"Winter řekni něco prosím!" zašeptal Kyle, když jsem chodila po pokoji a sbérala špinavé oblečení. "Nepromluvila jsi od té doby, co jsme přijeli sem." zvedla jsem triko a hodila ho do koše na špinavé prádlo. "Win," Kyle mě chytil za zápěstí a zabránil mi dalšímu pohybu. "Musíme si promluvit."
"A co chceš abych řekla, Kyle? Že mi nevadí, že zase odjedeš? Tohle měli být naše prázdniny a ty si místo toho vypadneš někam jinam!" odstrčila jsem ho od sebe a založila si ruce na hrudi. Zhluboka jsem se nadechla, abych se nerozbrečela.
"Myslel jsem, že víš co nás čeká, když jsem podepsal tu smlouvu. Myslel jsem si, že jsi ráda, že jsem to udělal."
"Jsem! Nejsem! Já nevím, dobře? Je to tvůj sen a jsem ráda, že se ti to povedlo, ale-"nevěděla jsem jak pokračovat. "Půjdu se projít. Pusť si třeba nějakej film." prošla jsem kolem něho a zamířila ven z domu. Kyle se za mnou ani nesnažil jít. Obula jsem si tenisky a co nejrychleji zamířila k bráně, která vedla na ulici. V půlce cesty jsem si uvědomila, že jsem si nevzala mobil. Přemýšlela jsem, jestli se mám vrátit, ale teď jsem opravdu potřebovala být sama.
Došla jsem do parku a tam jsem si sedla do trávy. Kolena jsem si přitáhla k bradě a dívala se na mělé děti, které si hráli na hřišti. Tak moc jsem si přála být malá a nemít žádné starosti.
"Winter?" ozvalo se vedle mě. Otočila jsem se a spatřila Nicka. "Jsi v pořádku? Teda jasně, že ne. Vypadáš příšerně."
"Tak to díky," ušklíbla jsem se. "Nechceš se posadit?" zeptala jsem se a Nick jen pokrčil rameny. Posadil se vedle mě.
"Tak co se stalo?" Zeptal se znovu a já utrhla kvetinu, kterou jsem začala otrhávat.
"Kyle odjíždí," zamumlala jsem. "Jeho hudební kariéra se rozjela a já se bojím, že v jeho životě nebudu mít teď žádné místo."
"Pokud to udělá, tak bude hlupák. I já jsem byl hlupák, Winter." když viděl můj vyděšený výraz zasmál se. "Neboj se, nevyznávám ti tady lásku. Jen se ti omlouvám, dobře? Nechtěl jsem ti ublížit. Chci aby to mezi náma bylo dobrý a byli kámoši. Co ty na to?" natáhl ke mě ruku a já se na ní překvapeně podívala. Potom jsem se koukla do jeho tváře a usmála se. Potřásla jsem si s ním.
"Kámoši," zopakovala jsem. "A možná to tak bude i lepší. Prostě jsme si k sobě nebyli souzeni." pokrčila jsem rameny a Nick přikývl.
"Měla bych jít." řekl.
"Cože? Kam?" zeptala jsem se nechápavě.
"Za ním," usmál se. "Pokud má odjet, tak s ním buď ne? Proč tu sedíš? Utíká ti čas, Winter." Měl pravdu. Nechápala jsem, proč tu ještě sedím. Přicházím o čas s Kylem.
"Děkuju," vyjekla jsem a padla mu kolem krku. Potom jsem vyskočila na nohy a rozběhla se domů. Rozrazila jsem dveře a vyběhla nahoru. Kyle byl pořád u mě v pokoji a prohlížel si stěnu s mýma fotkama. Když jsem vběhla do pokoje, překvapeně se na mě podíval. "Omlouvám se," řekla jsem zadýchaně. "Neměla bych být naštvaná. Spíš bych s tebou měla trávit čas, dokud ho máme." Kyle se pomalu zvedl z postele a došel ke mě. "Prostě mi nahání strach, že bych o tebe mohla přijít. Když jsem tě potkala, byla jsem zničená z toho co mi udělal Nick a myslela jsem si, že už se nedokážu zamilovat, ale ty si mi ukázal, že to není pravda a-" Kyle mě přerušil polibkem.
"Proč musíš být vždycky tak ukecená?" zamumlal do polibku a já se usmála. Objala jsem ho okolo krku a podívala se mu do očí.
"Vždycky tě budu podporovat, Kyle," řekla jsem potichu. "Ikdyby to znamenalo, že tě třeba tři měsíce neuvidím, protože já vím, že to zvládneme." Kyle mi chtěl odpovědět, ale Carrie mi vběhla do pokoje.
"Kyle, budeš si se mnou hrát?" zeptala se a udělala na něho psí oči. Za ní doběhl Noah.
"Car, řekl jsem ti, ať je neotravuješ." vzal jí do náruče a na mě se omluvně kouknul. "Promiň ségra."
"To nic," usmála jsem se. "Zachvíli za tebou dojdeme Car." pohladila jsem jí po vláskách a ona nadšeně přikývla. Když odešli, otočila jsem se zpět ke Kylovi. "Tak kdy odjíždíš?"
"No mám pro tebe návrh," začal nervozně Kyle. "Volal mi Bill a na nečem jsme se domluvili. Pojeď se mnou, Winter. Kamkoliv mě pošlou, jeď se mnou."
"To můžu?" zašeptala jsem. "Nebudu tam zavazet, nebo tak něco?"
"Ne," zasmál se a pohladil mě po tváři. "Je to naprosto v pořádku. Je to ale jen na tobě. Chceš se přesouvat z místa na místo?"
"Ano," přikývla jsem. "Co je to za blbou otázku. Jen nevím, co řekne máma s tátou, ale pojedu s tebou kamkoliv."
"Dobře," zašeptal Kyle a usmál se od ucha k uchu. "Příští zastávka Londýn."
