Antidepresiva w/ Kovy✔

XIII. kapitola - Pravda

Večer brunet usnul s obvázaným zápěstím a skrze obvaz prosakovala jeho krev. Spal opřený zády o postel, seděl na zemi, hlavu měl zakloněnou a ústa mírně pootevřená. Nevnímal nic, nikoho.
30/10/2016
Poklidně si spal do té doby, než se probudil v nemocnici. Nevěděl, co tam dělá. Promnul si oči, aby se mu víčka odlepila od sebe. Rozhlédl se a pak si všiml obvazu na ruce a že z něj vedou jakési hadičky. Nechápal to, myslel si, že je to jen zlý sen, ale nebyl. Po pár minutách vletěla do nemocničního pokoje Karlova matka a začala ho různě objímat. ,,Bála jsem se, že umřeš," plakala mu na rameno zdrcená matka. Otec nepřišel, jak se mladík po chvilce mohl dozvědět. Věděl, že nemá čas kvůli práci, ale i tak ho to vnitřně mrzelo.
************
Odpoledne vtrhl do pokoje udýchaný blonďák, ale Karel nic neříkal, jen na něj koukal jako vyvoraná myš. ,,Ehmm..." začal Martin, ,,om-om-omlouvám se ti," podíval se na mladíka ležícího na nemocničním lůžku. Blonďák začal mít skleněný pohled, pomalu se mu začaly kutálet slzy po tváři. Přišel si, že má za tohle zodpovědnost. Martin pomalu přistoupil k lůžku. Karel zvedl pořezanou ruku a pohladil jej po hřbetu ruky. Blonďák se pousmál do země, ale brunetovi se do očí nepodívá. ,,To je dobrý," řekne brunet a začne se zvedat do sedu, ,,teď mě jen obejmi, kámo," posadil se. Martin si sedl na kraj postele a Karla pevně objal. ,,A jak ti je?" zeptal se blonďák se strachem v očích. ,,Bylo i líp," odpověděl Karel s mírným úsměvem. ,,Proč si to udělal? Co se stalo? Tys mi něco neřekl?" Vybalil na bruneta spoustu otázek. Karel znervózněl, začal se drbat vzadu na hlavě a snažil se mu všechno vysvětlit. Řekl mu o Aničce, o depresích, o svých myšlenkách, prostě všechno. Byl rád, že mu to řekl, bylo to pro něj hrozně osvobozující, už to potřeboval někomu říct. Martin ho bedlivě poslouchal po celou dobu vyprávění. Kájovi akorát ke konci začaly téct slzy po tvářích, protože ho složila ta situace s Martinem.
Najednou do pokoje vtrhl doktor a řekl, že Kája už dnes bude moct jít domů za doprovodu někoho zodpovědného. Nechali tu zodpovědnost na Martinovi a brunet věděl, že je v dobrých rukách.
************
Když došli ke Karlovi domů, hned zalezli do pokoje. Nikdo neví, co se tam odehrálo, ale pěkné to rozhodně nebylo...

Bžumbau. Popravdě ty předcházející kapitoly měly vyjít včera xD takže mám další, ač se to zdá nemožné xD každopádně, co si myslíte, že kluci v pokoji prováděli? A prosím něco slušného :) pokud se vám kapitola líbila, můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^