WinterII.

-chapter 12-

"Jsem na tebe tak pyšný," řekne táta a obejme mě okolo ramen. Dotknu se zlaté medaile, která se mi houpe na krku. "Byla jsi naprosto dokonalá." 

"Nic to nebylo," usmála jsem se. Pomalu jdeme k našemu autu, ale mám pocit, že mě tu něco drží. Otočím se ke stadionu a spatřím jak zastavuje limuzína. Kyle s Demi vyjdou ven a něčemu se smějí. Najednou Kyle zvedl oči a střetl se s těmi mými. Naklonil se k Demi a něco jí zašeptal. Ta jen přikývla a Kyle se vydal pomalu ke mě. "Hned budu u vás." táta mě pustí a na okamžik se zamračí. Máma se na mě usměje a vezme ho za ruku a táhne k autu. 

"Gratuluju," Kyle ukáže na mou medaily. "Byla jsi úžasná." 

"Děkuju," i když to bolí, podívám se do jeho očí. "I ta písnička byla nádherná. Zdá se, že si s Demi rozumíš." kývnu k limuzíně a on jen pokrčí rameny. 

"Je fajn," odpoví. "Odjíždím až příští týden a tak mě napadlo.. Nechceš jít třeba na večeři?" 

"Hodně trénuju," povzdychla jsem si. "Ale zítra bych měla mít čas." dokončím rychle, když vidím jak mu klesá úsměv.

"Vážně?" vydechl a já přikývl. "Dobře," přikývl. "Zítra v sedm se pro tebe stavím." 

"Budu se těšit." usmála jsem se. "Tak zatím, Kyle." otočila jsem se a vydala se ke svému autu. Rozhlídnu se a zjistím, že máma s tátou už odjeli z parkoviště. Odemknu auto a nasednu dovnitř. Podívám se do zrcátka a zjístím, že tam Kyle pořád stojí. V tašce mi zavibruje mobil a já ho vytáhnu, abych se koukla kdo mi píše.

Schovám mobil zpět do tašky a vyjedu z parkoviště. Ashton Wilden, dělá ty nejlepší mejdany vůbec. Ale i tak jsem tam neměla v plánu jít, protože mám zítra ráno trénink. Pojedu tam jen na chvilku, to mi nic neudělá. Natáhnu se a pustím rádio. Hned se rozezní Kylova písnička. Tentokrát to nepřepnu jako vždy. Zaposlouchám se a musím uznat, že je to nádherná písnička.

Dojedu domů a zajedu s autem do garáže. Tátovu auto tu ještě nestojí, takže museli jet ještě nakoupit. Vběhnu do domu a zamířím rovnou k sobě do pokoje. Otevřu skříň a začnu se v ní přehrabovat. Rozhodnu se pro bílý crop top, růžovou sukni a květinový přehoz. Nachystám si to na postel a jdu se připravit do koupelny. Vlasy si nechám rozpuštěné a dám si do nich čelenku s kopretinami. 

Dám si jen řasenku a lesk na rty a zamířím zpět do pokoje. Rychle se převleču a vytáhnu si conversky. Obuju se a do malý kabelky si hodím klíčky, mobil a peněženku. Když seběhnu schody, málem narazím do mámi, která vejde do domu.

"Kam jdeš?" zeptá se a pustí Carrie do domu.

"Jdu na mejdan," vysvětlila jsem. "Ale ještě předtím chci zajít do knihkupectví, prý dovezli nové knihy." 

"Dobře," máma mě políbí do vlasů. "Nezapomeň na naše pravidla a dávej pozor."

"Budu," slíbím a vyběhnu z domu. "Ahoj tati!" zamávám mu a vydám se k městu. Do uší si strčím sluchátka a rozhlížím se všude možně. Začíná se ochlazovat, ale pořád to není to nejhorší. Když dojdu ke knihkupectví a otevřu dveře, ozve se vždy zvoneček.

"Winter! Čekal jsem kdy dorazíš," usmál se pan DeMarco. Byl to milý, starý pán, který měl rád šachy.

"Dobrý den, pane DeMarco," usmála jsem se a vydala se dál do místnosti. "Slyšela jsem, že máte nové knihy." 

"Ano jsou támhle vzadu," ukázala já poděkovala. Vydala jsem se tam a překvapeně zamrkala, když jsem spatřila asi tak padesát knih. Uslyšela jsem zvonek, který oznamoval zákazníka, ale ignorovala jsem to. Četla jsem si názvy všech knih.

"Dobrý den, slyšel jsem, že tu máte opravdu úžasný výběr knih." když jsem uslyšela ten hlas málem mi vypadla kniha z ruky. Pomalu jsem se otočila a spatřila Kyla.

"To máme," přikývl pan DeMarco. "Tady Winter, ti může nějakou doporušit." ukázal do mého koutku a Kyle se překvapeně otočil. Potom rychle poděkoval a vydal se ke mě.

"Jestli to vypadá, že tě sleduju, tak nesleduju," řekl na svou obranu a já se pousmála. "Jen jsem si chtěl půjčit nějakou knihu na hotel." 

"Tak tím pádem si vezmi tutu," podala jsme mu z poličky knihu, kterou jsem měla přečtenou za dva dny, jelikož jsem z ní nedokázala spustit oči. "Je dokonalá." 

"Dobře," usmál se. "Sluší ti to." řekl, když si mě prohlídl.

"Jo jdu na mejdan," vysvětlila jsem. "Jestli chceš můžeš jít semnou. Teda pokud ti nevadí, že tam budou všichni ti lidé, kteří budou chtít podpis." 

"Půjdu rád," odpověděl. "A na fanoušky jsem si už zvykl. Půjdeme?" 

"Jen si tady něco vezmu," ukázala jsem na kupu knih a vybrala jsem si tři. Došla jsem k DeMarcovi a zaplatila. Počkala jsem na Kyla, který mě potom zavedl ke svému vypůjčenému autu. Otevřel mi dveře, abych si mohla sednout. "Děkuju," usmála jsem se. Jen mi úsměv oplatil a nasedl na místo spolujezdce. 

"Tak kam mám jet?" zeptal se, když se rozjel.

"Budu tě navigovat."