Tajemná Víla A Pobertové

Ty máš fakt kliku

Neprostupná tma. To jediné, co vidí a vnímá. Proč všechno, co se jí kdy přihodilo, začíná nebo končí tmou? A je provázeno bolestí? Cítila se unavená. Pomalu si začala uvědomovat, co se vlastně stalo. Jejich plán vyšel, je celá a žije. Tedy, alespoň si to myslela. Víčka byla těžká a ticho tak uklidňující. Geprve teď si uvědomila, že tohle je snad první klidná chvíle za poslední dobu. Jenže ona tu nemůže ležet, i když by moc chtěla. Musí jít zpátky a bojivat po boku přátel. Opravdu se snaží otevřít oči.

"Lauro!" Ozývá se stále z větší blízkosti. "Prosím, tohle nedělej. Otevři oči, prosím." A tak se stane, že poslechne. Zamrká a mžourá k noční obloze, kterou ale z části zakrývá silueta člověka. Sklání se nad ní, hladí ji po tváři a se zavřenýma očima se snaží vymyslet cokoliv, jak ji zachránit.

"Reme..."vysouká ze sebe. Chlapec otevře oči a je vidět, že mu spadl obrovský kámen ze srdce. Opatrně ji obejme, aby jí neublížil a zlehka políbí.

"Já věděl, že to zvládneš."

"Promiň mi to."pohladí ho dívka po vlasech.

"Víš, že máš vlastně obrovskou kliku? Ve všem."uchechtne se nervózně Remus.

"Nebo jen skvělé lidi kolem sebe."odvětí Laura a pokusí se zvednout. Místo toho ale zkřiví obličej do bolestné grimasy.

"Co tě bolí?"zeptá se typickým otcovským hlasem Remus.

"Upřímně? Úplně všechno. Ale asi nejvíc tady."ukáže si na oblast žeber. Mladík v mžiku vytáhne hůlku a začne s léčivými kouzly. Po chvíli je už Laura schopná, s drobnou pomocí stát.

"Děkuju ti, že jsi mě zachránil."pronese k Removi. Ten jen mávne rukou.

"Napravit pár kostí, to není nic světoborného."

"Mám na mysli to kouzlo,  které Voldemorta trefilo a on mě neuškrtil."objasní zmateně.

"To jsem ale nebyl já."pronese vážně.

"Cože? Jak to myslíš?"

"Tak, jak to říkám. V tu dobu jsem sem teprve doběhl."

"Jak je to možné?"stále nechápe dívka.

"Asi ti tvoji přátelé."řekne s úsměvem Remus. Oba dva by se nad touto zvláštností klidně i zamysleli, pokud by je nevyrušil obrovský výbuch jedné z bradavických věží a neuvedl je zpět do reality a faktu, že jsou uprostřed války o Bradavice.

"Rychle, poběž."pobídne Laura chlapce. Avšak po pár metrech se z běhu stává vycházková chůze. Ono když už přežijete poněkolikáté v jeden den smrtící kletbu, možná by to chtělo opravdu zvolnit tempo.

Pohled na hlavní nádvoří připomínal výjevy z dobových dokumentů první a druhé světové války v kouzelnickém podání. Přesila na straně zla, naprosto vyčerpané dobro a jejich představitelé se mezi sebou snaží dojednat kompromis výhodný pro obě strany, než znovu začne peklo.

"Rád tě znova vidím, Tome, i přesto, že jsme v takovéto situaci."odhodlá se Brumbál.

"Nepřišel jsem vyjednávat, Brumbále."

"Proč tedy?" Jedna z obdivuhodných vlastností Brumbála je zůstat klidný za každé situace.

"Abych tě zabil."ušklíbne se Pán Zla.

"Ach Tome...nač marnit tolik mladých životů pro zabití jednoho starce?"

"Stačil mi jen jeden život!"

"Opravdu?" Brumbála by snad ani  konec světa nevyvedl z rovnováhy.

"Té malé otravné víly. Dala mi všechno, co potřebuju. Měl sis jí víc hlídat."pronese s ironickým lítostivým tónem. Davem to zašumí.

"To není možné."zašeptá Lily směrem k Jamesovi a ostatním.

"Mýlíš se."pronese Brumbál. "Nezískal jsi zhola nic."

"Ale, nesnáž se zase mluvit o lásce. Myslel jsem, že nejsi tak senilní."

"Nemluvím o lásce. Dnes žádný život zmařen nebyl. A ani nebude." Voldemort se dá do smíchu.

"Vynalezl jsi snad způsob, jak přežít smrtící kletbu?"

"Já ne. Laura ano." S tím se otočí do davu, skrz který si někdo razí cestu dopředu. Když dojde až do přední řady, ve Voldemortovi začne bublat vztek.

"Ty...jak je to možné?!" Z očí mu šlehají blesky. Dívka se na něj jen lehce pousměje. Pán Zla sevře ruce v pěst a hůlku napřáhne proti ní. Na to vyšle kouzlo. Blíží se k ní takovou rychlostí a silou, že si to ani nedokážete představit. Než však stačila i ona vytáhnout hůlku či jinak zareagovat, postavil se před ní Brumbál a kouzlo pohltil. A nečekal dlouho na odvetu. Dva nejmocnější kouzelníci současnosti spolu proti sobě. Nedalo se říct, zda-li někdo vyhrává. Avšak Voldemortova kouzla začala být čím dál víc slabší (nebo snad Brumbálova silnější?). Pán Zla poznával, že slábne a tuto bitvu už nevyhraje. Začal pomalu ustupovat, ale nepřestával Brumbálovi vzdorovat.

Smrtijedi, jakmile poznali, že proti řediteli nemá nikdo nejmenší šanci, v oblacích černého dýmu odlétali pryč. Jeden z nich si však porážku svého pána nechtěl připustit. Ruce zatínal v pěst a přemýšlel, jak by mohl Voldemort alespoň trochu vyhrát. Pohlédl na ni. Stála tam, jako by se nechumelilo, přitom měla být dávno mrtvá. To ona převezla samotného Pána zla. Za opaskem pevně sevře rukojeť nože a oblakem se přemístí přímo před ni, až dav studentů o pár metrů ustoupí. Smrtijed na nic nečeká a přesně mířenou střelou jí bodne do míst, kde čeká srdce. Než se však ostří stačí byť jen dotknout dívky, uchopí ho někdo za zápěstí a tím útok zcela zastaví. Putuje pohledem od své ruky až do očí toho, kdo ho zastavil. Jasně modré oči, ve kterých se zračí plameny stejné barvy. Plameny, ze kterých začne mít obrovský strach. Ruka se mu rozklepe, až zbraň pustí. Sevření povolí a Smrtijed urychleně opouští nádvoří. Jeho čin vedl k rozptýlení bojujících kouzelníků. Poskytl Voldemortovi čas, aby po vzoru svých následovníků odletěl pryč.

"Lauro, proboha..."zamumlá Lily, když je jasné, že je po všem a svou kamarádku obejme.

"Ty máš fakt kliku. Nebýt tvých větrných schopností..."poznamená Sirius, načež se Laura ušklíbne.

"Dítě štěstěny."pokrčí poté rameny. Mohla by začít počítat, kolikrát jí tu větu dnes už někdo řekl.

"Je tedy po všem?"zamumlá Vic.

"Obávám se, že nikoliv, slečno."ozve se Brumbál. "Voldemort se nevzdává tak snadno. Bohužel, v těchto dnech už nejsme v bezpečí nikde. Sami jste viděli, jak mocný je, proto je nesmírně důležité, abyste se uměli ubránit. Dnešek by nedopadl takto, nebýt několika velmi statečných studentů."kývne směrem k Pobertům a dívkám.

"Jak to teď ale všechno bude?"zeptá se Lar, stále podpíraná Remem.

"Ze všeho nejdřív bychom měli obravit hrad. Nikdo přeci nestojí o půlnoční studenou sprchu."odpoví s veselou náladou Brumbál. Jako kdyby právě před chvílí skoro neumřelo několik lidí.

Po jeho slovech všem pokynul k návratu do hradu.

"Slečno IceWindová..."zastaví ještě odcházející dvojici. "Omlouvám se."řekne a s úsměvem, který vystřídá vážný výraz projde kolem nich. Laura se jen nechápavě podívá na Rema, ten pokrčí rameny a spolu ve vzájemném objetí, pokud tomu tak chcete říkat zmizí uvnitř za ostatními spolužáky.