Tajemná Víla A Pobertové

Proměna

Zpráva o novém bradavickém páru se rychle rozšířila. Za chvíli už po nich všichni koukali. Oba byli sice velice stydliví, ale cestu k sobě našli. Za pár měsíců, přesněji těsně po Vánocích, se dali dohromady i James s Lily. On pochopil, že se nemá chovat jak dítě, a ona zase, že ho nemá hned peskovat za jakékoli slovo. Dá se říct, že bylo vše tak jak by mělo. Sirius přestal pokukovat po svých dalších kořistích a místo toho si vyhlédl jednu slečnu, která si všimla jeho změny chování a nakonec se s ním také trochu víc poznala. Peter nebyl věčně k nalezení a když už, tak vypadal unaveně a odmítal jakýkoli kontakt s kamarády. Když se nedostavil za úplňku, plnila jeho práci Laura. Sice nesnášela ten pohled na bolest a utrpení, ale měla Remuse ráda a ochotně mu celou situaci ulehčovala. I on sám se jednou přiznal, že se cítí nějak lépe, když je tam s ním. Takhle spolu prožili Nový rok a začalo období příprav. Na zkoušky OVCE a na výlet se svým ročníkem. Všichni studenti se pilně učili (až na Jamese a Siriuse) a diskutovali, co je asi na výletě čeká. Laura byla ale daleko nervoznější z něčeho úplně jiného. Už dlouhou dobu se cítila nesvá. Pomalu se totiž blížili její narozeniny. A moc dobře věděla, co to znamená. První úplněk před devátým dubnem projde proměnou. Tedy snad. Může se stát, že se něco pokazí. Ona z toho byla hrozně nervozní a její přátelé si toho všimli.

"Lauro, co ti je?"zeptala se jednoho dne Lily.

"Nic, to je jen z přepracování,"řekne vyhýbavě.

"Jasně a to jsi přepracovaná déle než tři měsíce?"podotkne James.

"Možná vím, co tě trápí,"řekne Remus a obejme ji kolem ramen. "Tvoje proměna že ano?" Laura jen mlčky přikývne.

"Může se cokoliv stát, nemusí se to povést a prostě....je toho na mě moc. Zkoušky na krku, Blacková za patami a Voldemort po mě pořád jde."ukáže na svou jizvu, která není sice tak zřetelná, ale jde na první pohled poznat, co je to.

"Věř mi, to zvládneš. Neznám lepší osobu, která by to zvládla lépe."dodává jí odvahy Remus a jemně ji políbí. Laura se usměje.

"Díky,"

Vtom obrazem projdou Sirius s Tory a už od dveří křičí informaci, co se právě dozvědeli.

"Lidi, hádejte co! Už určili termín pro informace k výletu!"křičí Sirius.

"No? A?"

"30.3.! v 19:30 ve Velké síni!" Lauře ztuhne úsměv na rtech.

"Copak? Ty nemáš radost?"zeptá se jí Tory a přisedne si k ní.

"Ten den. To je první úplněk před mými narozeninami. Měsíc vychází přibližně v osm hodin. takže mám půl hodiny a pak musím někam zmizet. To určitě udělala Brumbál naschvál. Tenkrát v ošetřovně už navrhoval, abych to dál neskrývala. Když jsem to odmítla, nabídl se, že by mi s tím pomohl. A když jsem znovu odmítla, nejspíš se rozhodl pro radikálnější řešení."

"Tak to je blbý. A hned dvakrát,"podáví se a Rema Sirius.

"Nejspíš úplně zaslepen mým problémem zapomněl na Rema. Ten ale odtamtud taky musí zmizet. Jakmile se ho dotknou měsíční paprsky, začne se měnit!"

"Hele, teď to neřešte. Času dost ne? Ještě máme měsíc. Na něco přijdeme,"snaží se všechno uklidnit James.

Tak se tedy starali pouze o zkoušky, které je měli po výletu čekat a nijak si s tím nelámali hlavu. Na jejich vkus však měsíc utekl překvapivě rychle a oni den před schůzkou neměli absolutně žádný použitelný plán. Nezbívalo jim tedy nic jiného, než prostě improvizovat. Ten den všem ročníkům odpadla výuka a tak většina seděla venku nebo v knihovně. Remus a Laura si vybrali jedno místo poblíž jezera.

"Brumbál měl pravdu. Tvůj problém je větší než ten můj. Ach, jsem hrozně rozrušná. Nevím jestli se víc bojím o tebe nebo o ostatní věci. Prostě až uvidíme, že je na hodinách za pět minut osm, omluvíme se a vyjdeme ven."

"Cítím nějakou nekalost. To nebude jen tak, něco se určitě stane,"rozmýšlí Remus.

"Měl si jasnovidectví nebo co?"zasměje se Laura.

"Možná, ale chybí mi tuna šál a brýle větší než moje hlava,"usměje se.

Odpoledne uteklo jako voda. Příjemně strávené chvíle u vody s Remusem a nakonec i s ostatními donutilo Lauru alespoň na chvíli nemyslet na problémy. Pak se ale blížila večeře a všichni moc dobře věděli, co přijde pak. A po jídle se to opravdu stalo. Brumbál uklidnil sál a rozhlédl se po studentech.

"Děkuji. A nyní bych chtěl oznámit některé důležité informace pro šesté a sedmé ročníky. Jistě víte, že zhruba za měsíc jedete na výlet nedaleko jedné mudlovské vesničky zvané Erendora. Proto prosím, aby jste poslouchali pozorně hlavně vy, kterých se to týká"pohlédne k Nebelvírskému stolu a pokračuje ve sdělování. Když se Laura podívá snad už po sté na hodiny, zarazí se, protože když se dívala naposledy, bylo 19:45 a teď je 19:35. Zmateně nad tím přemýšlí a nakonec to nechá být, už zřejmě z toho těkání z Brubála na hodiny začíná mít halucinace. Když je 19:45 a tentokrát si je tím jistá, uvidí za oknem nějakou podivnou mlhu. Pohlédne na Brumbála, ale ten si zřejmě ničeho nevšiml. Nechá to tedy být, ale pak ji zahlédne znovu a tentokrát na více místech. Zmateně kouká na hodiny a na mlhu venku. Mlčky upozorní Rema a tomu hned dojde, co to znamená.

"Brumbál posunul hodiny o deset minut! Musíš hned pryč! To je tvoje mlha!"

"V tom případě ty taky!"odporuje Laura. "Jak to řeknem Brumbálovi?"

"Nech to na mě,"odpoví a přihlásí se.

"Otázky nakonec pane Lupine,"odbyje ho pouze Brumbál a pokračuje.

"Pane profesore, ale to není dotaz,"řekne Laura.

"A copak to je slečno?"

"Žádost pane. Mohli bychom prosím už jít?"podívá se na něj.

"Hm, ještě jsme sice neskončili, ale prosím,"ukáže na dveře. Pobertové a Laura se zvedají.

"Pánové, vy někam jdete?"položí jim otázku Brumbál. Jen se na něj nechápavě podívají a nakonec si pod jeho pohledem sednou zpět. Laura a Remus jdou rychlím krokem k zavřeným dveřím a když mají kliku těsně na dosah, uslyší cvaknutí. Když se pak následně snaží dveře otevřít, nejde jim to. Otočí se zpět k řediteli a uvidí, jak pohybuje rty a upřeně se dívá na dveře. To už je na Lauru příliš. Otočí se k němu a rozběhne se. Když je na půl cesty od něj, předpaží ruce a Brumbálův pohled zakryje ledovec. Síní to zašustí, dveře cvaknou a otevřou se. Dovnitř se vyvalí modro bílá mlha. Když to Laura zpozoruje, zhrozí se. Oběhne učitelský stůl a pomocí své zvláštní síly vyleze na strop. Mlha ji pronásleduje a naštěstí jí není tolik, aby zakryla celý vchod. Utíká tedy po stopě co jí síly stačí. Celá síň ji pozoruje. Proběhne vchodem a myslí si, že je mlha daleko za ní, když se chce však dostat na pozemky, přímo před ní se vynoří a při styku s ní zaprská jako prskavka. Ona se zřítí na kolena, ale pokračuje dál s cílem, dostat se co nejdál. To jí ale nejde tak snadno, jelikož se všichni studenti a učitelé hromadí na pozemcích a vše to sledují a Brumbálem v čele. Dohoní jí další mlha a opět zaprská. Sice to hrozně pálí, ale ona je rozhodnutá to vydržet. Všichni ji sledují a ona už se ani nesnaží uniknout. Brumbálův plán vyšel, ostatně jako vždy. Najednou cítí, že je bolest slabší. Podívá se na sebe. Změnilo se jí oblečení a na zádech má křídla. Její vlasy září jako pravý křišťál a je lehká jako pírko. Také mlha se pomalu rozplývá a odhaluje divákům neskutečnou podívanou. Když mlha zmizela úplně, všichni na ní koukali s otevřenou pusou. Ihned si začali něco šeptat a vytahovali hůlky. Laura začala poděšeně couvat. V tom někdo z davu vypustil smrtící kletbu. Trefila ji přímo do hrudníku, ale pak zmizela. Když to někdo zopakoval, Laura vyskočila a zůstala ve vzduchu. A pak to uviděla. Remus se chytl za hlavu a klesl na kolena. Na nic nečekala a střemhlav se řítila k němu. Z dálky kolem něj utvořila vzduchovou bublinu, kterou vznesla do vzduchu a letěla nad Zapovězeným lesem, do kterého za pár minut letu klesla.