Antidepresiva w/ Kovy✔

XXII. kapitola - Lži

Týden před Vánocemi
,,Kájo, co se ti stalo?" přiběhl zničený Martin na pokoj svého milovaného bruneta.
Karel se na něj jen díval, nedokázal říct ani slovo. Nejenže strnul úžasem, ale on nemohl mluvit. Po operaci mu odepřeli mluvení, nesměl říci ani hlásku, mohlo by to poškodit léčení mozku.

Jen se mu začaly po tvářích kutálet slzy, které Martin ihned stíral hřbetem ruky.
,,Ššš miláčku," začal bruneta nadzvedávat a objímat. Dal mu i letmý polibek na čelo a začal si hrát s jeho hnědými vlasy, jak moc mu tohle chybělo.

Kája se natáhl pro mobil na nočním stolku vedle postele a něco začal ťukat do malého kouzelného přístroje. Po chvilce ukázal blonďákovi obrazovku, kde bylo napsáno; ,,Hrozně si mi chyběl, Martine, je těžké to říct ani nevím, jestli jsme si to už řekli, ale každopádně... Miluju tě."
,,Já tebe též Kájo," políbil ho Marťa do vlasů a on se jen roztomile otřepal jako malé kotě. Ach, zase ty sladký kecy.

Miloval ho jako nikoho kdy předtím. Znamenal pro něj hrozně moc a popravdě mu nechtěl sdělovat, že za měsíc bude už asi mrtvý. Jen se usmíval a užíval si každé chvilky s tímhle úžasným človíčkem s modrýma očima, které ho dostávaly vždy do transu.

Martin mu to říct nemohl, nemohl jej zničit, když už teď je na psychickém dně. Už se nadechoval něco říct, ale...

Omlouvám se, že to utnu tady, ale nemám na výběr. Jinak bzumbau. Pokud se kapitola líbila můžete dát vote nebo komentář, budu ráda 😊 laf jů❤
-Unnie^.^