Antidepresiva w/ Kovy✔

IV. kapitola - Nepřátelé

Informace na úvod. Mám naposlouchanou písničku "Depka" od Lukefrye, takže inspirace pro pokračování to rozhodně je :D děkuju moc všem, co to čtou. Včera byly technické problémy s tímto příběhem, ale už jsem je vyřešila, takže další části vždy každý den okolo 6 PM (odpoledne) :) omlouvám se neumím 24-hodinový formát času :(
Teď už k příběhu...
Vyšli ven ze školy, ti dva. Zavál studený vítr, mladík se lehce otřepal a prohrábl si své hnědé vlasy plápolající ve větru. Jeho studánkově modré oči byly upřené k zemi a tváře měl rudé nejen od mrazu. Byl zamlklý jako na videích ne. Byl stydlivý, nevěděl, co si myslet. Hlavou mu právě teď probíhalo spoustu myšlenek a vzpomínek. Ona ho chytla za ruku a jejich pohledy se setkaly. ,,Popravdě vím o tvých depresích. Mám tě ráda a nechci, aby ses trápil," usmála se pohladila ho volnou rukou po tváři. On byl ve tváři červenější, než kdy předtím. Políbila ho na tvář a objala jej.
********
Kájův pohled:
,,Tak ahoj, Aničko," řekl jsem a naposledy se na ni usmál. Ona jen zamávala a zmizela za vchodovými dveřmi jejich paneláku. Konečně jsem se vydal domů. Doma jsem se samozřejmě pohádal s rodiči, protože nevěděli, kde jsem byl tak dlouho. Měl jsem zaracha na týden. Bylo mi to vcelku jedno, ale zas šly na mě deprese. Vždyť ona se ke mně chová takhle, jen protože se rozhádala s přítelem, a tak hledá útěchu u mě. U mě ji ale opravdu nenajde, jsem depkař. Z nočního stolku jsem vytáhl krabičku od antidepresiv. Vyjmul plato z krabičky, vymáčkl prášek ven, vložil do pusy a zapil zbytkem vody z flašky, kterou jsem měl ve škole. Bylo mi senzačně. Projel jsem si pár komentářů pod mými videi, zaklapl notebooku, plácl sebou na postel a po chvilce sladce oddychoval.

Omlouvám se, že je to tak krátký. Vydávám to narychlo a unavená. Můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^