Tajemná Víla A Pobertové

Trest

Krátce před osmou už Laura stála u dveří.

"Můžeme vyrazit? Kde je pan Black?"zeptá se profesorka McGonagallová.

"To opravdu nevím,"odpoví jí.

"Už se řítím"je slyšet od schodiště. "Přeci bych nemohl přijít na naše rande pozdě"usměje se.

"Je to trest Blacku, v Zapovězeném lese. A ten má do romantiky hodně daleko"

"Už jste skončili?"zeptá se jich profesorka s úsměvem.

"Ano, jistě můžeme jít"odpoví pohotově Laura a smete ze svého ramene Siriovu ruku.

Po několika minutách dojdou na kraj lesa.

"Půjdete pořád rovně a u prvního keře cesmíny se dáte doleva. Hledejte bahení jezírka, která modře září. Na dně jezera leží kameny, který musíte získat. Počítám, že sto jich bude zatím stačit"obeznámí je s jejich úkolem profesorka.

"Počkat, to nikdo nepůjde s námi?"

"Ty jsi fakt asi nedostala trest v lese co? Ne, nikdo s náma nejde. Mě spíš zaráží kolik těch jezer musíme najít. Sto kamenů je hrozně moc!"

"Ty jsi fakt asni nikdy nečetl knihy co? Podle mě to budou měsíční kameny a těch může být na jednom místě až čtyřicet.  Takže by nám mohli stačit tak tři"obrátí se na něj.

"Velmi dobře slečno. A teď už běžte, ať tu nejste celou noc"rozloučí se s nimi profesorka a oni vstupují do lesa.

"Lumos"rozsvítí hůlku Laura.

"Víš, jsi docela chytrá"

"Na rozdíl od tebe"

"Ale notak, byl by z nás skvělý pár"

"To těžko, sňatek s opicí je zakázáný."

"A kdo říká, že si máš vzít opici? Máš přeci mě. "

"Dobře, i sňatek s opicí by byl lepší než s tebou"

"Tou opicí si nemyslela mě, že ne?"

"Ne vůbec.  Jak jsi na to přišel?"řekne ironicky.

"Lidi v poslední době v mé přítomnosti mluví o opicích až moc často. A vůbec, nejdeme nějak moc dlouho?"

"Já myslela, že cestu sleduješ ty"

"Já myslel, že jí sleduješ ty"

"Blacku, takže jestli nás tady něco sežere, budeš za to moc ty"

"V klidu IceWindová, ten keř je támhle"ukáže pár metrů před ně.

"Ty jsi fakt magor. Ani bych se nedivila, kdyby ti jednou ruplo v palici a skončil by si v Azkabanu"

"Tak to bylo pěkně zlý"řekne na oko ublíženě Sirius.

"Neříkej, že jsi takovej cíťa"

"Tak uvidíme kdo je tu cíťa.  Jsme u jednoho."

"No tak do toho nepolezu"

"Co bych pro tebe neudělal"řekne a začne se brodit bahnem a hledat na dně kameny. "Jeden mám"křilne a hodí jí ho. Ona ho očistí a takhle to jde až dokud na dně nezbyde žádný. Sirius vyleze celý obalený bahnem a Laura se začne hrozně smát.

"Co je?"usmívá se Sirius.

"Měl by si se vidět"směje se dál.

"No tak jdem hledat další ne?"a vykročí.
Za chvíli najdou další. Sirius už do něj chce  vlézt, ale Laura ho zastaví.

"Víš, že existují kouzla, že ano? Carpe Retractum!"namíří hůlkou a začne z jezera tahat jeden kámen za druhým.

"A tos mi to nemohla říct dřív, než sem tam vlez?"obrátí se na ni Sirius.

"Ne"řekne s úsměvem Laura a dává kameny do košíku.

"Dík"zabručí Sirius.

"Máme jich 70, ještě potřebujeme alespoň 30."obrátí se k němu.

"Tak jdeme"
Po pár desítkách minut konečně našli snad už poslední jezero.

"Tak a teď ti dokážu, že taky něco umím.  Accio měsíční kameny!"namíří hůlkou na jezero.

"To ne!"snaží se ho zarazit Laura, ale to už kameny létají vzduchem přímo na ně.

"Aresto momentum!"zakouzlí a tím zpomalí let a pád. Začne je opatrně sbírat a nakonec se otočí na Siriuse, který stojí na kraji s hlavou sklopenou.

"Accio měsíční kámen ne kameny. To ti nedošlo, že se na tebe rozletí několik desítek těžkých a křehkých kamenů?"

"Abych řekl pravdu, tak ne"

"To jsem si mohla myslet"otočí se od něj.

"Počkej Lauro"natáhne ruku za ní a udělá krok. Uklouzne však po blátě a za hlasitého křiku spadne pozadu do bláta a nevynořuje se. Laura dostává strach.

"Siriusi? Není to jenom blbej vtip, že ne? Siriusi!"zuje si boty a vstoupí do jezera. V tom jí něco chytne za kotník a stáhne dolů. Spadne a je teď celá špinavá. Nad ní se tyčí Sirius a usmívá se od ucha k uchu.

"Ty jeden bezmozku! Víš jak jsem se o tebe bála?"

"Vida takže ti nejsem volnej"

"Ale jsi, absolutně mě nezajímáš, ale nenechala bych tě tam, kdyby tě něco napadlo"

"Hm to je milý"

"Už bysme se mohli vrátit co?"

"Kolik máme kamenů?"

"108"

"Tak jdeme, tudy je to nejkratší"ukáže jedním směrem a vede za sebou Lauru.
Když konečně vyjdou z lesa ven hlasitě si oddechnou.

"Máme to zanést Filchovi"oznámí Lauře.

"No ten bude mít radost, radši nás oba vyčistím"vytahuje hůlku.

"Počkej, přece mu to nedáme jen tak. Uděláme mu na hradě pořádnej bordel, ať má co uklízet moták jeden stará"

"Když myslíš"schová hůlku.
A Filch měl z nich opravdu velkou radost. Jeho nenávistný pohled, když odcházeli byl k nezaplacení. Když došli až do společenské místnosti kterou jim v polospánku otevřela Buclatá dáma, Sirius se otočí k Lauře.

"Já nejsem takový, jak si myslíš"chytne ji za ruku.

"Tak na to zkus myslet a chovej se podle toho"poradí mu.

"Máš pravdu, nehodím se k tobě. S Remem by ti to slušelo víc"

"Co to říkáš?"

"Neříkej, že sis toho nevšimla. Pořád po tobě kouká, ale nezajde za tebou a neřekne ti to. On má totiž strach, že by ti ublížil"

"A jak prosím tě?"

"Neměl bych ti to říkat ale po dnešku vím, že to nikomu neřekneš. Buď zítra večer okolo osmé tady v místnosti a koukej z okna tam na tu vrbu. Snad všechno pochopíš"řekne jen a pustí ji ruku.

"Budu tam"slíbí mu Laura a vydá se po schodech nahoru. Tam se ještě otočí a když spatří Siriův pohled alespoň mu zamává.  On se usměje a také se vydá do ložnice.
V holčičí ložnici už všichni spali, ale kdyby jim Laura doslova nenařídila spát, začali by teď hlasitě probírat dnešní den a hlavně noc. Když se Laura umyla a lehla si do postele, přemýšlela, jak by jí Remus asi mohl ublížit.