„Kde si byla celou dobu?“ Smála se Nensy a obě mě objaly.
„Omlouvám se, trochu jsem se zdržela na jednom místě.“
Šli jsme do jejího pokoje a při "přípravě" do města kecaly. Nora si zkoušela různé odstíny stínů a Nensy zase hledala svojí nejoblíbenější rtěnku. Jsou takové pořád, ale jsou to ony a proto je mám tak ráda. Člověk se s nimi nenudí...
„Holly!? Proč se někdy nenamaluješ?" Podivala se na me od hlavy az po paty.
„Jak chceš někoho sbalit v takovem stavu?“
„Říkala jsem už, že na tyto věci nejsem.“
Zase jsme si dělaly srandu a nakonec mě trochu obě namalovali. Jen trochu protože vědí, že to nemám ráda.
„Holky dáte si čaj a sušenky? Zrovna jsem nějaké dopekla.“ Do pokoje vešla Nensy máma.
Je to náramní krásná starší žena. Moje máma se s ní moc dobře zná a proto jí říkám této a ne paní Tomsonová.
„Za chvíli přijdeme dolů, určitě si nějaké dáme!“ poskakovala po pokoji Nensy a mluvila při tom na svojí mámu. Když jsme byly všechny nachystané, seběhly jsme schody po dvou rovnou do kuchyně. Nensy máma nám nechala na stole plno sušenek a mléko.
„Neříkalo se čaj? Ja bych radeji mléko.“ smály jsme se všechny najednou.
„To už někam vyrážíte?“ objevil se ve dveří Pan Tomson.
„Dobrý!“ pozdravily jsme s Norou.
„Jdeme do města na babské nákupy!“ rozzářila se Nensy. Ma s rodiči moc dobré vztahy a někdy jí i závidím, že může mít dva rodiče.
Strávili jsme v kuchyni s Nensy rodiči ještě hodinku takže jsme na autobusovou zastávku musely utíkat, jinak by nám to ujelo a pěšky by se nám do města rozhodně nechtělo. Sice to není zase taková dálka, ale pochybuji, že by se chtěly holky trmácet v podpatkách. V centru jsme hned zamířili mezi oblečení, i když já mám raději elektroniku, knihy nebo hry. Procházeli jsme plno obchodů a nakoupili plno věcí. Jak taky jinak, když si vyrazí tři praštěný holky na nákupy. Už po dvou hodinách mají úplně plné ruce tašek.
„Chtělo by to kluky, aby nám nosili tašky!“ zasmála se Nora.
„Kdo by poslouchal to jejich fňukání, že už chtějí jít domů? Bez nich se obejdeme a mimo to s Derekem se momentálně nebavím.“ Prosadila si svojí Nensy, ale pak jsme vybuchly smíchy.
„Já se s Tonym bavím!“ zažertovala Nora.
„Holly už by sis měla někoho konečně najít, pojď, porozhlídneme se tu po někom! Vždyť je tu kluků jak mravenců.“ Obě mě chytaly za ruce a táhly do největšího davu lidí. Nepotřebuju kluka. Až se někdo objeví, poznám to, ale holky měly jiné plány. Usmívali se a mrkali na každého kluka okolo a já se musela smát.
„Hele! Holly, ten je rozkošný!“ Nora mi ukázala jednoho vysokého kluka. Nebyl špatný, jen mi na něm něco nesedělo. Neumím to vysvětlit, ale když mi něco nesedí, je v tom vždy nějaký zádrhel a je jedno, jestli v dobrém nebo ve zlém. Nějak to vycítím. Taky moc dobře poznám, jestli mi někdo lže.
„Má přítelkyni.“
„Nemá! Je sám.“
„O co se vsadíte?“ zasmála jsem se a ukázala na holku, která k němu spěchala. Obejmuli se a on jí políbil.
„Jak to vždycky tak víš?“ Holky do mě drbly a už zase mě táhly jinam. Vlezli jsme do prádla a Nensy po mě hned hodila jednu moc pěknou podprsenku.
„Ta by ti slušela a je to dokonce tvoje velikost! Měla by sis jí vzít!“
„Máš se, že nemáš tak velký prsa jako my dvě! Je to fakt otravný!“ odfrkla si Nensy i Nora. Za chvíli na mě letěla další. Černá krajková. Vážně pěkná.
„Tak kterou?“ Zvedla jsem trochu ruce, aby mi poradily.
„Snad obě dvě ne?“
Tak nakonec jsem si ty podprsenky koupila. Holky si ještě něco vybírali a já čekala před vchodem.
„Holly, klidně tam jdi. My za tebou dojdeme.“ Mrkli na mě a já se usmála. Tak moc dobře mě znají. Kývla jsem a šla do svého oblíbeného obchodu. Jak jinak než hry a elektronika. Je tu jeden takový, který je spojený, takže všechno v jednom a taky tu pracuje můj strýc.
„Holly!! Tak konečně si za mnou přišla!“ Už z dálky na mě volal Jim.
„Ahoj.“ Obejmula jsem ho, ale možná až moc silně. Je pro mě spíš jako můj bratr protože není ani tak moc starý. Je mu teprve 25 let. Moc dobře si rozumíme, ale poslední dobou má moc práce, tak jsem ho neviděla.
„Jak se máš? Co doma?“
„Dobrý a doma v pohodě, znáš to. Jak to jde u tebe? Pořád hodně práce?“
„Pořád je toho dost, ale už je to lepší. Na tvoje narozeniny jsem si vzal celý týden volno, takže někam musíme zajet, je ti to jasný?“ zasmál se. „Jsi tu s nějakým týpkem nebo s kamarádkami, hm? Zakřenil se ještě víc... Pořád mě provokuje.
„Jsem tu s Nensy a Norou.“ Vyplázla jsem na něj jazyk.
„To nedělej nebo ti to příště neprojde! Tak pro co sis přišla tentokrát?“
„Dohrála jsem tu hru, kterou jsi mi dal a nemám co hrát, když není do dělat, takže potřebuju poradit.“
„Už? Nejsi nějak moc rychlá?? No dobře tak pojď, něco najdeme!“
Jima mám hrozně moc ráda. Možná kvůli tomu, že nemám žádné sourozence, jsme k němu tak přilnula. Nevím proč, ale v jeho přítomnosti se cítím chráněná a vím, že se můžu chovat úplně uvolněně. Zasekla jsem se s Jimem o něco déle a tak za mnou holky došly.
„Ahoj Jime!“ pozdravili obě dvě sborově.
„Nazdar holky! Takže jste vytáhly Holly na nákupy?“ zasmál se a šťouchl do mě.
„Jak jinak, ale kupodivu jsme jí nemuseli tolik přemlouvat, že Holly?“
„Je pravda, že mi to nevadilo. Chtěla jsem jít.“
„To kvůli mně?“ Obejmul mě dost pevně.
„Nemysli si zase tak moc jo?!“ zasmála jsem se a Jim se narovnal.
„Kdybych vás neznala, tak si myslím, že spolu něco máte.“ Poznamenala Nora.
„Vypadáme jako pár?“ Jim zase začal blbnout a tak jsem ho trochu praštila do břicha.
„Ale miláčku, Co se stalo? Bolí tě něco?“ podepřela jsem ho, aby nespadl.
„Hahaha, to uděláš pokaždé!“ zasmál se, jak jen mu to stáhnuté břicho dovolilo.
„A ty tomu nikdy nezabráníš, můžeš si za to sám.“
„Vy jste vážně divní.“ Holky se zasmály. Tohle chování mě a Jima je úplně normální. Děláme si z toho srandu, protože několikrát za den slýcháváme, jak nám to spolu sluší a to už od té doby co byl můj věk vhodný pro randění. Jenomže mě kluci nezajímali. V tomhle ohledu mi byli ukradení. Jediný kluk, se kterým si vážně rozumím je Jim, ale s ním jsem vyrůstala. Byl v nemocnici, když jsem se narodila, takže není divu, že s ním tak vycházím. Máma ho bere spíš jako svého syna než svého bratra. Je o hodně mladší než moje máma a to protože její rodiče, tedy moji prarodiče, měli problémy s tím mít další dítě, ale jsem ráda, že se jim to povedlo.
Kdyby nebylo jeho, asi bych toho moc sama nezvládala...
■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■
