Elena žije v jiném světě než my. Ona žije ve světě kde každý člověk něco ovládá. Ona ovládá oheň. Vždyť je to taky dědička trůnu. Jednoho dne ji rodiče pošlou na internátní školu, někam daleko od jejího domova. Nesnáší internátní školy. Ale ona tam...
Šli jsme po schodech dolů do jídelny. Přemýšlela jsem nad Ericem. Myslíte že bych se mu mohla líbit? Ale jo, hezká jsem.
Procházeli jsme chodbou a lidi nám uhýbali z cesty. Všichni na mě probodávali pohledem a já jako vždy jen hrdě zvedla hlavu.
Došli jsme ke dveřím do jídelny, které byli otevřené, a já pohledem hledala Erica. Nebyl tam.
,,Jdu pro tác s jídlem. Chceš vzít taky?" ozvala se Auri. Jenom jsem přikývla. Kde by mohl být? Ještě chvíli jsem tam stála. Najednou do mě někdo narazil.
,,Příště, laskavě, čum na cestu, jo?!" prudce jsem se otočila doleva.
,,J-j-já se moc omlouvám" začala se omlouvat malá holčička. Mohlo ji být tak 9.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Podívala jsem se na ní a pak jsem se pomalu ototčila. Za mnou stála ředitelka. Mám pocit, že kdyby se mohlo pohledem zabíjet, už bych tady ležela mrtvá.
,,Ale okamžitě pojď se mnou do ředitelny! Okamžitě!" naštvaně se otočila na podpatku a rychle odkráčela i s malou holčičkou, kterou držela za ruku. Ajaj. Otočila jsem se na Auri, která stála o pár metrů dál a všechno evidentně viděla.
,,Eleanoro Greenwald! Řekla jsem okamžitě!" ozvalo se naštvaně znovu.
Ona mi řekla celým jménem. Tak mi lidé říkají jedině když mám pořádný průser. A je to v hajzlu!
Vyšla jsem za ředitelkou. Zavedla mě do své, né moc velké, pracovny.
,,Tak zaprvé: co si to dovoluješ takhle řvát na mojí vnučku! A zadruhé: to jsi takhle odporná na všechny?!" začala na mě řvát.
,,Paní ředitelko, já se moc omlouvám nevěděla jsem že to je vaše vnu-" začala jsem vysvětlovat.
,,A kdyby to moje vnučka nebyla?! Co kdyby to byl někdo úplně jiný?! Co třeba nějaká studentka nebo student?!" přerušila mě. Jenom jsem pokrčila rameny.
,,Chceš mi tím říct, že se takhle chováš ke všem tady?!" ptala se dál.
,,Všichni tady si nezaslouží nic jiného! Jsou to jenom hajzlové, kteří neví jak se chovat k princezně! A né ledajaký princezně! Já jsem víc než princezna, já jsem bohyně! Nezaslouží si abych se k nim chovala s úctou! Jsou to chudí otrhanci!" neudržela jsem se a taky to na ní zakřičela.
Chtěla něco říct, ale já se rázně zvedla a odešla. Vyběhla za mnou na chodbu a hlasitě mi nakázala ať se oakmžitě vrátím, ale já jí ignorovala a šla dál.
