Antidepresiva w/ Kovy✔

II. kapitola - Chce to víc

23/10/2016
Jako bych měl kocovinu. Probudil jsem se s ukrutnou bolestí hlavy. Vstal jsem z postele a vydal se jako tělo bez duše na záchod vykonat ranní potřebu. Umyl jsem si ruce, opláchl si obličej a vyčistil si zuby. Nechal jsem si na hlavě vrabčí hnízdo a vůbec mi to nevadilo. Brýle jsem si nasadil na nos a šel se připravit do školy. V průběhu přípravy jsem si několikrát kousl do toastu k snídani a stihl jsem překvapivě i mamce odpovídat na její docela vlezlé otázky ohledně holek. Stále jsem po domě běhal v pyžamu, takže jsem se šel urychleně převléct. Vše potřebné jsem zandal do svého školního batohu, rozloučil se s mamkou a vyrazil.
*******
'Zase on? On si fakt nedá pokoj.' Můj pohled byl upřený na dvě držící se ruce, jedna byla Aničky a druhá... jeho. Tak strašně mě vytáčelo, že to nemohu být právě já. Anička se usmála směrem ke mně a já se jí pokoušel úsměvy oplácet, marně. Depresivní youtuber, který se na videích přetvařuje, co jsem to za zrůdu? Mělo by zvonit až za 10 minut, takže jsem usedl do své zadní lavice, připravil si učebnici matiky a propisku a vytáhl si bílý papír, na který jsem napsal: Kovyneděle. Ťukal jsem propiskou do lavice a přemýšlel, zda mě něco nenapadne. Kreativní jsem dost, jen prostě... deprese. Napsal jsem aspoň téma videa; vztahy. Byl jsem tak zabraný do papíru, co přede mnou ležel, že jsem si ani nevšiml, kdo si vedle mě sedl. Když zazvonilo a já se podíval na osobu sedící vedle mě, zatajil jsem dech, aniž bych o tom věděl. Zrychlil se mi tlukot srdce. Seděla vedle mě Anička. Jemné kadeře blond vlasů ji visely po pas, jemný úsměv, na který bych ji nejraději políbil, její modré oči, které teď pozorovaly každičký můj pohyb...

Bžumbau. Takže tahle kapitola jo trošku kratší, ale snad nevadí :D můžete dát vote nebo komentář, budu ráda. :) laf jů<3
-Unnie^·^