Youtube Revenge

15. Kovy (1/2)

Vzbudil jsem se do krásného rána, naštěstí. Když si vzpomenu na včerejšek a na to jak jsem mohl umřít, ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech. Vstal jsem a všiml jsem si, že jsem jako jediný vzhůru. Chtěl jsem se převléknout a jít se nasnídat, jenže když jsem si sundal mé tričko na spaní, už jsem neměl na těle to odposlouchávací zařízení a knoflík na elektrošoky. To je divné. Že by se v noci někdo vzbudil a nějak mi to sundal? Opatrně jsem vylezl na palandu za Martinem a vzbudil ho. Když se jeho oči po několikaminutovém mručení otevřely, odhrnul jsem si triko a zeptal se ho:

,,To ty jsi mi to v noci oddělal?"

,,Ne, proč bych to dělal?"

,,Tak kdo mi to teda sundal?" stála před námi jedna nevysvětlitelná záhada.

,,No, tak alespoň můžeš jako jediný z nás normálně mluvit, aniž by ses musel bát, že tě uslyší," zašeptal Martin a znova si lehl. Měl pravdu, už se nemusím bát, že mě uslyší, i když mě považují za mrtvého. Slezl jsem z naší palandy a převlékl se. Šel jsem si udělat snídani a k tomu si pustit nějaké video na Youtube. Chvilku jsem hledal, až jsem nakonec narazil na svoje staré parodie s Prasátkem Slezina. Takže dalších několik minut probíhalo tak, že jsem jedl lupínky s mlékem a u toho sledoval maraton svých starých parodií. Později za mnou přišli i ostatní youtubeři a začali pracovat na svých videích. Najednou jsme uslyšeli klepání a volání.

,,Lidi? To jsem já, MenT!"

,,Rychle pojď se mnou," zašeptal Martin a táhl mě za rukáv do garáže.

,,Lehni si a jako že jsi mrtvý, jo? Pořádně MenTa vystrašíme."

Moc se mi do toho nechtělo, takhle ho děsit, ale na druhou stranu, proč ne? Lehl jsem si ke zdi a čekal až přijdou. Ještě že jsem měl na sobě stejné oblečení jako včera. Slyšel jsem vrznutí dveří a tlumené hlasy.

,,Moc se omlouvám, netušil jsem, že to takhle dopadne. Hned teď bych si to s ním chtěl vyměnit. Vážně, věřte mi. Včera ráno jsem dostal vzkaz, že když udělám jednu věc, tak se nic nestane. Prosím vás, já ho vážně nechtěl zabít. Myslel jsem, že jde vše podle plánu a že..."

,,Prosím tě, zastav," přerušil ho Martin ,,my víme, že bys to neudělal schválně, ale stalo se a nejde to vrátit zpět.

,,Jo, já vím."

,,Chceš ho aspoň vidět?"

,,Jo, jestli vám to nevadí."

,,Tak pojď," hned jak to Martin dořekl, jsem uslyšel přibližující se kroky. Rychle jsem zavřel oči a lehce otevřel ústa. Stejně jako včera. Když kroky přišly až ke dveřím od garáže, jedny z nich se ke mně rozběhly a zastavily se až u mě. Slyšel jsem, jak MenT vedle mě kleká na zem. Cítil jsem na sobě jeho pohled, který najednou přestal, když si schoval obličej dlaněmi a rozbrečel se. Zvedl se a otočil se na patě.

,,Nemůžu se na to dívat, nejradši bych se teď zabil," řekl a zase se rozbrečel. Otevřel jsem oči a potichu si sedl. MenT toho vážně dost litoval. Věděl jsem moc dobře, že to nechtěl udělat naschvál a myslel si, že je to celé součástí plánu. Což taky bylo. Pomalu jsem se zvedl, abych nevydal žádný zvuk a promluvil jsem.

,,MenTe."

,,No a teď už mám i slyšiny," prohlásil k ostatním a otočil se ke mně čelem. Nemůžu říct, že se nevyděsil. Ten pohled byl k nezaplacení.

,,Ty žiješ?"

,,Nevypadám tak?" zeptal jsem se ho a rozesmál se. MenT ke mně rychle přiběhl a objal mě. Najednou se ale odtáhl.

,,Ale jak to?" nechápal. Po tvářích mu tekly slzy velké jako hrách.

,,To ti řeknu později. Ty brečíš?"

,,Jo, jsem tak rád, že žiješ," řekl a zase si mě k sobě přitáhl. Ostatní stáli kousek od nás a usmívali se. Dokonce i Martin. Když si všiml, že se na něj už dlouhou dobu koukám, jen mávl rukou na znamení, že je mu to úplně jedno. Musel jsem se nad tím pousmát. MenT se zase odtáhl a podíval se mi hluboko do očí.

,,Tohle mi teda koukej vysvětlit."

,,Tak jo, ale ne tady," usmál jsem se na něj a všichni jsme odešli do společné místnosti.

,,Nejdřív nám řekni svou verzi," vyzval jsem ho. Chvilku nám povídal o dopisu, co dostal a o pistoli se zeleným proužkem. Pak byla řada na nás. Začal jsem s vypravováním.

,,Včera ráno jsme našli vzkaz, že máš za úkol mě zabít a že v koupelně ve skříňce pod umyvadlem je schovaný pytel na brambory a vevnitř je destička ze sádry, kterou jsem si dal potom na čelo."

,,Ale jak to, že ti pak z čela tekla krev?"

,,V sádře byla malá dírka a v té pistoli nebyly skutečné náboje, ale červené paintballové kuličky. Když jsi vystřelil, kulička se propíchla o pytel a tou malou dírkou v sádře mi barva vytekla přesně na čelo. Pak už jen stačilo to zahrát tak, aby tomu ti tři uvěřili."

,,Vy jste úžasní, já bych to tak dokonale jako vy nezahrál. Jsem moc rád, že jsi v pořádku, ale už bych se měl vrátit. Někam odjeli a já přesně nevím, kdy přijedou. Ale když jsem sem šel, vplížil jsem se Baxovi do pokoje a koukl se mu na počítač. Všechny naše rozhovory odposlouchává, ale nikam se mu neukládají, takže tuhle naši konverzaci naštěstí neuslyší. Jinak chci ještě říct, že mě dnes 'oficiálně' zasvětí a prý mi dají klíče od garáže. Takže technicky bychom mohli být venku už zítra, ale nejspíš mě zamknou v pokoji. Kdyby to šlo, tak vám napíšu, jo?"

,,Platí," potvrdil jsem MenTovi a Smusa vypnul kameru a tím i nahrávání naší konverzace. Až se odtud dostaneme a zveřejníme to video, stane se z toho virál. MenT se s námi všemi rozloučil a odešel. Už se nemůžu dočkat až se odtud všichni dostaneme.