Tajemná Víla A Pobertové

Tajemství prozrazeno

Doma už byl hotový zmatek. Bystrozoři zkoumali okolí, rodiče a kamarádky byli vzhůru a vše sledovali.

„Pozor! Támhle!" zvolal jeden Bystrozor, který zkoumal směr odletu. Všichni tím směrem namířili hůlky. Vtom vzduchem prolétl proud sněhových vloček.

„Stop! Nestřílet! To je moje dcera!"zakřičel Lauřin otec. Všichni tedy sklonili hůlky a sledovali ten podivný přístroj. Laura nevěděla, jak se s ním přistává. Vyskočila tedy z něj na nedaleký strom a sledovala, jak se létající prostředek zaryl do hlíny. Když se nikdo nedíval sestoupila kolmo ke stromu dolů. Jako by to byla rovná plocha. Mohla chodit po stěnách. Vyrazila ke svým rodičům a kamarádkám.

„Lauro! Nestalo se ti nic?" vykřikla Lily a běžela k ní.

„Ne. Jsem v pohodě."odpověděla.

„Ne nejsi. Je to na tobě vidět. Jdeš okamžitě do postele."rozhodla jindy tichá Sophi a spolu s Tory pomohli Lily s podpíráním Laury. Když jí odvedli do pokoje, dali se do ošetřování jejích ran. Tory jí vyhrnula rukáv na levé ruce a zůstala stát jako přimrazená.

„Lauro? Co..co to máš na ruce?"zeptala se jí mírně. Znamení Zla za sebou zanechalo zřetelnou jizvu.

„No to je...to je..ehm..jak bych to asi řekla"začala se vymlouvat, ale pohledům kamarádek podlehla a rozhodla se říct jim pravdu.

„To je Znamení zla. Unesli mě Smrtijedi. Tohle mi udělal Voldemort."pronesla tiše.

„Mohl unést každou z nás. Proč zrovna tebe? A nesvaluj to na náhodu, víme, že nám něco tajíš. Proč by sis jinak v prvním ročníku myslela, že si nenajdeš kamarády, když jsi tak dobrá? A myslíš si, že nám nepřipadalo divné, proč s námi nejezdíš od třetího ročníku do Bradavic, ale přijdeš až společně s prvákama? A myslíš si, že si nevšimneme jak se tváříš když někdo pronese slovo spojené s křížencem, krvezrádcem a vílami? Nejsme hloupé a myslím si, že bys nám to mohla říct."

„Tory, třeba to tak není. Jen si to představujeme, že jí něco je, protože máme starost o ni, jako o každou jinou z nás."hájí jí Lily.

„Ne, to je v pořádku. Tory má pravdu. Měla sem vám to říct, ale myslela jsem si, že byste mě odsoudili."

„Jsi mezi Nebelvíry. Ti nejsou jako ostatní. Berou mezi sebe kohokoli, kdo je toho hoden. A ty očividně jsi. Utekla jsi Tomu-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit. Kolik lidí z Bradavic by to dokázalo? Nemusíš se bát, jsme s tebou."a chytla Sophi s Tory za ruku a ty Lauře podali svoje. Usmála se a stiskla je.

„Dobře. Unesl mě, protože jsem víla. A ty jsou považovány za jedny z nejmocnějších tvorů a navíc mají křišťálové srdce. Jako jediní nemohou zemřít smrtící kletbou. Část tohoto srdce lze odejmou a oživit s ním zabité něčím jiným než přirozenou smrtí nebo ho prodat jako přísadu do složitého lektvaru nezranitelnosti proti Avada kedavra. Na světě neexistuje jediný namíchaný, ale podařil se stvořit. Je ale nesmírně složitý a pokud se něco pokazí, můžete i zemřít. Tato schopnost odštěpení se ale projeví až potom, co takovéto osobě zemře její nejbližší člověk. Většinou jde o manžela nebo děti. Potom lze všechny mrtvé oživit bez výjimky. Díky odštěpkům jsme tak bohatí, ale nechlubíme se tím. Naše záliba jsou kouzelní tvorové. Dle mého chce mou moc, aby byl silnější a ještě ke všemu nezranitelný. Chce přelstít samotnou smrt. A proč se tvářím divně, když někdo pronese něco spojeného s křížencem nebo krvezrádcem? Protože celá moje rodina do těchto skupin zapadá. Rodiny mají většinou dvě děti a to holku a kluka. Vílí schopnosti může podědit jen dcera, ale muž je jen obyčejný kouzelník s odolností proti Avada kedavra. Letos budeme víly a jejich minulost probírat na obraně. Jsem zvědavá, co nám o nich profesor nebo profesorka poví. Většina kouzelníků si myslí, že neexistujeme nebo se nechá unést naší minulostí. Pokud vás zajímá, jak to, že chodím s prváky a ne s vámi, můžete se ke mně letos přidat. Uvidíte sami. Víly jsou odjakživa ve všem dobré. Ať už jde o zpěv, tanec, malování, hraní na nástroje, chytrost nebo o další věci. Ulehčuje se jim život mezi kouzelníky a bere se to také jako odměna za naše předky. Od minulých víl jsme se dost změnili. Něco nám však zůstalo a lze to brát jako prokletí. Víla nemůže sama od sebe cítit lásku. Naopak pozná, kdo o ní má opravdu zájem a nehledí jen na její krásu nebo schopnosti. Díky němu dokáže ve svém srdci najít místo. Dalo by se také říct, že ten pravý ji lásce musí naučit. Ale náš druh trpí něčím jako prokletí. První úplněk před osmnáctými narozeninami projde víla proměnou. Všude se objeví mlha v barvě její moci. U mě je to třeba modro bílá. Pronásleduje jí a donutí jí se jí dotknout při přímém svitu Měsíce. Narostou jí křídla a změní se jí oblečení. Pokud jde vše v klidu a víla je nerušena je vše jak má být. Proměnu lze schovat a vyvolat znova například v souboji. Je-li ale ve stresu nebo má strach, je možnost vedlejších účinků jako třeba prokletí místa proměny nebo něco mnohem horšího. Doufám, že toto vám zodpovědělo všechny otázky a nebudu se zlobit, když už o mě nebudete mít zájem."dopověděla Laura a podívala se na své zaražené kamarádky.

„Takže..ty si..cože?"koktá Tory. „A jakou moc ovládáš?"

Dříve než jí na to stačila odpovědět, tak se ozvala Sophi.

„Jak se jmenuje? IceWindová! Ice-led a Wind-vzduch. Modrá a bílá. Takže jaké by mohli být asi její schopnosti? Na tom stromě venku byla dole nějak moc brzy, nestačila by slézt v té tmě dolů."přemýšlela a pohlédla na Lauru, která jen němě přikyvovala.

„Lauro, ale to je úžasné. Máš velké schopnosti. Už chápu, proč se Moudrý klobouk nemohl rozhodnout. Ve Zmijozelu by jsi skončila, protože jste bohatí a velmi mocní. V Havraspáru zase díky své učenosti a chytrosti. V Mrzimoru díky přátelství. Ty jsi skončila v Nebelvíru, mezi odvážnými a hrdinnými. To už něco znamená. Chápete to? Je to jako loterie a ona je Jackpot. Vyhráli jsme ji, právě naše kolej! Máme obrovskou výhodu. Kdyby to ostatní věděli,vzteky by se propadli."spekuluje Victoria.

„Ehm..nemyslím si, že by to měli vědět, takže se moc neraduj. Trvalo šest let, než jsme se dozvěděli pravdu my, její kamarádky, takže by asi nebyla ráda, kdybys to prokecla"krotí ji Lily.

„Přesně tak,nikomu to neříkejte. Musí to zůstat utajeno. Ví o tom jen Brumbál a pár lidí z učitelského sboru. No tedy asi jen McGonagallová a Křiklan. Proč myslíte, že mě pořád zve na ty svoje večírky?"

„Jo, to teda je doslova pár učitelů"zasměje se Viky.

„Díky holky. Vím, že vám můžu věřit." usměje se Laura a všechny se obejmou.