Elena žije v jiném světě než my. Ona žije ve světě kde každý člověk něco ovládá. Ona ovládá oheň. Vždyť je to taky dědička trůnu. Jednoho dne ji rodiče pošlou na internátní školu, někam daleko od jejího domova. Nesnáší internátní školy. Ale ona tam...
Byla to blondýnka. Ani ne moc velká, ale ani ne moc malá. Taknějak normálně vysoká. Hnědý oči a na první pohled hodně přátelská.
Když odešli někam do zbytku bytu, vešla jsem zpět do svého pokoje. Sedla jsem si a přemýšlela. Jak se k ní mám chovat? Mám být milá jak mi řekla ředitelka Salwenová nebo mám být normální. Normální nebo milá? Já fakt nevim.
Chvíli jsem ještě přemýšlela, ale po chvíli jsem dostala nápad. Rychle jsem přejela očima po tom dopise od řídi. Nop jasně! Salwenová tam psala, že se mám chovat mile jenom k tý nový a ne, že se mám chovat mile i k ostatním. Ani slovo tam nebylo o tom. Tak jo, domluveno! Milá jenom k ní a ke všem ostatním, kromě Auri, být pořád stejná!
Vyšla jsem ze svého pokoje a šla za Auri a za tou novou. Auri stála u dveří a ta nová si zrovna prohlížela svůj nový pokoj, ke mě zády.
,,Ahoj. Já jsem Elena Greenwald, dědička trůnu Sarkasu. Ty?" zeptala jsem se. Ta nová se rychle otočila.
,,Ehm...Já....jmenuju se Emma Celcie, princezno Eleno" poklonila se mi a při tom se začervenala.
,,Proč jsi tak červená?" zeptala jsem se jako bych to nevěděla. Vsadím se, že se přede mnou stydí. A proč? To je lehký. Protože jsem princezna a ona nikdy s žádnou princeznou nemluvila, jako všichni tady.
,,Já....no...já jsem ještě se žádnou princeznou nikdy nemluvila... tak.. tak nevím jak se mám chovat..." pokrčila rameny a stydlivě se při tom koukala do země. Ha! Já to říkala.
Arogantně a vítězně jsem se usmála a začala jí dokola obcházet.
,,Hm...vážně si myslíš, že bys mohla být mojí kamarádkou?!" pyšně a arogantně jsem se zasmála.
,,No...chtěla bych. Nikoho tu neznám" zase jenom pokrčila rameny.
,,No tak, když změníme styl oblíkání, tak by to mohlo jít. Ta sukně! Ježiš! Odhal svoje kolena! Triko?! Jako vážně?! Si snad děláš srandu?! Musíš nechat vykouknout svoje ramena! Bože, holka! S tebou to bude těžký!" kroutila jsem hlavou.
,,No tak já si myslim, že už by jsme se do toho měli dát!" usmála se Auri.
Po několika hodinách...
,,No konečně!" povzdechla jsem si. Zavázali jsme Emmě oči a vedli jí k zrcadlu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Postavili jsme jí před zrcadlo.
,,3, 2, 1...," odpočítavali jsme. ,,0!" dopočítali jsme a najednou jí odkryli oči.
,,O-MŮJ-BOŽE! Nevěřila jsem, že jsem tak hezká" prohlížela se Emma v zrcadle. Já s Auri jsme se zasmáli.
,,Děkuju vám holky" objala nás.
,,Tak a teď už moje kamarádka být můžeš. Chceš?" usmála jsem se.
,,Jo! Jasně! Kdo by nechtěl být?! Kdo by nechtěl mít za kamarádku dědičku trůnu Sarkas?!" zasmála se a objala mě.
