Jako kdybych se měla usmát, přikývnout hlavou a věřit mu,
vydržet...
ale to zrovna teď nebylo moc lehké.
_______________________________________________________________________________
"Sakra! PRÝ se to nestane a přece ... Říkal jsem že se mu nedá věřit!"
Jim bouchl do volantu a opřel si loket o dveře auta. '
"Musíme co nejdál, doufám, že o nás ostatní zatím neví nebo to bude blbý. Nebyl ani čas si sbalit do háje! Měli jsme odjíždět až zítra. Museli se to nějak dozvědět a začali jednat, aby ses nedostala moc daleko... neměl jsem mu věřit!" Jim kontroloval zadní zrcátko co dvě minuty, ale já vážnost situace pořád ještě nepochopila. Byla jsem naštvaná, myšlenkami všude.
"Jime, nebudu se ptát na VŠECHNO toto, ale _ Nensy je vážně v pořádku?"
Ano byla jsem zmatená, ale Jim je Jim a nikdy by mi nelhal, kdyby k tomu neměl dobrý důvod, takže jsem se mu rozhodla dál věřit. Plus teď vypadal hůř než já.
"Nic jí není, byla to jen její podoba. Stíny se nepletou do životů "normálních" lidí, takže se nemusíš bát. Jestli budeš chtít, tak ji pak můžeš zavolat, ale ne z mobilu, musíme najít veřejný telefon a musíš být rychlá. V podstatě s ní mluvit ani nemůžeš, ale můž_. Holly vážně je mi to líto, nechtěl jsem před tebou nic tajit, ani ti nijak ublížit. Nikdo z nás nechtěl!"
"Jime! Neměla bych být spíš já ta která bude hysterčit? Nadechni se, řekl si že se musíme dostat co nejdále, tak se teď věnuj tomu. Pokud se nikomu nic nestalo, tak je to dobrý..."
Docela mě překvapilo, jak rychle jsem se probrala a nakonec já uklidňuji ostatní, když JÁ jsem ta která ví nejméně... možná je to tím, že jsem na "divný jevy" zvyklá?
V autě jsem nakonec po dvou hodinách koukání na silnic, usnula a vzbudil mě až Jim. zastavil na staré benzínce.
"Musím natankovat, tak si zajdi na záchod, pojedeme ještě dlouho. Vezmu něco k jídlu."
Skočila jsme si tedy odskočit, což se vážně hodilo, celou dobu nic, ale až když na to upozornil, tak jsem cítila, jak plný močák mám! To samé s jídle, jen co se o tom zmínil, mi začalo kručet v břiše.
"Vzal jsem nějaké bagety, vlhčené ubrousky a vody. Nakoupíme další věci někde jinde, nechci se tu moc zdržovat." Hodil po mě jednu z šesti baget s kuřecími nugetky a fantu.
"Jak dlouho jsem spala?"
"Asi víc než pět hodin, nevím přesně kdy jsi usnula, takže fakt nevím, ale chrápala si až moc!" Hodil po mě škádlivý pohled.
"Taky by jsi chrápal, kdybys nespal celou noc!" Bránila jsem se, ale už byl zas trochu ve své kůži...
"A kam máme vůbec namířeno?" Kousla jsem do bagety, s plnou pusou začala mluvit, jak inteligentní, ale fakt jsem potřebovala dostat jídlo do žaludku nebo bychom poslouchali další volání velryb.
"Popravdě ještě nevím, nemůžu se spojit s __ ale nejsme dost daleko, takže pokračujeme v jízdě! Zapni si pás..." Joooo jasný zas mi neříká všechno, ale to mu dlouho procházet nebude až se dostaneme, tak kde potřebuje tak mi to bude muset pěkně všechno vysvětlit. Teď když nad tím přemýšlím ... Channy s nimi musí mít něco společného... stával v tom parku celou dobu než se přemístil do naší školy!
"Hej Jime?! Co má s těmi stíny společného Chanyeol?" V tu ránu se málem udusil bagetou, otevřela jsem mu pití, slzy v očích kvůli šoku a dávení se. Asi jsem měla s otázkou počkat.
"Chanyeol? Kdo to je?"
"Měl by jsi zapracovat na svém hereckém výkonu, víš o kom mluvím, málem jsi ho sežral pohledem, když mě tenkrát doprovodil domů, abych nešla sama z města, vzpomínáš?"
"Jo ten,... co by s nimi měl spo_" Zasekl se když viděl můj pohled. Věděl, že si umí pár věcí spojit dohromady. Problém byl že se Jimovi vážně nelíbilo, že se na něj ptám.
"Toto téma vynecháme, nemám na něj náladu... Teď ne."
Koukal zas před sebe a ztrácel se v myšlenkách, rychle jsem do něj drbla a rozkecala ho. Takže pro zatím se na nic ptát nebudu, až na ___ !
"Jime a co máma!? Pokud jdou po nás, nebude máma taky v nebezpečí?!!" Vyjekla jsem.
"Nejdou po NÁS, jdou po TOBĚ a neboj mamce nic není, umí se o sebe postarat víc než si myslíš, přece jenom tě vychovala nemysli si, že_" Koukl na mě a došlo mu to, zase se prokecl....
Takže máma o nich ví taky. Chvilku nevěděl jestli má mluvit nebo být ticho, ale mávla jsem nad tím rukou, nějak mi bylo jasné, že je v tom zapletená i mamka, jen jsem si nebyla jistá a Jim mi to teď potvrdil.
"Holky o nich ví taky?"
"Jen máma, já, ten debil a dál pár dalších lidí, které neznáš. Nejsi jediná na světě, kdo je vidí, ale jsi jediná o kterou se po tolika letech zajímají."
"Vždyť nic zvláštního neumím, co by tak po mě mohli chtít?" Přemýšlela jsem spíš pro sebe, ale Jim se jen pousmál.
"Říkal jsem ti, že je to složitější, že ne vše je tak, jak to vypadá... pak se to dozvíš, ale některé věci nejsou na mě abych ti vysvětloval... od toho je tu někdo jiný." Zvážněl.
"A to je kdo? Chlápek na telefonu, který se mi snaží prodat další nepotřebné věci?" Zvedla jsem ramena a hodila nohy na palubovku.
" Ten zrovna ne."
"Tak kdo?"
"Tvůj otec." Tak teď jsem měla vážný výraz i já.
