STRÁŽCE

1. Když nemusíš, tak nevytahuj paty z domu

Dneska bylo krásně, ostatně jako stále. Tady v Miami sluníčko hřálo skoro pořád. Měla jsem volný víkend, což bylo skvělé, a naplánovala jsem si společný víkend se svou nejlepší kamarádkou Jessicou. S Jess jsme se poznali v dětském domově, kde já vlastně vyrostla, ale Jess se tam dostala, až v patnácti, když jí při autonehodě zemřeli rodiče, a ona jako zázrakem přežila. Na rozdíl ode mě v děcáku strávila jen rok a půl, poté si ji adoptovali dva manželé.

Konečně se ozval zvonek u dveří a já běžela otevřít. Za dveřmi stála Jess. "Ahoj!" pozdravili jsme se. Jess vešla dovnitř a svou tašku si položila na židli. "Viděla jsi zprávy?" zeptala se mě. "Ne, včera jsem byla do noci v práci," odpověděla jsem. "Unesli nějakou dvacetiletou slečnu, a aby toho nebylo málo vykradli další banku," odpověděla mi. Zůstala jsem na ní hledět. "To je neskutečné, co se tady děje, a policie je také na hovno!" Přikývla jsem. "Už se prostě nedá vůbec vylézt na ulici," řekla mi. "Otec dokonce vymyslel heslo, nebo co to má být." "Jaké?" zeptala jsem se zvědavě. "Když nemusíš, tak nevytahuj paty z domu," poradila mi. Maličko jsme se usmáli, ale moc směšné to nebylo. To co se, teď v poslední době děje, nemá obdoby.

Nakonec jsme se rozhodli, že tento víkend se budeme řídit heslem, které vymyslel Jessicy nevlastní otec. A tak jsme si pouštěli filmy, sledovali sociální sítě, a jen tak se poflakovali. Pochopitelně jsme sledovali zprávy, s nadějí, že policie dopadne ty lotry, kteří děsí celé Miami. "Včera jsme vám říkali o únosu mladé Emily Simonsové, dnes bohužel přišla smutná zpráva," mluvilo se v televizi. Já a Jess jsme se na sebe pouze podívali. "Emily dnes ráno našli ubodanou v zapadlé uličce," Ukázali i místo činu, no ne úplně. "Chtěli jsme vyjádření samotné policie, ale ta nám odmítla cokoliv komentovat," "Celá tato policie, není schopna ničeho!" vypískla nevrle Jess. "No jo, my s tím moc neděláme," odpověděla jsem. "No jo, ale člověk nemůže vylézt na ulici, vždyť toto tu v takové síle nebylo!" rozčilovala se Jess."Máš pravdu, musíme být opatrné," "To rozhodně,"

Neděle. V neděli si také nedali pokoj, vykradli zastavárnu. My s Jess jsme celý víkend nevyšli z mého bytu, který se nachází ve dvanáctém a tedy posledním patře. Takže jsme se bavili tím, že jsme sledovali filmy, sociální sítě, stejně jako v sobotu. Nic moc jsme nedělali, kolem sedmé večer Jess odešla, přijel pro ní nevlastní otec a tak jsem měla jistotu, že se jí nic nemůže stát.

Zítra jdu zase do práce, sice je všední den, ale podnik ve kterém pracuji má dost dobrou pověst, takže i ve všední dny je narváno. Tak jsem se šla osprchovat a rovnou jsem spadla do peřin.