Elena žije v jiném světě než my. Ona žije ve světě kde každý člověk něco ovládá. Ona ovládá oheň. Vždyť je to taky dědička trůnu. Jednoho dne ji rodiče pošlou na internátní školu, někam daleko od jejího domova. Nesnáší internátní školy. Ale ona tam...
,,No-" nestihla to doříct protože jsem jí přerušila: ,,A pravdu"
,,Ano... K lidem které neznáš. Někdy i ke mě a Em, ale mě to nevadí... Každý má někdy špatný den" odpověděla Auri a pokrčila rameny.
,,Jenže já ho mám evidentně každý den..." podotkla jsem.
,,Ale ne" řekla Auri.
,,Chci ho zpátky" sklopila jsem oči.
,,Ukaž mu, že taková nejsi. Chovej se k lidem mile" pokrčila rameny Auri.
,,A co když to nezabere?!" upřela jsem na ní svůj pohled.
,,Tak je to debil, kterého si nezasloužíš" usmála se a já jí ho oplatila.
Už mě nebaví si hrát na princeznu. Chci žít. Bez etikety která by mi pořád diktovala co můžu a co ne. Chci to změnit.
Hned jsem že sebe stáhla luxusní nabírané šaty co jsem měla na sobě, hodila je do kouta a připravila si na další den ty nejjednodušší které jsem našla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Co to děláš?" ptala se Auri zároveň i s Emmou.
,,Už mě nebaví být svázaná etiketou, která mi diktuje co jako princezna smím a co ne. Chci žít. Chci být jako vy. Nikdo vás každou chvíli nehlídá jestli snad nesedíte blbě nebo jestli snad nechodíte schrbení?! Chápeš?" vydechla jsem a holky jenom pobývali hlavou.
,,Kašlu na Erika a jeho úsudky. Je to můj život a já chci být jeho ředitelem. Nechci se už znovu chovat tak jak mi někdo nařizuje. Jasně, chtěla bych ho zpátky, ale život jde dál a je blbost ho pořád řešit. Je lepší zapomenout... Je čas na změnu" usmála jsem se a stáhla si boty.
S radostí a rozběhem jsem skočila do mojí postýlky. Zachumlala jsem se v dece a zavřela víčka. Po pár minuách jsem se propadla do spánku.
