STRÁŽCE

20. Už si pro ni jdou

Byla noc. Spala jsem. Nic nenasvedčovalo tomu, že by něco nebylo v pohodě. Najednou mi nějaká černá rukavice zacpala pusu, abych nekřičela. Samozřejmě jsem se bránila, kopala jsem kolem sebe.

Táhli mě chodbou. Spírala jsem se. Kopla jsem do vázy a ta spadla na zem. Okamžitě se rozbila a nadělala plno střepů, ale o co mi šlo, aby to kluci slyšeli.

Z pokoje vylítl Riley a vrhl se na únosce. Už mě držel jenom jeden z nich a povedlo se mi chytit lampičku a praštit ho s ní do hlavy. Spadl ze schodů a už se nehýbal. Vyděšeně jsem hleděla na bezvládné tělo. Po chvíli i druhý muž ležel na zemi a Riley ho svázal.

Byla jsem vyděšená. "Kde je Denny?" zeptala jsem se. Vlezli jsme do jeho pokoje, ležel v posteli. Vypadal, že spí. Když jsem přišla blíž, uviděla jsem to. "Panebože," vypískla jsem. Denny byl už v nebi. Podřezali mu hrdlo. "Bože můj, já už dál nemůžu," rozplakala jsem se. "Annie, pojď, musíme zase jít!" řekl mi Riley.  Riley vzal toho parchanta, co ho svázal a táhl ho ze schodů dolů. Šla jsem za ním.

Pomalu jsem klekla k muži, kterého jsem praštila lampičkou a on sletěl ze schodů. "Panebože, on je mrtvý!" vyjekla jsem. Já jsem zabila člověka. Panika se mnou cloumala. Asi jsem hysterčila. "Kdo tě poslal?" zeptal se Riley. Mlčel. Riley se nerozpakoval a dal mu jednu pěstí. Zopakoval mu otázku. "Garsia," vydechl muž a vyplivl trochu krve. "Kdo mu nosí informace?" položil další otázku.

Nervy se mnou pracovali na plné obrátky. Pořád jsem se otáčela na toho muže u schodů. "Nějaký chlap od vás, nevím kdo to je," řekl. Dostal další pěstí. "Riley, prosím," vydechla jsem. Riley ho poutem uvázal k topení a ihned potom mě vzal za loket. Šli jsme rovnou k autu.

Už jsme byli skoro u auta, když najednou vybouchlo. Okamžitě jsme sebou třískly na zem. Všude kolem nás padali trosky z čehosi, co kdysi, tedy před pár minutami bylo vozidlo. "Sakra!" zaklel Riley. "Riley, co budeme dělat?" zeptala jsem se ho. Celé tělo jsem měla ochrnuté strachy, bylo mi nevolno a co mě nejvíce trápilo, byl Denny. "Musíme po svých, pak někde ukradnu auto," řekl mi Riley. A tak jsme se dali do běhu.

"Riley, já už nemůžu," řekla jsem a zastavila se. Předklonu jsem popadala dech a Riley sledoval okolí. Píchalo mě v boku. "Annie, musíme najít bezpečný úkryt," řekl. "A tady není bezpečno," "Jen si trochu vydechnu," "Bože, Denny," rozplakala jsem se. Přitáhl si mě k sobě a já mu plakala do trička. "Musíme jít, jinak život Dennyho vyhasl zbytečně," řekl mi a políbil mě do vlasů. "Dobře,"

Konečně jsme se už vezli v autě. Ze mě se stal vrah a z Rileyho zloděj. Koukala jsem z okna a slzy mi tekly proudem. Cesta trvala dlouho, a já pociťovala únavu, ale strach mi zase usnout nedovolil.

Dojeli jsme nějakým lesům, kde jsem uviděla chatu, byla věští a byla ze dřeva. "Kde to jsme?" zeptala jsem se. "To je moje místo relaxu," řekl mi. A tak jsme vešli dovnitř.

Bylo to tu útulné. Nevzala jsem si sebou nic. Nic jsem sebou neměla. To bylo horší. "Nemám, co na sebe, toto je špinavé od trávy," řekla jsem a hlas se mi třásl. "Něco vymyslíme," řekl mi.

"Tady máš moje tričko, bude ti to jako noční košile," řekl Riley a podal mi triko. "Děkuji," "No jinak nevím, co bych ti ještě půjčil, nemám toho zde tolik," mluvil. "V pohodě, aspoň něco," odpověděla jsem smutně. Vzala jsem si triko a šla do sprchy. Bohužel jsem ani sprchový gel neměla, tudíž jsem se musela jen opláchnout. Nestěžovala jsem si, doufala jsem, že se přestanu klepat, ale nic nepomohlo. Když jsem se utírala, zatočila se mi hlava.

"Annie, Annie!!" "Co se stalo?" zeptala jsem se. "To nevím, našel jsem tě tu na zemi," řekl vyděšeně. "Asi se mi jenom zamotala hlava, nic víc," řekla jsem. "Bože, jsem nahá," řekla jsem. Riley se taktně otočil. Oblékla jsem se. "Dobrý,"
"Co se mnou bude, zabila jsem toho chlapa," řekla jsem. "Nic, byla to sebeobrana," řekl mi Riley. "Fajn," Sedla jsem si na gauč. "Půjdu, taky do sprchy," Přikývla jsem. A tak šel. Lehla jsem si, ale neusnula jsem. Žaludek se mi pořád svíral, a třásl. Tak hrozně zle, jsem se ještě necítila. Po chvíli byl Riley zpět. "Pojď, půjdeme si nahoru lehnout," řekl mi.

Lehla jsem si na svou polovinu lůžka a Riley, zase na tu svou. "Jak se dostali do domu?" kladla jsem první otázku. "Zřejmě si pohráli se zámkem, neměl jsem čas to zjišťovat," odpověděl mi. "Jak to, že k Dennymu se do pokoje dostaly, a k tobě ne?" položila jsem další otázku. "Netuším, s Dennym vlastně i s Joshem jsme se znali docela dlouho, a Denny měl hodně tvrdý spánek, až jsme se s Joshem tomu divili," mluvil. "Co se týče mě, tak já mám spánek naučený z Iráku, kde se muselo spát s jedním okem otevřeným," vysvětloval mi. Jen jsem přikývla. "Jak je to možné, že někdo z vlády, donáší informace Garsiovi?" "Nevím, určitě z toho má plno peněz," podotkl Riley. "Jak jinak, peníze to je mocná zbraň," odfrkla jsem si. Přikývl.

Hrozně po dlouhé době se mi podařilo usnout a spala jsem dost neklidně. Měla jsem další noční můru, po které jsem se s výkřikem probrala a vyděsila i Rileyho. Bylo to hrozné. Takový obrovský strach. Nedalo se to popsat.