Když jsem dojela z kina, šla jsem si dát dlouhou a horkou sprchu. Umyla jsem si vlasy a když jsem vylezla ze sprchy, uslyšela jsem zvonek. Nevšímala jsem si toho, protože to byl asi Noahuv kamarád z fotbalu. Došla jsem do pokoje a vytáhla si čistý oblečení. Upustila jsem ručník na zem a oblékla si spodní prádlo. Najednou se otevřeli dveře a já se otočila.
"Panebože!" vykřikla jsem a snažila se zakrýt. "Co tu děláš?" zeptala jsem se Kyla a oblíkla si rychle triko.
"Tvoje máma mě sem pustila." vysvětlil.
"Aha," zamumlala jsem a stáhla si mokré vlasy do culíku. "Ale to není vysvětlení, proč jsi tady." založila jsem si ruce na hrudi.
"Neodpovídala si mi na zprávy." řekl a zavřel dveře.
"Na jednu jsem ti odpověděla a napsala jsem ti, že tě už nikdy nechci vidět," připomněla jsem a natáhla si legíny. "Takže by si měl zase jít."
"Chodíš zase s Nickem?" zeptal se a já překvapeně zamrkala. "Nedělej překvapenou, Winter. Viděl jsem jak se na tebe kouká a jak se ty koukáš na něho."
"Nic ti do toho není, ale ne, nechodím s ním. Je to můj kamarád. Navíc miluje Emmu, ale před měsícem se s ním rozešla, takže jsme si založili klub nezadaných," odpověděla jsem. "Proč tě to vlastně tak zajímá? Včera jsem ti byla očividně jedno."
"Možná žárlím," pokrčil rameny. "Možná prostě nechci, aby se tě dotýkal někdo jiný," Kyle ke mě pomalu přešel a prsty mi přejel po tváři. "A aby tě někdo líbal stejně jako já.."
"Tím pádem by si s tou žárlivostí měl něco udělat," odstrčila jsem ho od sebe a okrok odstoupila. "Fanynkám by se to nelíbilo."
"Fanynky mi jsou zrovna teď ukradené," pokračoval a rozhlídl se po pokoji. Zastavil se u nástěnky s fotkama. "Kdyby si mě už nemilovala, nenechala by sis tady všechny tyhle fotky." ukázal na nástěnku.
"Pleteš se," odsekla jsem. "Prostě se mi ty fotky líbí. Celkem mi to tam sluší." Kyle se zasmál a mě poskočilo srdce nad tím zvukem.
"Nikdy jsi nedokázala lhát," podíval se mi do očí. "Miluješ mě. Jen si to nechceš přiznat."
"Zdá se mi, že si nějak věříš," ušklíbla jsem se.
"Tak se mi koukni do očí a řekni mi, že mě už nemiluješ. Udělej to a já odejdu." snažila jsem se mu dívat do očí a říct to, ale nedokázala jsem nic vyslovit. Kyle se usmál. "Vidíš? Mám pravdu." najednou mě objal okolo pasu a přitáhl k sobě. Než jsem se stačila vzpamatovat přitiskl rty na ty mé.
Seděla jsem u bazénu od doby, co Kyle odjel. Nedokázala jsem myslet na nic jiného než na ten polibek. "Viděla jsem, že tu byl Kyle." Emma se objevila u bazénu a posadila se vedle mě. Nějakou chvilku už spolu vycházíme. Nejsme nejlepší kamarádky, ale taky už se nehádáme tak jako dřív.
"Nebudeme se bavit o mě a Kylovi," začala jsem rychle, aby jí to nenapadlo. "Pojďme se bavit o tobě a Nickovi."
"Chybí mi," zašeptala Emma a dotkla se prsty hladiny vody. "Jak se má?" Emma se na mě podívala a já si všimla slz v jejich očích.
"Dobře," pokrčila jsem rameny. "Ale taky mu chybíš, Emmo. Každý den, každou minutu, každou sekundu."
"Vážně?" vydechla a já přikývla. "Měla bych si s ním promluvit?"
"To rozhodně měla," usmála jsem se. "A vím přesně kdy." Emma se na mě nechápavě koukla. "Nemáš zítra náhodou narozeninovou oslavu?"
"Mám," pousmála se. "Musím mu všechno říct. Miluju ho a vždycky milovat budu."
"Proč ses s ním vlastně rozešla?" zeptala jsem se.
"Protože jsem se bála, že až každý půjdeme na jinou vysokou, mezi námi to skončí. Takže jsem to ukončila ještě dřív," vysvětlila. Chápala jsem jí. Měla skoro stejný důvod jako já. "Winter omlouvám se, za to jak jsem se k tobě chovala."
"To nic. Už je to za ními ne?"
"Jo to je," natáhla jsem se k Emmě a objala. "Pomůžeš mi na zítřek vybrat oblečení?"
"Pokud pomůžeš i ty mě," odpověděla jsem. Emma nadšeně přikývla a já se usmála. Najednou jsem měla pocit, že jí musím říct o mě a Kylov. O tom co se stalo.
"Emmo," špitla jsem a ona mě pobídla pohledem, abych pokračovala. "Když to byl Kyle," zarazila jsem se a podívala se na zápěstí, kde jsem měla stále náramek od Kyla. Nikdy jsem ho nezvládla sundat. "Políbili jsme se."
"Vážně?" vypískla nadšeně. "To je ale přece úžasné, ne?"
"Není," zakroutila jsem hlavou. "Naštěstí už pozítří odjíždí."
"Až pozítří?" Emmě zajiskřili oči a já věděla, že jí napadlo něco šíleného. "Tak to byste se měli ještě jednou vidět."
"Emmo ne-" začala jsem, ale ona rychle vyskočila na nohy a běžela pryč. Musela jsem za ní. Kašlala jsem na to, abych si usušila nohy a spěchala za ní. Párkrát mi to málem ujelo, ale já to nevzdávala. Emma běžela k nám nahoru a já ji následovala. Byla ale rychlejší a vběhla mi do pokoje. Když jsem tam doběhla, zrovna vyťukávala něco do mobilu.
"A hotovo," podívala se na mě a široce se usmála. "Za toto mi ještě poděkuješ, Winter."
