Antidepresiva w/ Kovy✔

VIII. kapitola - Modřiny

Musel jsem už domů, protože se začínalo trochu stmívat, což mě ještě více znepokojovalo. Vyšel jsem ven se sklopenou hlavou k zemi, oklikou jsem ho obešel. Když už jsem si myslel, že jsem ho setřásl, někdo chytl za rameno. Otočil si mě k sobě a vrazil mi pěstí do tváře. Upadl jsem na zem. Cítil jsem, jen jak mi teče krev z nosu. On jen ječel; ,,Na mou holku sahat nebudeš!" Najednou se někdo objevil, ubalil jednu Derekovi. Pak už jen vím, jak mě kdo si nesl v náručí, já pak padl vyčerpáním do bezvědomí.
********
Probudil jsem se ve velmi známém a mně velmi povědomém prostředí. Nemohl jsem si vzpomenout, u koho teď právě ležím na posteli. Po chvilce přemýšlení se objevila ve dveřích blonďatá, usměvavá hlava. Byl to Martin. K posteli mi přinesl čaj a pro jistotu i vodu.
,,Jak ti je? Dostal si hodně přes ciferník teda," řekl s úsměvem ve tváři, ač byl empatický, rád se pořád usmíval.
,,Už mi bylo i líp," snažil jsem se usmát, ale bolelo to, takže nic. U postele jsem nahmatal svou tašku, vyndal krabičku s prášky a dal si jeden, který jsem zapil čajem od Martina. Martin na mě koukal jen s otevřenou pusou, ale nic neříkal, věděl, že mu stejně nic moc k tomu neřeknu.
,,Co se vlastně stalo? A kolik je?" Zeptal jsem se mírně vystrašeně.
,,Je 8 večer a nic moc. Jen jsem viděl, jak tě ten kluk mlátil, tak jsem se o něj postaral a tebe odnesl sem." Usmál se.
,,Díky moc, kámo," úsměv byl opět marný, ,,nedomlouvali jsme se na tom videu?" Zeptal jsem se, protože jsem si vzpomněl na to, jak mě Anička nutila mu napsat.
,,Vyřešíme zítra. Bude sobota a i bude dost času na přemýšlení, teď se jen prospi," usmál se, zhasnul světlo a odešel z pokoje.
Víte, Martin bydlí sám, takže o to lepší to má. Já bohužel musím být stále s rodiči. A joo rodiče! Rychle jsem napsal na Facebook taťkovi, že přespím u Martina. Byl v pohodě, souhlasil. Najednou mi napsala Anička.
A: ,,Jsi v pořádku? Nezmlátil tě tolik?"
K: ,,Ano jsem. Teď jsem u Martina, zítra budeme něco točit, tak se stav."
A: ,,Dobře, přijdu kolem 2 odpoledne."
K: ,,Tak jo, zatím..."
A: ,,Ahoj."
Odložil jsem mobil na stolek a snažil se usnout. Dneska to nějak nešlo. Po hodině čučení do strop jsem usnul jako nemluvně.

Bžumbau. Další kapitola na světě, doufám, že se vám líbila. Můžete dát vote nebo komentář, budu ráda :) laf jů <3
-Unnie^·^ #EvieIsReal