Prádniny byli už v půlce srpna a mě se zdálo, že se od Kyle oddaluju čím dál tím víc. První dva týdny byli úžasné, ale postupem času jsem ani nevěděla, kde Kyle je. Před hotelem stála kupa fanynek, které se s ním chtěli vyfotit. Nemohla jsem uvěřit, že se stal slavným po takové chvilce. Zrovna teď sedím v hotelu a dívám se na noční New York.
Kyle jel na nějakou párty pro různé zpěváky. Vymluvila jsem se na to, že mě bolí hlava. Nepotřebovala jsem se zase cítitm že mezi ně nepatřím. Podívala jsem se kolik je hodin a povzdychla si. Kyle měl být už zpět. Nechtěla jsem jít spát bez něho. Vytočila jsem Kylovo číslo, ale pokud jsem si myslela, že to vezme, byla jsem moc naivní.
Zvednu se a začnu přecházet po pokoji. Co když se mu něco stalo? Když jsem konečně uslyšela otevírání dveří, spěchala jsem na malou chodbičku. Když se Kyle objevil na tváři měl úsměv.
"Myslela jsem, že dojdeš brzo," začala jsem. "Měla jsem o tebe strach."
"Taky jsem myslel, že příjdu brzo," zasmál se. "Ale potom jsem tam poznal tolik mých idolů, že jsem tam musel ještě zůstat." vešli jsme do obyváku, který byl spojený s kuchyní. Byli tu už jen jedny dveře a ty vedli do ložnice.
"Mohli jsi aspoň zavolat."
"Byl tam moc velký hluk, omlouvám se." vtiskl mi pusu na tvář a vydal se do ložnice. Nevěřícně jsem se rozhlédla po obyváku a pokračovala za ním. Myslí si, že omluva to spraví?
"Tři hodiny jsem seděla a bála se, že se ti něco stalo! Nemohl sis ten mobil aspoň zkontrolovat?" založila jsme si ruce na hrudi a sledovala ho jak si sundává triko a hází ho přes židli.
"Co máš sakra za problém, Winter?" otočil se ke mě. "Nejsem žádnej malej fracek, abych se ti musel hlásit každou půlhodinu!" to co mi řekl, mě ranilo.
"Máš pravdu," pomalu jsem přikývla a došla k posteli. Vzala jsem si polštář a peřinu. "Možná bude lepší, když se dneska vyspím vedle." Kyle nic nenamítal. Zavřela jsem dveře, které oddělovali obyvák z ložnici a lehla si na gauč.
O půl hodiny později jsem uslyšela jak se otevírají dveře a spatřila jak jde Kyle pomalu ke mě. Nechápavě jsem se na něho podívala. Kyle si klekl předemě a vzal mé ruce do svých. "Omlouvám se, Winter," zčal. "Je toho na mě teď moc."
"A myslíš že na mě ne?" zamumlala jsem a z očí se mi spustili slzy. "Měsíc a půl jsem neviděla svou rodinu, kamarády a jediná osoba s kterou doopravdy mluvím jsi ty."
"A taky Bill," skočil mi do řeči Kyle.
"Jasně a taky Bill," přikývla jsem. "Ale mám dojem, že tě zdržuju od svého snu, Kyle. Mám strach, že toto byla chyba."
"To nebyla chyba," řekl rychle a zadíval se mi do očí. "Uvidíš, že se to zlepší, Winter. Oba si potřebujeme jenom zvyknout." chtěla jsem mu uvěřit tak strašně moc, ale nemohla jsem. Opatrně jsem se od něho odtáhla a postavila se. Přešla jsem až na druhou stranu místnosti a přejela si rukou po obličeji. Nevěděla jsem, co mám udělat.
"Snažila jsem se to nějak zvládnout, Kyle, ale já už dál nemůžu," zašeptala jsem. "Myslím, že bude nejlepší, když se vrátím domů. Stejně už zachvíli začne škola a měla bych se připravit."
"Ne," vydechl a udělal krok ke mě. Potom se ale zarazil a prohrábl si vlasy. "Winter, uvidíš že teď to bude lepší. Budu víc s tebou, užijeme si město, budeme chodit na prohlídky a-"
"Prosím přestaň," špitla jsem a bezmocně jsem se na něho podívala. "Oba víme, že takhle to bude nejlepší."
"Já si to nemyslím, Winter," Kyle došel pomalu ke mě a vzal můj obličej do svých dlaní. Uhnula jsem pohledem, abych se mu nemusela dívat do očí. "Toto je naše první hádka, ale víš kolik takových hádek, ještě v našem vztahu bude?" Kyle mě donutil se na něho podívat a já zamrkala. Z oka mi vypadla slza a stekla mi po tváři. "Navíc já to bez tebe nezvládnu. Ty mi ukazuješ, kdo doopravdy jsem."
"Dobře," přikývla jsem pomalu. "Miluju tě. Neskutečně moc." Kyle se usmál a políbil mě.
"Já tebe taky. Jsi můj záchranný bod."
Bože ten gif je- aaaaaaaaaaaaaa 😍💞❤
