Youtube Revenge

1. Kovy (1/2)

Bylo to teprve den, co jsem se s MenTem vrátil z Tokya. Měl jsem v plánu si alespoň jeden den odpočinout, ale místo toho jsem šel k MenTovi do jeho kanceláře natáčet novou Kovyneděli. Pozvali jsme i Martina, jestli by nám nepomohl s kamerou, kdyby se náhodou vypnula a my si toho nevšimli.

,,Hej, MenTe, fakt dík. Bez tebe by to video nebyla zábava," řekl jsem upřímně a podíval se na Martina, který stál opodál a tvářil se smutně.

,,A Martine, tobě taky děkuju," usmál jsem se na Martina a ten mi úsměv oplatil.

,,Nemáš za co," řekl Martin a rozvalil se na gauč.

Najednou jsme z chodby slyšeli blížící se kroky a klepání na skleněné dveře. MenT šel otevřít. Bylo na něm ale jasně vidět, že v tuto dobu nikoho nečeká. Otočil klíčkem v zámku a stiskl kliku. Já s Martinem jsme se zvedli z gauče a přišli o něco blíž, abychom viděli, kdo přišel.

,,Čus MenTe! Jak jde život?!" do kanceláře doslova vpadli dva kluci. Mohli být jen o něco málo starší, než já nebo MenT. Neznal jsem je a z Martinova výrazu hádám, že on taky ne. Jeden byl malý, trošku při těle a hrozně rychle mluvil. Ten druhý stál kousek za ním, ale nemluvil. Byl asi stejně vysoký jako já, ale i tak mi připadal větší. Připadalo mi to nějaké divné. Ten menší člověk pořád strkal ruce do hlubokých kapes svého kabátu a ten větší měl celou dobu ruce za zády.

,,Čau kluci. Co vy tady děláte?" MenT v klidu odpověděl, nejspíš mu to přišlo naprosto normální. Musí být asi hodně velcí přátele, když mu nepřipadá divné jejich chování.

,,Byli jsme poblíž a mysleli, že se stavíme a pokecáme," řekl rázným tónem ten menší.

,,Promiň, ale já tu mám zrovna Kovyho a Martina a ještě jsme chtěli natočit dvě videa," v MenTově hlase bylo značně poznat, že je mu to líto, ale ti lidé se jen zamračili.

,,Sorry MenTe, ale nemáš na výběr," řekl ten menší, z kapsy kabátu vyndal nějakou zbraň a vystřelil po MenTovi. Z pistole se k němu začaly rychlostí blesku přibližovat dva elektrické vodiče, které ho zasáhly těsně pod hrudníkem. Ve vteřině sebou zacukal a následně se skácel k zemi.

,,MenTe!" přiběhl jsem k němu a dal si jeho hlavu na klín. Díval se mi do očí, ale nebyl schopný jediného slova. V ten moment jsem naprosto jistě věděl, že je zle. Podíval jsem se na Martina. Ten okamžitě poznal závažnost situace, stoupl si přede mě a MenTa a začal se prát s tím menším. Nejdříve to vypadalo, že Martin nemá žádnou šanci, ale zanedlouho se mu podařilo dostat toho člověka do kouta. Obrátil jsem zrak k MenTovi, na kterém bylo jasně vidět, že mu není zrovna nejlíp. Najednou se mu začaly zavírat oči.

,,Ne, MenTe! Teď nesmíš spát!" snažil jsem se mu namlouvat, ale nebylo mi to nic platné. Otočil jsem se na Martina, který měl výhodu, že dostal toho člověka do rohu místnosti. Najednou se k němu ale začal přibližovat ten vyšší kluk a konečně jsem mohl vidět, co to má za zády. Baseballovou pálku!