Youtube Revenge

14. MenT (2/2)

Ráno jsem se vzbudil ještě za tmy. Podíval jsem se na mobil kolik je vlastně hodin. Půl osmé. Jak nečekané, že je taková tma uprostřed zimy. Sedl jsem si na postel a nohy volně spustil na koberec. Promnul jsem si oči a všiml si malého papírku na stolku. Stálo na něm:

Vyber si malou pistoli se zeleným proužkem na hlavni a miř na čelo.

Co? Kdo mi to sem dal? A kdo mi chce pomoci? No, to je zatím jedno. Ještě jsem si vzkaz jednou přečetl, abych si ho zapamatoval a pak lísteček roztrhal a rozházel pod postel. Oblékl jsem si overal, ale mobil schoval pod postel. Pak už jsem jen čekal na Herdyna. Asi po pěti minutách přišel a odvedl mě přes chodbu do garáže. Bax seděl na židli u zdi a Wedry stál vedle něj. Asi pět metrů od Wedryho byl stůl a na něm několik druhů střelných zbraní. Na opačné straně místnosti stáli ostatní youtubeři a měli svázané ruce tenkým provazem, který se jim zařezával do zápěstí. Byli přivázaní u kroužků ve stěně. Uprostřed garáže byla židle a na ní seděl Kovy se svázanýma rukama za zády a pytlem přes hlavu. Jenom tam seděl, skoro se ani nehýbal a protože nic neviděl, naslouchal všem zvukům.

Youtubeři u zdi křičeli, ať je pustí a snažili se sundat si ze zápěstí provaz, ale marně. Bax si jich vůbec nevšímal a dal mi pokyn, ať si jdu vybrat zbraň. Přistoupil jsem ke stolku a dělal, že se nemůžu rozhodnout. Nakonec jsem si, překvapivě, vybral malou pistoli, dobře padnoucí do ruky, se zeleným proužkem. Otočil jsem se a ukázal Baxovi svou pistoli. Přikývl a já přistoupil o pár kroků blíž ke Kovymu.

Upřímně bych teď nejraději Baxe, Herdyna a Wedryho zabil, ale nešlo to. Všichni tři měli v ruce svou vlastní zbraň a byli připraveni střílet.

Od Kovyho jsem byl vzdálený asi tři a půl metru. Namířil jsem hlaveň na Kovyho hlavu. Nastalo hrobové ticho. Až doposud se řev youtuberů rozléhal po celé garáži, ale teď všichni zmlkli a čekali na moje činy. Chudák Kovy nejspíš vůbec netušil, že na něj mířím.

Pak mi hlavou prolétla nejedna vzpomínka. Nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil.

Slíbil jsem Kovymu, že udělám všechno, jen aby mu neublížili. Nemohl jsem to udělat, po tom všem, co jsme spolu prožili. Najednou mi ale hlavou proletěl ten vzkaz. Miř na čelo.

Vždyť se přece nemůže nic stát, celé je to naplánované. Zamířil jsem na jeho čelo. Jedna neposedná slza se mi skutálela po tváři a dopadla na nataženou ruku se zbraní.

,,Promiň," zašeptal jsem a stiskl spoušť. Ozvala se rána a černá kulka letěla rychlostí blesku rovnou k jeho čelu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem to vážně udělal. Kovymu spadla hlava na bok a spadl ze židle. Youtubeři zase začali řvát. Teď ale o dost hlasitěji. Nedivil jsem se jim, kdybych byl na jejich místě, tak dělám to samé. Proklínal jsem se za to. Teď bych si to s Kovym nejradši vyměnil.

Bax dal Wedrymu pokyn a ten přišel k ostatním s nůžkami a odstřihl jim provazy. Hned jak byli volní, běželi ke Kovymu a rozbrečeli se. Martin si k němu klekl, opatrně mu sundal pytel a položil si jeho hlavu na klín. Smusa vzal pytel a hodil ho někam do temného rohu místnosti. Všichni se seskupili okolo Kovyho, klekli si a začali brečet. Jen Smusa s Jirkou nebrečeli, místo toho na mě začali řvát.

,,Proč jsi to udělal?!" ,,Zabil jsi našeho kamaráda!" ,,Co ti udělal tak strašného, že jsi ho musel zabít?!" a podobné. Chtělo se mi brečet. Lucka neudržela vodopády slz a padla na podlahu. Gogo ji šel hned utišovat. Naskytl se mi pohled na Kovyho. Ležel na Martinově klíně a nad levým okem se mu roztékaly pramínky krve. Nedýchal. Měl lehce otevřená ústa a zavřené oči. Podíval jsem se na Martina. Doufal jsem, že mě alespoň on pochopí. Když si všiml, že se na něj dívám, jen zašeptal:

,,Vrahu."

To už jsem nevydržel a odešel z garáže. Už jsem se nemohl dívat na to, co jsem udělal. Hned za mnou šli Bax, Herdyn i Wedry. Když jsme přišli do místnosti, kde mě přijali jako jednoho z nich, oznámil mi Bax s úsměvem.
,,Dobrá práce, MenTíku, myslím, že ti teď můžeme plně důvěřovat. Tou vraždou jsi dokázal, že nejsi podrazák, ale že pro nás dokážeš cokoli udělat. Zítra večer ti dáme klíčky od těchto dveří za nimi a klíče od garáže. A pamatuj si, jestli se pokusíš utéct, pořád máš na sobě ten knoflík, kterým ti dáváme elektrošoky. Herdyn tě odvede do pokoje a Wedry ti později přinese večeři," vysvětlil mi Bax a s Herdynem jsem odešel zpět do pokoje. Lehl jsem si na postel a snažil se usnout, ale nešlo to. Pořád jsem na to musel myslet. Za pár hodin přišel do pokoje Wedry s podnosem a na něm byla volská oka a krajíc chleba. Položil mi tác na stolek, ale já se díval do země.

,,Dobrá práce," pochválil mě a poplácal po zádech, ale já se na něj přesto nepodíval.

,,Můžeš být v klidu," zašeptal, ,,zítra ráno jedeme s klukama pryč a vrátíme se až večer, takže můžeš jít za ostatníma."

,,Nevím jestli mě nezmlátí," řekl jsem upřímně. Litoval jsem toho, to si pište. Každý by toho litoval.

,,Myslím, že se nemusíš ničeho bát," zašeptal a odešel. Ale nezamknul. Rozhodl jsem se, že se teď vyspím a ráno se půjdu ostatním omluvit. Po večeři jsem už ani nekontroloval mobil a šel jsem si rovnou lehnout.