té skoro bílé.
„Kat?" zašeptala jsem a doufala, že bude někde daleko od ostatních, popřípadě na to neupozorní.
„Leenie," objevila se po pár vteřinách a objala mě. Prohlédla si mě a usmála se. „Sluší ti to," kousla se do rtu, takže jsem mohla poznat, že nad něčím přemýšlí.
„Je mi lépe, Kat. Ale... neřekla jsi nikomu, že sem jdeš, že ne?" zašeptala jsem a sledovala ji.
„Ne, nikdo to neví. Proč?" zamračila se podezíravě.
„Potřebuju ke knize," přiznala jsem. „Potřebuju najít nějaké kouzlo nebo nápomoc v tom, abych tohle zrušila, ale zároveň... nechala," zašeptala jsem. Teď jsem byla s kousáním rtu na řadě já.
„Aby tu Bruce zůstal," odhadla a já nejistě přikývla. Její tvář se rozjasnila úsměvem a objala mě. „Skvělý nápad," zatleskala lehce a pak mě chytla a bez varování jsme se přenesli.
„Bože," snažila jsem se uklidnit svůj žaludek a rozhlédla se po půdě domu Halliwellových.
Kat na mě jen pokrčila rameny a nepřestala se usmívat. Já na druhou stranu byla jako uzlíček nervů. Přešla jsem ke stojanu u okna, kde byla kniha a se skoro posvátnou úctou jsem pohladila znamení triquetry, které knihu zdobilo.
„Jdeme na to," špitla jsem a knihu otevřela. Listovala jsem v ní za svůj život mnohokrát, proto jsem skoro všechny démony i kouzla znala nazpaměť. Takže byla jen malá šance, že tu něco najdu. Ale byla jsem odhodlaná něco najít. Pro Bruce. Pro mou rodinu. Pro mě.

~

„Nic," zaklapla jsem knihu a frustrovaně zavrčela. Prohledala jsem Knihu stínů od prvního řádku do posledního. Nic se nezmiňovalo o tom, co se stalo. Nebo proč na určitého člověka nefungují schopnosti. Nebo kolem něj.
„Nezoufej, něco najdeme," konejšila mě má sestřenka, když ji zazvonil telefon. Omluvila se a zvedla to. Poodešla ode mě a mluvila horlivě do telefonu, zatímco u toho divoce gestikulovala rukou.
Povzdechla jsem si a radši přešla ke knihovně. Dívala jsem se po titulu, který by mohl mít sebemenší spojitost s oživováním světů. Prsty jsem lehce přejížděla po hřbetech, abych ni jeden nevynechala.
„Tohle se vážně nedělá!" uslyšela jsem naštvaný hlas za mnou. Otočila jsem se tak prudce, že se polička zatřásla a kniha, kterou jsem držela, spadla na zem. S překvapením jsem se dívala na Chrise, Wyatta a Bruce. Tři páry mužských očí si mě zamračeně prohlížely od hlavy k patě.
„Ahoj?" šeptla jsem překvapeně a jediný Chris se zasmál. No aspoň někdo.
„Co tě to napadlo, sestřenko?" vrtěl hlavou Wyatt a založil si paže na hrudi.
„Že najdu něco o tom, co se stalo?" zkusila jsem a dívala se z jednoho na druhého. Kat se zatím posadila, nezdálo se, že by ráčila mi pomoci. Zrádkyně.
„Já draka odehnal tehdy, co ohrozil moji matku," přiznal a já se zamračila lehce. „Aspoň tak mi to bylo řečeno," pokrčil rameny a nepříjemně se vrtěl.
„Takže mi říkáš, že... silné emoce to můžou zrušit?" zašeptala jsem zmateně. Proč to nezmínil dřív? Ale já už silné emoce měla, Jokera jsem se bála jako nikdy v životě, ale všechno zůstalo stále platné.
„Ano, možná strach o blízkého to všechno zruší," odpověděl vyhýbavě a já se podívala na Bruce, který ke mně přešel a přivinul do náruče. Překvapeně jsem se nadechla a chytla se ho. Přivinula se k němu a vnímala jeho návykovou vůni.
Možná i tohle dávalo smysl. Bála jsem se Jokera, ale bála jsem se sama, nikdo nebyl blízko. Když zaútočil na Chrise, měla jsem strach, ale nejspíš ne dost velký. Nebo to u mě může spustit něco jiného?
„Bál jsem se o tebe," zašeptal mi do ucha a já přikývla. Ani neví, jak moc já se bojím o něj. Tenhle mocný, tvrdohlavý muž, který skrývá své city na bázi denního chlebu se mi otevřel jako nikomu jinému. A to je vzácné.
„Jen tě nechci ztratit," řekla jsem tiše nazpět a vzhlédla k němu. Dívala jsem se do jeho očí a viděla tolik citu, že jsem byla ráda za jeho držení. Jinak by mě to položilo na kolena. Takový vliv na mě měl a já to doopravdy nechtěla ztratit.
„Já vím, ani já tebe, Harleen," políbil mě něžně. Na to se ozvalo trojité zakašlání.
„Najděte si pokoj," zabručel Chris a schytal pohlavek od Wyatta.
„Ani náhodou," zabručel můj ochranářský bratránek. Sledoval nás, pak se podíval na naše objetí. Přešel k nám a odtlačil nás od sebe. „Lepší," přikývl na souhlas.
„Našli jste něco?" zeptal se Chris, zatímco jsem jen mrkala nad tím skutkem Wyatta.
„Ne, Leenie prohledala celou Knihu, ale nic," pokrčila rameny Kat a já na to s povzdechem kývla. Sehnula jsem se a vzala knihu, která mi upadla, do rukou. V tu chvíli jsem ztuhla na místě a projel mnou třas.
Křečovitě jsem držela knihu, zatímco mi v hlavě hrála vize. Viděla jsem Jokera u mámy v redakci. Smál se, pistolí mířil na každého, a hlavně na moji maminku. Ale nejhorší na tom bylo, že jsem na konci viděla i stisknutí té děsivé spouště.
Vykřikla jsem a kniha mi vyletěla z rukou. Vyděšeně jsem se třásla a po tvářích se mi kutálely slzy.
„Harleen," chytil mě Bruce do své náruče a objímal mě. Snažil se mě utišit, i když jsem z něj mohla cítit, jak nerozumí ničemu, co tu viděl.
„To byla předtucha, že ano?" zašeptala Kat. Držela jsem se trička Temného rytíře a prohlédla si všechny. Opatrně jsem přikývla.
„A nebyla dobrá," vzlykla jsem, zatímco jsem s potížemi ze sebe dostala, co jsem viděla.
„Tvoje první vize," řekl Wyatt, zavrtěl hlavou a zvedl knihu, kterou jsem držela. Ukázal mi ji. Byly to máminy zápisky o vizích, jak je prožívala, její začátky, co se v nich dělo a vše, co chtěla předat dalším generacím. „To vysvětluje, že jsi to viděla po dotknutí jenom této knihy."
„Víš, kdy to bylo?" zeptala se Kat a pohladila mě lehce po zádech.
Bruce mlčel, sledoval nás a dával nám prostor k řešení, přesto mi držel ruku a byl blízko. Nebýt této situace, myslela bych si, že jeho ochranářství je roztomilé. Komu co vykládám, je to roztomilé i tak.
„Nevím, seběhlo se to tak rychle," zavrtěla jsem nešťastně hlavou. Nevěděla jsem o vizích skoro nic. Potřebovala jsem svou mámu, ale s tím, co jsem viděla, nebyla nikde jinde než v redakci.
„Možná bych měl nápad, jak tomu zabránit. Ale nebude to líbit," sledoval nás můj bratránek Chris.
„A jaký?" šeptla jsem zoufale. Udělám cokoliv. Musím zachránit matku a lidi v kanceláři. Možná spustit poplach a dostat je odtamtud všechny hned?
„Musíme přivést zpět Harley," řekl a já ucítila, jak se ruka kolem mé upevnila.

♥♥♥