STRÁŽCE

60. Bojovník

Byla tma, jsem po zuby ozbrojen a šel na místo setkání. Na hlavě jsem měl kapucu. Bylo mi jedno, co se se mnou stane, hlavně, když Garsia bude po smrti.

Došel na místo určení. Byla to ta továrna, kde jsem našel Annie. Všude bylo ticho. Zapnul jsem baterku a svítil jsem si na cestu. Najednou jsem uviděl drát natahnutý u země tak, abych o něj zakopl. Zakroutil jsem hlavou a drát překročil.

Opatrně jsem našlapoval a se zbraní a baterkou v ruce postupoval dál. Najednou kolem mě prosvištěla kulka a zastavila se v sloupu. Okamžitě jsem namířil zbraní a baterkou tam, odkud jsem odhadoval, že na mě stříleli.

Uviděl jsem chlapa. Schovával se, ale ruku si nechránil namířil jsem a vystřelil. "Au!" ozvalo se. Postupoval jsem dál a kontroloval toho mizeru, zdali se o něco nepokouší.

Dorazil jsem až k němu. Držel se za ruku a seděl opřený o zeď. "Kde je Garsia?" "Nevím," Zmáčknul jsem mu zraněnou paži. "AU!" vykřikl. "Čeká tě v kancelářích," vydechl. "Díky," Namířil jsem na něj a vystřelil. Jeho mrtvé tělo se svezlo k zemi. Dál už se nehýval.

Pomalu a opatrně jsem šel dál. Všiml jsem si dalšího mizery. Vystřelil jsem a podařilo se mi ho trefit. I jeho tělo spadlo na zem. Nehýval se. Už jsem chtěl jít dál, když v tom jsem ucítil zbraň na své hlavě. "Pan Renberg, jestli se nemýlím," "Tak jdeme," řekl mi. A tak jsem šel.

Z ničeho nic se mi podařilo překvapit chlapa a obrat ho o zbraň. Jenom na mě hleděl. Bez mrknutí oka jeho tělo leželo na zemi, jako ten předtím.  Bože, to bylo o vous. Postupoval jsem dál a bedlivě sledoval, zda tu na mě něco, nebo někdo nečekal.

Po chvíli jsem se objevil v sektoru kanceláří. Potichu jsem vešel do jedné z kanceláří. Seděl tam muž. "Tak přece jenom jsi dokázal přejít, všechny nástrahy," řekl mi Garsia. Baterku jsem si schoval. "Parchante!"

Z ničeho nic jsem dostal ze zadu do hlavy. Klekl jsem a chytil se za hlavu. Nenechal jsem si to líbit. Začal jsem se s ním přetahovat, po chvíli se mi povedlo praštit s ním o stůl a jeho tělo spadlo k nohám Garsii.

Namířil jsem na Garsiu zbraní. Chystal jsem se vystřelit, když Garsia ukázal dálkové ovládání. "Stačí jeden stisk tlačítka, a letíme do vzduchu," řekl mi. "Tak to stiskni, na co ještě čekáš?" "No jak myslíš," Stiskl to, ale nic se nestalo. Zkusil to i po druhé. Nic.

Vyrazil jsem mu ovládání a chytil ho pod krkem. "Zaplatíš za všechno, co jsi Annie provedl," řekl jsem mu. "Možná," potvrdil. Padl výstřel. Střelil mě do podbřišku. To jsem zrovna nevymyslel dobře. Chytil jsem se za břicho.

Bolest byla hrozná, ale bylo mi to jedno. Vstal jsem a vykopl mu tu zasranou zbraň. A hned poté jsem mu rozbil nos. Horší bylo, že jsem ztrácel hodně krve. Garsia mi chtěl moji dělovku vrátit, ale já mu uhnul a na oplátku mu vrazil bombu do toho jeho tučného a nechutného pupku.

"Vymlátím z tebe duši, ty mizero!" zařval jsem mu do ucha. Povedlo se mu, zasáhnout mě do mé střelné rány. Vypískl jsem bolestí, ale ránu jsem mu oplatil. Spadl pod stůl.

Nedovolil jsem mu stát a mlátil jsem ho hlava nehlava. Bylo mi to jedno, že mě začínají bolet klouby na rukou, musel za to zaplatit.

Když jsem ustal, vykašlaval krev a sotva popadal dech. "Tak co jak ti to chutná!" Neodpověděl. Uviděl jsem na stole bič. "Tak tímhle si mlátil Annie jo?" Chytl jsem bič, praštil ho s tím přes celé břicho a obličej. "AU!" Zařval. "Chutná ti to, doufám, že jo, ty hajzle!" Dal jsem mu další ránu. Znovu křičel.

Sotva stál na nohou. "Doufám, že ses s rodinou pořádně rozloučil,"  Okamžitě jsem ho znovu složil.

Chytl mě kdosi ze zadu a pevně držel. Snažil jsem se mu vytrhnout. Marně. Byl to ten chlap, kterého jsem skolil před několika minutami.

Vrah mé lásky, se postavil a dal mi pěstí do břicha. Bolelo mě to, ale držel jsem se. Dokud nebude Garsia v hrobě zahrabaný, tak nebudu mít klid.
Vyrval jsem se mu a z opasku vzal jeho nůž a podřízl ho. Krev vystříkla na bossa. S výkřikem se utíral. "Nyní jdeš na řadu ty," vyprskl jsem na něj.

Zápasil jsem s ním dlouho, takového tlusťocha přemoct nebyla žádná sranda.  A navíc mi docházela síla, byl jsem postřelený. Rval se se mnou.

Uviděl jsem pod stolem zbraň. Natáhl jsem se a chytil ji.  Praštil jsem ho s ní a vymanil jsem se z jeho sevření. Pořád se mnou cloumal vztek. Takový hajzl jsem být nechtěl, ale on mi zabil jediné, co mě tu drželo, co mě hnalo k tomu, abych ji našel.

Vypálil jsem a on přišel o svou chloubu. Vykřikl a koukal se, jak mu  rozkroku teče krev. "Bože,"

Znovu jsem vystřelil a to byl jeho konec. Konečně. V Miami bude bezpečněji. Snad. Ujistil jsem se, že je doopravdy mrtvý a chtěl odejít. Když v tom se rozrazili dveře a padli tam policisté.

"Jste v pohodě?" zeptal se jeden z policistů. "Tak trochu," odpověděl jsem. A tak jsem šel pryč.

Vyšel jsem z továrny a sotva se vlekl. Uviděl jsem prezidenta státu. Kývl na mě. Kývl jsem také.

Co nyní? To, co jsem Annie slíbil, jsem do posledního detailu splnil. Teď jsem nevěděl, co dál. V hrudi jsem prázdno měl stále, to se nezměnilo. Klesl jsem na kolena a koukl do nebe. Chci jít za tebou.