,,Martine! Pozor!" snažil jsem se ho varovat, ale nestihl se ani otočit a schytal pěknou ránu rovnou do zátylku. I on se ve vteřině skácel na zem.
,,Martine! Ne!" byl jsem v koncích. Já, proti dvěma chlápkům s vražedným pohledem, které jsem nikdy neviděl. Opatrně jsem zvedl MenTovu hlavu a položil ji vedle sebe na koberec. Rozběhl jsem se na druhý konec místnosti a hledal něco, čím bych se mohl bránit. V dosahu byla jen moje kamera, kterou jsem si ale opravdu nechtěl zničit. Kolem mě už žádné jiné věci nebyly, kromě MenTových hodin z dopravní značky. Sundal jsem je ze stěny a udělal si z nich štít. Už byli jen tři metry ode mě.
,,Proč to vůbec děláte?!" snažil jsem se z nich dostat jejich plán, ale marně.
,,To brzy zjistíš, Kovy." řekl jen ten vyšší a oba se začali ještě více přibližovat. Už ode mě byli pouhé dva metry, když jsem se pokusil na toho menšího zaútočit a úspěšně se mi podařilo vytrhnout mu z ruky taser. Vyděsil se a schoval se za toho většího. Chtěl jsem rychle zkontrolovat MenTa a Martina, jestli se už třeba neprobrali, ale opak byl pravdou. Pořád tam jen leželi na zemi a MenT mně sledoval svýma modrýma očima. Bylo mi ho hrozně líto, jak tam jen tak ležel a nemohl se pohnout.
Udělal jsem ale hrozně velkou chybu, že jsem nedával pozor a ten vysoký kluk mi vytrhl dopravní značku z ruky a odhodil ji někam k MenTovi.
,,Kdo vůbec jste!?" snažil jsem se z nich dostat.
,,Copak ty si mně nepamatuješ?" zeptal se ten vyšší a kapesním nožíkem mi sekl ho levého boku. Bolelo to jako čert. Opřel jsem se o zeď a sjel po ní dolů. Odkryl jsem mikinu a viděl, jak se mé bílé tričko s logem začalo zbarvovat do krvavě rudé barvy. Neměl jsem už žádnou sílu. Člověk, který mně praštil, ke mně přistoupil blíž, podíval se mi do očí a já do těch jeho. Měl je blankytně modré, stejné jako ty mé, tak jak je možné, že si nemůžu vybavit, kdo to je?
,,Můžeš, ten už se jen tak nezvedne," řekl tomu menšímu.
,,Dobře," odpověděl mu a přistoupil ke mně s injekcí a tekutinou žluté barvy. Najednou mi to vše došlo. Toho vysokého kluka jsem už párkrát někde viděl. Na Utuberingu! Tam jsem ho viděl! Už mi došlo kdo to je.
,,Vždyť ty jsi přece..." ani jsem to nedořekl a ten menší mi zabodl injekci do ramene a vpustil mi do těla tekutinu. Cítil jsem, jak ta zvláštní voda proudí do celého mého těla a zevnitř mně oslabuje. Za pár vteřin jsem už ani necítil konečky prstů, natož abych dokázal mluvit.
Ten menší mně položil na zem a šel pomoct tomu druhému svázat Martina a MenTa. Když byli hotoví, zavázali jim ještě oči šátkem a otevřeli dveře na chodbu, ze které přišel třetí kluk s brýlemi a foťákem a začal si to tam celé fotit. Nevím, proč to dělal, ale za pár minut měl vyfocenou úplně celou kancelář.
Nakonec nás každý z nich popadl a odnesl na parkoviště do kufru dodávky. Ten s brýlemi se ještě vrátil pro mou kameru a MenTův počítač. Dal ji k nám do kufru a vyjeli jsme neznámo kam.
,,Kovy," zašeptal MenT, ,,je mi to líto." Nedokázal jsem pohnout jazykem ani rty a tak jsem mu nemohl odpovědět. Ale věděl jsem moc dobře, že za to MenT nemůže. Najednou se mi začaly zavírat oči a já nad nimi neměl žádnou kontrolu. Nakonec jsem vedle nehybného MenTa a omráčeného Martina usnul vyčerpáním.
Schválně si zkuste v komentářích tipnout, kdo jsou ti tři 'tajemní' youtubeři. Nebojte, nebudu spoilerovat :)
ČTEŠ
Youtube Revenge
FanfictionParta tří youtuberů jezdí po republice a unáší známé youtubery. Z jakého důvodu to dělají? Peníze? Sláva? Pomsta? Jak si poradí skupinka youtuberů, když se jim ze dne na den změní život? Píšu z různých pohledů. Jméno youtubera v názvu kapitoly =...