HATE

1. den školy

Je 1. září. Zvoní budík. Vstávání nemám moc v oblibě, kort když sem v noci nemohla usnout. Konečně jsem se vyhrabala z postele a jdu se připravit. Je 7:20 a já vycházím z domu. Jdu na zastávku, kde mám sraz s Kajuší. Už na mě čeká a tak přidám do kroku. Přijdu a pozdravim ji. O prázdninách jsme se vídaly a tak si nemusíme vyprávět zážitky. Autobus přijel včas a tak nastupujeme. Do školy to máme jen 15 minut. Obě mlčíme, ale Kajuše najednou řekla: "Mám strach". Chytla jsem ji za ruku. "Já taky, ale mysli na to, že tam konečně nebude ta bestie Jetka s Marikou." zašeptala jsem.  "To máš pravdu." řekla a usmála se. Celou cestu jsme si pak povídaly.

Už jsme ve třídě a rozhlížíme, jestli neuvidíme známé tváře. Sedneme si do předposlední lavice u okna, když v tom uslyším ten známý otřesný hlas. "Jetka" vyjeknu. "A za ní Marika" dodá Kajuše. Všimnou si nás i ony. Jen se zakření a přestanou si nás všímat. Den uplývá celkem rychle. Dostali jsme učebnice, provedli nás školou a teď míříme do tělocvičny na setkání celé školy. Vyprávím Kajuši jednu historku z děctví, kterou ještě neslyšela, což se moc nestává, když v tom si všimnu, že mě nevnímá. "Kajuše!" zařvu na ní. Nic. Šťouchnu do ní div nespadne. "No?" zeptá se a usměje se. "Co že si tak mimo?". "O o on." vykoktá ze sebe a ukáže prstem na jednoho kluka. Přišel mi celkem obyčejný. "Co s ním?" ohradim. "Nejhezčí kterého jsem kdy viděla." řekne a v tom se na nás otočí a udělá na nás ksicht. "Tenhle?" zeptám se vydeštěně. "Jo, koukej jak se směje." rozplývá se nad ním a já se otočim a uvidím jak se směje na Jetku. "Mu musím z za ním." řekne. "Pojď prosimtě, vždyť je hnusnej." řeknu a odtáhnu ji pryč k naší třídě. Sedneme si a v tom začne ředitel mluvit.

Je po škole a toho "krasavce" jsme už dneska neviděly. Díky bohu. Jdeme na  zastávku a vidíme jak autobus skoro odjíždí tak běžíme za nim. Stihly jsme to a celé udýchane hledáme místo k sezení. Nikde není, autobus je plný. Stoupneme si teda do harmoniky. Autobus zastaví na další zastávce a pár lidí vystoupí. Poohlížím se, jestli se někde neuvolnila místa. Konečně 2 uvidím a řeknu " Támhle jsou 2 místa, pojď si sednout." řeknu a otočíme se. Klause nikde není. Už jí vidim. Jde k nějakým dvěma klukům a já jednoho z nich poznám. Je to ten, kterého jsme dnes viděli v tělocvičně. "Kajuše!" zařvu, ale je pozdě. Už k nim přišla a začala. "Ahoj, já jsem Kajuše. Viděla jsem vás dnes v tělocvičně na shromáždění." Tmavovlasý kluk se jí představí jménem Marek. Druhý mlčí. Přijdu k nim a řeknu: "Já jsem Ami. Kajušina nejlepší kámoška.". Marek šťouchnul do kluka vedle něj aby se představil. "Já jsem Šimon. Nechci se s vámi bavit. Nemám to zapotřebí.". Odtáhnu ji pryč. "Vidíš, je to dement. Říkala sem ti to. Proč si za nima šla?" Zeptám se. "Nevím. Hlava říkala ne, ale nohy prostě šli a nedali se zastavit." odpověděla.  Na další zastávce naštěstí vystoupili. Zbytek cesty jsme si povídali.
Přišla jsem domů a jdu se osprchnout. Pustím si televizi a na mobilu si všimnu několik žádostí o přátelství. Příjmu je. Byli od lidí ze třídy. Odložím mobil a usnu. Probudí mě pípnutí mobilu. Napsala mi Kajuše.
K(Kajuše): Hádej koho jsem našla na fb?
Já: Netušim
K: Šimona XDDDD
Já: Bezva :/
K: Nech toho, vždyť je sladkej. A nemá holku :-P
Já: Ale andílek to taky není. Už musím. Přišla mamka. Pá
K: Pa pa
Zbytek večera byl normální. Mamka se zeptala jak bylo ve škole a šla dělat večeři. Brácha dneska spí u kamaráda takže byl klid. Lehnout si jdu v 11. Přemýšlím o Káje, snad to brzo vzdá se Šimonem. Pak hned usnu.