-chapter 14-

5.6K 370 6
                                    

Probudila jsem se ve své posteli a snažila se přijít na to co se stalo. Byla jsem na Ashove párty a byl tam taky Kyle a-

Nick měl pravdu. Pokud stále miluju Kyla, měli bychom to vyřešit. Vydala jsem se s ním zpět dolů, abych našla Kyla. "Mám být někde na blízku?" zeptal se Nick.

"Jo," přikývla jsem. "Budu se potom cítit líp." Nick se usmál a následoval mě. Došla jsem do obyváku, kde jsem Kyla viděla naposledy, ale nebyl tu. Vydala jsem se teda dál po době. Znala jsem to tu už jako svůj dům, protože Ash pořádal párty skoro každý víkend. Koukla jsem se přes rameno, abych se ujistila, že je Nick pořád za mnou. Když jsem ho spatřila, oddychla jsem si. 

Kyle nebyl nikde dole a tak jsem se vydala nahoru. Byl tu jediný pokoj, kde by mohl být. Pokoj pro hosty, který Ash nechává stejně jako jeho ložnici odemčenou. Nick se postavil ke zdi a já pomalu sáhla na kliku. Otevřela jsem a všimla si nějakého pohybu na posteli. 

Natáhla jsem se k vypínači od světla a rozsvítila. Kyle ležel na posteli a na něm seděla ta druhačka. Když si všimli, že už nejsou sami,podívali se ke dveřím a spatřili mě. 

"Winter," začal Kyle, ale já ho přerušila.

"Nic neříkej," můj hlas zněl chraplavě a já věděla, že za chvilku začnu brečet. "Nemusíš to vysvětlovat. Nejsme spolu." ve chvíli kdy se mi zlomil hlas se za mnou objevil Nick.

"Co se dě-" podíval se mi přes rameno a spatřil Kyla. "To si zkazil, Hundersone," řekl znechuceně. "Pojď Winter, odvezu tě domů." Nick mě objal okolo pasu a já se opřela o jeho tělo. 

"Winter!" slyšela jsem jak se Kyle zvedá z postele a spěchá za mnou. "No tak, Win, počkej na mě," chytl mě okolo zápěstí, ale to bylo jediné, co stihl. Nick mě schoval za sebe a strčil do Kyla. 

"Už se jí sakra nedotýkej!" vyjel na něho. "Bez tebe jí bude líp." 


Přestala jsem vzpomínat a podívala se na mobil, kde jsem našla zprávy od Kyla. Rychle jsem mu vyťukala odpověď.


Odhodila jsem mobil nakonec postele a rozbrečela se

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Odhodila jsem mobil nakonec postele a rozbrečela se. To přivolalo tátu, který vletěl do pokoje. "Winter jsi v po-" zarazil se uprostřed věty, protože poznal, že rozhodně v pořádku nejsem. Došel ke mě a přitáhl si mě do náruče. Objímal mě jako tu malou dívku, která plakala, když si odřela koleno. Teď to bylo ale horší. Rozbité koleno se zahojí rychle, ale zlomené srdce ne. "Co se včera stalo?" 

"Všechno," špitla jsem. "Už vím jak se máma cítila, když jsi jí zlomil srdce." 

"Věř mi.. Pořád toho lituju. Byl jsem kretén, když jsem jí zlomil srdce. Byla to jediné, co jsem na celém světě miloval." podíval se na můj noční stolek, kde jsem měla jejich fotku z jejich středoškolského plesu, kde táta poprvé mámu políbil. "Vždycky byla tak nádherná." 

"Teď už nejsem?" ozvalo se odedveří. Máma si založila ruce na hrudi a usmála se.

"Pořád jsi ta nejkrásnější žena pod sluncem," usmál se táta. Máma mu úsměv oplatila a potom se podívala na mě.

"Bude to dobré, broučku," sedla si z druhé strany a pohladila mě po vlasech. "Pokud ti je souzeno být s Kylem, tak s ním budeš. Já s tátou jsme měli tři roky pauzu a já už ani nedoufala, že bych s ním někdy ještě mohla být.. Ale potom se to stalo." podívala se na něho a já v jejich očích viděla lásku, která po dlouhých rocích nevyhasla. Táta se na ní díval úplně stejně. Budu tohle mít někdy i já? 


Skočila jsem axela, ale jako pokaždé dnes jsem spadla a narazila do mantynelu. Penelopa byla ve své kanceláři, protože dneska jsem trénink neměla. Jen jsem si potřebovala pročistit hlavu a tak jsem se zeptala Pen, jestli můžu na led.

"Sakra," bouchla jsem do ledu a znovu se postavila. Rozjela jsem se a vjela si rukou do vlasů. Před očima jsem měla stále Kyla s tou holkou. Rozjedu se, abych udělala piruretu, ale led jako by se dneska spiknul proti mě a já zase končím na zemi. 

"Panebože dneska jsi hrozná," Nick dojde pomalu ke mě a dává pozor aby neuklouzl. Natáhne ke mě ruku a já se ho chytím. Vytáhne mě na nohy a potom mi pomůžu k lavičce. "Jsi v pořádku?" Mohla bych lhát, ale na to jsem až moc unavená.

"Ne," přiznám se. "Když si mi zlomil srdce ty, Nicku, bolelo to. Ale teď mám pocit, že umírám. Vlastně ani nevím, proč mě to tak zlomilo. To já jsem se s ním rozešla.. Měla jsem čekat, že si někoho najde, ale prostě-" 

"Chápu tě,"přikývl a posadil se na lavičku. Sedla jsem si vedle něho a rozvázala si brusle. "Hele co kdybychom dneska zašli do kina, abychom oba zapomněli na svý ex?" 

"To zní jako dobrej nápad." přikývla jsem.

WinterII.Kde žijí příběhy. Začni objevovat