CINK

144 3 2
                                    

"Co tady děláš?!" vyjekl na osobu Šimon. "Sorka, Tina je nemocná takže u ni nespím. Budete to tady muset se mnou zvládnout." řekla dívka. "Já jsem Karolína" představila jsem se tentokrát sebevědomě. Zvedala jsem se ze země a chtěla jsem ji podat ruku. Ona ale ruce zkřížila na prsou. "Myslíš , že nevím kdo jsi? Slyšela jsem o tobě toho tolik, že i snad vím co nosíš za spodní prádlo. Ale jméno Karolína se mi nelíbí, budu ti říkat Charlotte nebo lotte." řekla sebejistě dívka ještě stále s neznámým jménem. "Jo v pohodě, nevadí mi to. A ty jsii....?" odmlčím se. "Ty jsi ji jako mně nic neřekl? Jak si to jako představuješ? Mně o ní pořád něco meleš a ona ani neví, že existuju?" zaječí směrem k Šímovi, který už stojí taky na nohách. "Dovol abych to napravil, tak tohle je moje milá, úžasná sestra Eliška." dozvím se konečně její jméno. "Ell prosím." řekla a šla směrem k lednici. Se Šímou jsme se na sebe nejistě koukli. "No co? Jste si mysleli že vás jdu přepadnout při líbačce? Měla jsem hlad" ukázala na jídlo, které si vytáhla z lednice. "Nečekala jsem že vás najdu v kuchyni na zemi, myslela jsem že budete aspoň na gauči." řekla a usmála se. 

"Šimone? Máš ještě nějaké sourozence?" zeptala jsem se ho. "Mám nevlastního bráchu, ale ten žije s tátou." usmál se na mě. Drželi jsme se za ruku a on mě prováděl jejich domem. Prošli jsme úplně celý dům a jeho pokoj si nechal nakonec. Otevřel dveře a já vnikla dovnitř. Okny pronikalo světlo a já si prohlížela každou stěnu, každý kout a každičkou věc, kterou v pokoji měl. Šíma si sedl na postel s notebookem a začal na něm něco dělat. Sedla jsem si k němu a koukla mu do noťasu. "Copak tam hledáš?" chtěl jsem stáhnout nějaký film na večer." řekl a hledal dál. Lehla jsem si vedle něj a začala si hrát s jeho vlasy. Zbožňuju jeho vlasy, jeho vůni a ze všeho nejvíc jeho krásné pronikavé oči. Odložil notebook a lehl si vedle mě. Koukal na mě a já na něj. Po chvíli mě políbil a mé tělo se opět rozechvělo. Leželi jsme na posteli a líbali se. Najednou se ale ozvalo to otravné "CINK". Přišla mu zpráva na messengeru..


Tak a je to tady. Pokračování téměř zapomenuté knížky je tu. Rozhodla jsem se ji psát dál, protože jsem neodolala vaším přemluvám.. Takže doufám že se vám to bude líbit jako předtím.

adios..

PS: v médiích je Šimonův pokoj

HATEKde žijí příběhy. Začni objevovat