Youtube Revenge

5. Smusa

,,MenTe, měli by jsme začít stříhat to video," MenT jen přikývl a společně jsme odešli od ostatních a přišli do tmavé místnosti s pěti počítači. MenT si mezi nimi hned našel ten svůj a vložil do něj Kovyho kartu z kamery. Zapnul počítač a divil se tomu co našel. Tedy, spíše vlastně tomu co nenašel.

,,Kde jsou všechny mé soubory a programy?!" zeptal se mě.

,,Předtím, něž nám vrátí počítač, smažou nám všechny naše soubory a dokumenty. Proto je tam jen program na stříhání, poznámky, Google obrázky, Youtube a hry, které natáčíme. Dokonce nám vždy hacknou naše sociální sítě, abychom nemohli nikomu napsat." vysvětloval jsem mu. S ostatními se už dlouhou dobu pokoušíme vymyslet plán útěku, ale bohužel jsme zatím na žádný dobrý plán nenarazili. MenT se chytil za hlavu a předklonil se. Vzal si do ruky papír a tužku a rychle na něj napsal:

Tak to je konec. Prosím, že jste už vymysleli, jak se odsud dostaneme?

Bohužel :(

Když viděl mou zprávu, promnul si oči a šel stříhat.

Bylo to hrozné. Mrzelo mně, že už jsme tu s Gogem měsíc a ještě pořád jsme nic nevymysleli. Ale je to těžké když pokaždé, kdy vymýšlíte únik, si vzpomenete na to, jak vás unesli. Mně unesli na Workshopu.

Tary zrovna rozdával poslední podpisy malým klukům a já šel uklidit žíněnky a švédskou bednu.

,,Zvládneš to? Já musím ještě schovat kameru a zbylé oblečení," volal na mně Tary ze dveří.

,,Jo, v pohodě, už to skoro mám," odpověděl jsem mu a odnesl posledních pár žíněnek. Shodil jsem žíněnky ze svého ramene a chystal se vyjít z nářaďovny, ale ve dveřích stál nějaký kluk a za ním ještě jeden.

,,Ahoj Smuso, potřebujeme si s tebou o něčem popovídat," řekl vyzývavě ten, co byl u mě blíž, ,,jak to umíš s greenscreenem?"

,,Docela dobře, proč?" vyzvídal jsem. Nelíbilo se mi, jakým na mně mluví tónem.

,,Já jen, že by se ti to mohlo do budoucna hodit," řekl, usmál se a kývl směrem ke mně, čímž dal pokyn svému parťákovi. Ten zamknul dveře a začal se ke mně pomalu přibližovat s baseballovou pálkou v ruce. Neměl jsem kam utéct. Dveře zatarasil jeden z nich a za mnou byla jen velká hromada žíněnek. Obratně jsem na ni vylezl a sedl si do okna. Ten s baseballkou se podíval na toho menšího.

,,No co čumíš? Vylez za ním!" rozkázal mu. Ten přede mnou, se na mně neochotně podíval a pak si začal z žíněnek stavět schody. Sakra! Rychle jsem si stoupl a přeskočil místnost až na malou římsu nade dveřmi. Prolezl jsem malinkým okýnkem a seskočil na podlahu. Špatně jsem si to ale vypočítal a dopadl jsem, místo na špičky, na paty. Ty mě začaly ve vteřině neuvěřitelně bolet, ale nemohl jsem ztrácet čas. Rozběhl jsem se rovnou k východu ve chvíli, kdy se jim podařilo odemknout dveře a vyběhnout za mnou. Utíkal jsem přes celou tělocvičnu, jak nejrychleji jsem mohl a za pár vteřin jsem dostal slušný náskok. Zrovna když jsem si všiml, že zastavili aby popadli dech, jsem do někoho vrazil a oba jsme se rozplácli na podlaze. Byl hubenější než já, na nose měl brýle a v ruce foťák. Najednou ke mně přiběhli ti dva a dali mi ruce do pout.

,,No skvěle Wedry, konečně jsi nám taky pomohl!" říkal brejlounovi ten co mě svázal, zatímco mi ten třetí lepil na pusu pásku. Pak si mě přehodil přes rameno a potichu se mnou vyšli z tělocvičny na parkoviště, kde měli zaparkovanou bílou dodávku. Hodili mě dovnitř a nastoupili. Ještě než jsme vyjeli z parkoviště, uslyšel jsem Taryho hlas.

,,Smuso! Kde jsi?!" volal. Chtěl jsem mu zavolat nazpět, ale přes pásku bylo slyšet jen tiché huhlání. Po několika hodinách jízdy jsme dojeli k nějaké budově a když mě odvedli dovnitř, potkal jsem člověka s kterým jsem se neviděl už několik měsíců. S Gogem.