HATE

Změna názoru? Možná

"Takže po obědě budeme hrát hry ve skupinkách." začal mluvit učitel. "Skupinky budou 1.A a 2.A, 1.B a 2.B..." pokračoval a Kajuše zašeptala: "To jsme my a Šimon s Markem". Célá přitom září a začne dělat na Šimona nějaká gesta. On si ji hned všimne, ale já zas začnu poslouchat učitele. "Áčka hrají vybíjenou. Béčka budou hrát voleyball a céčka football. Začínáme za půl hodiny." dodá. S Kajuší jsme už dojedli, tak jsme šly na pokoj dát si věci jdeme čekat na hřiště. Kajuše vůbec neposlouchala a tak ji řeknu, že jdeme hrát voleyball. "To je supeer!" řekne. "No když ho hraješ tak asi jo. Mě vůbec nejde takže to bude fakt bezvadný a ztrapnim se."  odpovím.  "Ále neztrapníš" řekne. "Hele, když tady nikdo není, nechceš mi povědět co si teda dělala u kluků na pokoji?" V tom přijde Marek. "Nechci" odsekne. Marek se přišourá k nám, "Čau Káji a Anny?" řekl. "Ami" odpovím. "Co že to vlastně hrajem?" dodá. "Voleyball" řekne Kajuše. "Ahááá, a ty jako nemluvíš nebo co?" obrátí se na mě. "Nechcete se se mnou bavit a na nic se mě neptáte" odseknu. "Tak já ti řeknu něco o sobě. Já sem Marek. Je mi 16. Hraju basket. Nemám holku. Mám staršího bráchu a mladší ségru a už mě nic nenapadá" řekne a zakření se. "Řekneš něco o sobě?" dodá. "Fajn. Takže já jsem Ami. Je mi 15. Tancuju street dance. Mám mladšího bráchu. Nemám kluka a ani nechci." řeknu. Už přišli všichni ostatní a tak začneme hrát. Hrajeme 4 na 4. Markovi to šlo o něco líp než mě. Šimon vypadal jako profesionál. Holky od nich byli ještě horší než mi. Honza a Michal hráli nejak jako Marek. Kajuše hrála pořád jen na Šimona a hodně ji to šlo. Vypadalo to, jakoby hrál jen Šimon s Kajuší. Aspoň se nenadřu.

Pohled Kajuše
Hráli jsme fakt dobře. Šimonovi to hodně šlo. Ostatních jsem si moc nevšímala. Míč zrovna vypadnul z pole a tak jsem pro něj šla. Skutálel se až do bláta. Musím tam holt dojít. Už ho zvedám a v tom uklouznu. Spadla jsem celá do bláta a bouchla jsem se do hlavy. Jen sem slyšela jak se všichni smějou. Nevstávala jsem. Neměla jsem zapotřebí koukat se na jejich obličeje. "Kdyby aspoň mi pomohl Šim.." pomyslela jsem si ale něco mě přerušilo. "Carol, jsi v pohodě?" slyším známý hlas a tak otevřu oči. Byl to Šimon. Klečel u mě a měl o mě strach. "Bouchla jsem se trochu do hlavy, ale je to už dobrý." odpovím. "Vážně?" zeptá se. "Jo, neboj" odpovím. Pomohl mi vstát. "Jseš fakt fajn Carol." zašeptá a já se usměju. "Jsi přímo skvělá a taky moc hezká" dodá. To se začnu červenat. Až moc. V tom se začneme k sobě přibližovat, ale já se odtáhnu a jdu zpátky za ostatníma.

Pohled Šimona
Carol upadla na blátě. Všichni se ji smáli a ona tam pořád ležela. Vydal jsem se ji pomoct. "Carol, jsi v pohodě?" zeptal jsem se. Otevřela oči a řekla: "Bouchla jsem se trochu do hlavy, ale už je to dobrý.". "Vážně?" dodám.  "Jo, neboj" odpoví mi. Je opravdu krásná. Byl jsem na ni první den hnusnej. Nezaslouží si to. "Jseš fakt fajn carol." řeknu. Jen se usmála. Třeba se ji taky líbim.  "Jsi přímo skvělá a taky moc hezká." dodá. Začala se strašně červenat. Došlo mi, že ji mám fakt rád. Možná je brzo, ale musím to udělat. chystal jsem se ji políbit. Vypadala, že s tím souhlasí, ale pak se ode mě odtáhla. Šla zpátky k ostatním a já tam zůstal sám. Vydal jsem se za ní. Mslím, že se Markovi trochu líbila. Snad nebude mít kecy. Ale bude si ze mě utahovat, že cukla. Asi mě nechce. Alžběta s ní prý chodila do na základku, tak ji zítra zavolám. Třeba mi o ni poví něco víc. Ostatní už nehráli. Marek tam nebyl. To bylo divný. A Ami tady neni taky. Asi šli někam spolu. Carol sedí na lavičce s jejím spolužákem. Ten druhý něco dělá na mobilu. Ten kluk se od ní zvedl. Půjdu za ní se jí omluvit.

Pohled Ami
Šimon šel Kajuši pomoct, zatímco já sem se s ostatníma smála. Nejspíš nebude tak zlej jak si myslím. Chvilku se tam spolu bavili. S Markem jsem ale šla na chvíli stranou. Prý mi něco musí říct o Šimonovi. Sedli jsme si na zem k takovému keři. Nebyli jsme moc vidět. "Myslím si, že Šimon má rád Kajuši" řekl. "U tebe to taky tak vypadalo když sem ti psala." řeknu. "Ty jsi mi někdy psala?" zeptá se a dělá udivenýho. "Asi předevčírem. Na messenger." řeknu. "Můžeš mi to prosím ukázat?" řekne a já vytáhnu mobil z kapsy. Kouká, jakoby to nikdy neviděl. "To sem nepsal já. Ten den u nás byl Šimon. Nejspíš to psal on." řekne po přečtení celé naší konverzace. "Kajuše se líbil od doby co ho poprví viděla a chtěla se s nim začít bavit. Pak si ale všimla že se baví s Jetkou......Chci říct Alžbětou. Chodila s náma na základku. Tak sem ji odtáhla pryč. V autobuse jsem ale nezaregistrovala že zmizela a přišla jsem k vám pozdě. Já ho nemám ráda. Chová se jak dement, ale dneska ji šel pomoct a my se jen smáli." řeknu pro změnu já. "Tak je dáme dohromady" řekne a začne se smát. Najednou si všimnu, že sedí spolu na lavičce a povídají si. Třeba se všechno dovím večer. Vypadá šťastně a Šimon taky. "Myslím, že pomoc nebude potřeba." řeknu. "Co vlastně dneska dělala u vás na pokoji?" dodám. "No..... tak povídali jsme si. Seděla vedle Šimona a on ji provokoval. Nechal jsem je pak být. Kajuše ale pak přišla zamnou. Bavili jsme se jako nejlepší kamarádi. Tak bavili jsme se už ve škole, což víš. Vyprávěla zážitky z různých míst a já svoje. To je asi všechno. Pak jsme šli na oběd." řekne a ja nevím co na to říct. Usmějě se a udělají se mu dolíčky. Je roztomilej. Dloubne do mě loktem, "Co je bramboro?" řekne zvesela. "Nic a neříkej mi bramboro hošánku".

Pohled Honzy
Ten blbec Šimon ji chtěl políbit. Nebude líbat moji nejlepší kamarádku. Asi žárlím, ale ona je hodná a on vypadá jak největší kretén. Musím je dát nějak odsebe.

Pohled Ami
Svolávají nás učitelé. Prohazují se stanoviště a my jdeme hrát football. "V tom jsem přeborník" řekne Šimon a Kajuše se začne smát. Chytl ji za ruku a jdou směrem k hřišti na football. Jsou hezký pár, ale vidím, že Honzovi se to nelíbi. Bude to muset přežít. Já už si na Šimona taky zvykám. Teda nejspíš.