Tajemná Víla A Pobertové

Střípky mezidoby

Je poslední den školy. Pro většinu studentů to znamená vytoužené dva měsíce volna, avšak studenti sedmých ročníků důvod k oslavě nemají. Jistě, složili zkoušky, ale tím jejich cesta v Bradavicích končí.

I slavní Pobertové jsou pro jednou v klidu a balí své věci. Přejděme fakt, že některým s tím musí pomáhat dívky, bez povšimnutí a přeneseme se rovnou o několik hodin dopředu, kdy je všechny vlak veze zpátky na nástupiště v Londýně.

"Hrozně to uteklo. Už teď bych tak moc chtěla zpátky..."povzdechne si Vic. "Jinak, co plánujete teď, po škole?"

"My s Jamesem zkusíme bystrozory."prohlásí Sirius a jeho kamarád jen přikyvuje.

"A se mnou se jako nepočítá?"ozve se z Jamesova objetí Lily naoko uraženě.

"Lily, tohle jsme už probírali..."

"Ale já nejsem malá holka. Nemusíš mě chránit, Jamesi."

"Tohle prostě...je to moc nebezpečné a já mám strach, no."přivine si ji James do objetí ještě víc.

"A co vy dvě hrdličky?"všichni se při těch slovech otočí na druhý pár, který se drží za ruku. Ani jeden z nich neodpovídá.

"To je to děsně tajný?"pobízí je Sirius.

"Ne...jen..."Laura se podívá na Rema. Ten stále, s hlavou sklopenou, mlčí.

"Reme...Neboj, nějakou práci dostaneš. Ty i Lar. Budete jako úplně normální lidé."usměje se na něj povzbudivě Lily.

"Jenže je problém, že ani jeden z nás normální člověk není."

"Reme..."podívá se na Jamese a Siriuse Lar. Několik hodin strávili s Remem diskusemi na tohle téma, ale on měl vždycky tak pesimistický přístup, že to nakonec vzdala. Proto teď zkouší, jestli alespoň jeho kamarádi něco nezmůžou.

"Náměsíčníku...hele, bude to v pohodě. Měl jsi nejvyšší hodnocení v OVCE z celého ročníku. Jen idiot by si nechal utéct někoho, jako jsi ty. To samé Lar. Nikdo z vás nemá důvod mít strach. A i kdyby se něco pokazilo, vždycky tu jsme pro vás, jako přátelé."dokončí svůj dlouhý monolog Sirius. Remus zvedne hlavu a trochu se usměje. Mkc dobře ví, že Sirius i Laura mají pravdu. Ví, že má skutečně ty nejlepší přátele, co si mohl přát.

Nyní bych si dovolila přeskočit opět o několik okamžiků dopředu, přesněji o tři měsíce. James a Lily mají vlastní domek v Godrikově dole a oba pracují jako bystrozoři společně se Siriusem. Victoria začala kariéru módní návrhářky v jednom menším obchodě v Londýně a navrhuje jak pro kouzelníky, tak mudly. Peter pracuje těžko říct kde, co měsíc, je někde jinde. Nic světoborného to ale není. Remus a Laura se nastěhovali do domu nedaleko Prasinek a Chroptící chýše nejen z důvodu malého chlupatého problému, ale také kvůli tomu, že jedině prodejci v Prasinkách byli ochotni zaměstnat ho alespoň na částečné směny U Tří košťat či u Taškáře. Laura upustila od svého plánu pokračovat ve stopách rodičů a dostala se na ministerstvo do oddělení pro styk s mudly. Od rodičů zdědila nemalé peníze, rozhodli se však s Remem je uložit do trezoru a použít jen v krajním případě. I tak se ale Remus nezbavil pocitu, že své dívce nedokáže zařídit takový život, jaký by chtěl. Ona ale byla i přesto šťastná.

Tichý dům se pomalu nořil do tmy. Výjimkou bylo jedno okno v přízemí, okno obývacího pokoje. V něm sedí v křesle Remus a nezaujatě čte střídavě noviny a nějakou knihu. Vedle něj leží na stolku dopis od jeho přátel Jamese a Lily. Remus je nervózní, obsah už četl a netrpělivě čeká, až se Lar vrátí.

Netrvá dlouho a v krbu se objeví zelené plameny. Remus složí noviny a knihu.

"Fakt nesnášim letax."opráší se Lar a padne Removi do nastavené náruče.

"Ahoj."pozdraví ji.

"Ahoj. Něco nového?"políbí ho a zamíří do kuchyně. Jak tak vybaluje nakoupené věci, přiletí k ní dopis od Jamese a Lily a levituje jí před nosem.

"Nic moc"opře se Remus o futra dveří a sleduje, jak bude reagovat, ruce ponořené do kapes.

"Ahoj Reme a Lar. Doufáme, že se vám daří dobře. My se máme skvěle a to z jednoho jediného důvodu. Budeme se brát! A rádi bychom vás oba pozvali na svatbu, která bude..."dál už nečte a otočí se na Rema. Ten jen přikyvuje.
"Copak? Nemáš radost?"

"To mám. Jen..."

"Jen?"

"Lar, já vím, že jsme to měli složité, a že ti asi tohle přidělá spoustu starostí, ale pochopím, ať se rozhodneš jakkoliv. Byla jsi tu vždy pro mě, pomáhala mi a je mi s tebou strašně dobře. Někdy mě mrzí, že ti toho nemůžu dát víc, protože si zasloužíš jen to nejlepší. Vždycky když je mi mizerně a spousta věcí už nemá cenu, vzpomenu si na tebe a na to, že jsi asi to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat. Je mi s tebou dobře a miluji tě, Lar. Proto bych se tě chtěl zeptat..."poklekne a z kapsy vyndá malou krabičku, kterou otevře.
"Vzala by sis mě?"podívá se na ni. Pozná, že jen stěží skrývá slzy a nemůže uvěřit tomu, co slyšela. S každou další sekundou ztrácí Remus sebedůvěru v tom, co právě udělal a očekává to nejhorší. K jeho velké úlevě však Lar přikývne, stále neschopná slova.
"Ano?"zeptá se pro jistotu, když se zvedá.

"Určitě ano!"obejme ho a dlouze políbí. Když se od sebe odtáhnou, navlékne jí prstýnek.
"Je nádherný. Děkuju."usměje se na něj.

"Jen mě teda naštval James. Zase musí být ve všem první."vysvětlí a oba se rozesmějí.

Obě svatby proběhly blízko sebe. Pozvaní byli známý, rodiny, spolužáci i učitelé.

Stále tu však byla hrozba Voldemorta. Snažil se verbovat kouzelníky na svou stranu, Jamese, Lily, Rema...Všichni odmítli. Namísto toho se všichni přidali do Fénixova řádu. James s Lily přestali pracovat a mohli se tak plně věnovat řádové činnosti.

Za pár let se v červenci Lily a Jamesovi narodil první syn Harry. V zakládání rodiny však James nebyl první. O dva měsíce dřív, v květnu, se rodina Lar a Rema zvětšila o jednoho člena-malou Sofii, pojmenovanou po kamarádce, kterou její laskavost stála život.

Zdálo by se, že všechno vychází podle plánu a nic se nemůže pokazit. Avšak opak je pravdou. Tohle není konec!