„To že nemám rodinu, neznamená, že nemám právo se omluvit kvůli rodinným důvodům, nemyslíš Dereku?“ Channy se jen usmál a věnoval se svým věcem. Derekovi sklaplo a zavrtěl se na místě.
Byl naštvaný, ale neměl co říct.
Ale zpátky k Channymu. On jako vážně nemá žádnou rodinu? …
**************************************
„Tak a budeme se zase věnovat učivu. Otevřete si učebnice na straně 85.“ Všichni se ve třídě uklidnili a začali něco dělat, teda pokud měli vůbec učebnice. Třeba jako Nora, zas jí nechala doma, takže jsem obětovala svojí, protože tohle učivo stejně nepoberu a nenápadně jsem si kreslila do sešitu matematiky. Když zazvonilo na přestávku, všichni se odebrali k nástěnce, aby se mohly zapsat a poradit na sportovní den. Nevím co je to za zvyk, ale vždy jsme tohle řešili u nástěnky místo toho abychom na sebe řvali ve třídě, tak na sebe ječíme na chodbě. Věděla jsem, že to bude boj dostat se až tam, takže jsem zůstala ve třídě. Počkám si, až se to trochu uklidní.
Jak vidím, tak nejen já jsem měla stejný nápad. Zůstalo tu pá lidí, ale věnovali se jejich věcem. Uvědomila jsem si, že za mnou furt ještě sedí Channy. Mohla bych mu vrátit tu mikinu a měla bych to z krku. Nahnula jsem se pro batoh a vylovila jeho černou mikinu. Pořád voněla jako on, ale ne že bych k ní čichala, tohle nedělám, jen je prostě cítit jako on.
Když jsem se chtěla otočit a promluvit na něj, něco kolem mě proletělo. Moc jsem to nepostřehla, ale pak i to došlo. Channy je na naší škole dost populární, takže ho holky nenechají na pokoji, i když on je víceméně ignoruje. Dala jsem mikinu na lavici a čekala.
Konečně ty holky odešly, takže byla řada na mě. Jenoooomže to by na něj nesměl někdo zavolat.
„Hej! Rodinné důvody! Umíš hrát fotbal?“ Derek. Že já jsem na něj tak alergická! Chanyeol se zvedl a s rukama v kapsách šel za ním…. Takže teď už tu mikinu nepředám vůbec.
Dala jsem jí zpět do batohu a šla za holkama k nástěnce.
Jak jsem předpokládala, už mě dávno třída někam zapsala. Budu plavat, běhat, hrát florbal a bejzbol. Takže skoro všechno. Sice jsem levá a dokážu se rozbít i na rovném chodníku, ale na sporty jsem dobrá. Všimla jsem si, že holky jsou zapsané na běh a bejzbol, v tom jsou dobré obě dvě. A chanyeol byl napsaný ve všech disciplínách. Běh, florbal, bejzbol, plavaní, a běh přes překážky plus fotbal...
Asi je na sporty fakt dobrej, když je všude.
Chtěla jsem se protlačit davem a vrátit se do třídy, ale to bylo marný. Několikrát jsem ztratila rovnováhu, ale zatím jsem se na zemi neocitla. Pak do mě někdo omylem vrazil a já věděla, kde skončím. Čekala jsem náraz a bolest, ale nic.
Chytil mě Max.
Je z vedlejší třídy. Taky dost populární a ve sportu je něco, a aby toho nebylo málo, tak má dobré známky a pěkný obličej. Kde takového kluka najít, že? Slyšela jsem, že je z bohaté rodiny a vychování má na úrovni.
To bude asi důvod, proč na mě teď všichni civí. Ještě stále jsem celou váhou na něm. Rychle jsem se podepřela nohama a postavila se. Cítila jsem, jak mě všechny holky probodávají pohledem a spalují jejich rozzuřeností. Teď jsem se vážně necítila dobře.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se mě s úsměvem Max.
„Oh_o jo! Jsem v pohodě díky za pomoc.“ Usmála jsem se jen tak letmo, abych si neudělala ještě další armádu nepřátel a prodrala se davem směr třída. Teď jsem litovala toho, že máme třídu od hlavní nástěnky tak daleko. Ty holky se na mě dívaly jak na švába. Bylo to nepříjemný, ale co se dá očekávat od holek, který dokonce vytvořily skupinu/klub na to aby o Maxovi věděly všechno a lezly mu do pr*ele. Někdy ho s holkama fakt litujeme, když vidíme, jak se kolem něj natřásají a on ani nemůže projít.
Ve třídě jsem se svalila na lavici a prohrábla si vlasy. Akorát se vracel Channy. Vytáhla jsem mikinu, když šel kolem a vrazila jsem mu jí do ruky. Vzal si jí a posadil se do svojí lavice.
„Dík za půjčení.“ Řekla jsem mu, když jsem se na něj otočila. Usmál se a kývl.
„Zapsal ses sám, nebo si na tom stejně?“
„Padesát na padesát, někam mě automaticky napsali a někam jsem chtěl sám, ale nevadí mi ani jedno. Tebe tam napsal oni?“
„Jo, jako pokaždé, když se konají sportovní hry.“ Mávla jsem rukou a začalo zvonit na hodinu. Chanyeol chtěl ještě něco říct, ale spolknul to.
Po škole jsem s holkama šla do tělocvičny, prý je tam zápas mezi studenty v basketbalu. Že mě to nepřekvapilo. Derek zas vybuřoval a teď hraje proti Chanyeolovi. Všimla jsem si Endrua na druhé straně tělocvičny. Očividně mě taky viděl. Mával na mě a něco křičel, ale nešlo ho slyšet. Zato Chanyeol ho musel slyšet dostatečně, protože se na něj podívat a pak směrem na mě. V tom mu Derek vzal míč a dal koš. Derek byl sice debil, ale pokud byl v něčem dobrej, tak v basketbalu. Jenže Channy si s tím hlavu nelámal. Lehce mu sebral míč a hodil koš za 3 body.
Ze soustředění na hru mě vyrušil můj mobil, Jim.
„Jsem před školou, kde sakra jsi?!“ Zněl trochu podrážděně, což u něj není zvykem.
„Jsi tady? Ale proč? Stalo se něco?“
„Prostě pojď, už tu stojím půl hodiny a ty nikde. Máš 5 minut.“ Zavěsil. Drbla jsem do holek a rozloučila se. Namířila jsem si to k bráně školy, a cestou přemýšlela, co se mohlo stát. Už jsem ho viděla. Byl opřený o bránu. Kdyby ho tak viděl některý z učitelů. Určitě by ho sjeli na tři doby, jak to mají ve zvyku, když se tak někdo opírá. Upřímně bych se mu pak smála.
„Trvá ti to!“ Zavolal na mě, když si mě všimnul. Mávla jsem a rozběhla se k němu.
„Holly!“ Někdo na mě zavolal, tak jsem zastavila a otočila se za tím hlasem. Endru a kus za ním šel stejným směrem Chanyeol. Podívala jsem se na Jima a ten už si to mířil rovnou ke mně, pohledem jsem přebíhala z jednoho na druhého a nemohla jsem si nevšimnout jejich pohledu. Každý se díval jinak, ale zároveň stejně.
Jen na Endruovi bylo něco víc odlišného…. Jeho rty se zkroutily do úšklebku a něco mu zasvítilo v očích.
Pak už jsem jen postřehla něčí ruce kolem mého boku, jak mě zezadu tlačí na stranu a Channyho, jak se dal do běhu a nespouštěl ze mě oči.
Náraz
a hluboká bolest na rameni....
■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■
****
*****
Tak a další pokračování 😊😊 snad potěší a bude se líbit. 🤗🤗
