BEZ KONĚ JE ŽIVOT MARNÝ

59 3 0
                                    

Ráno jsem ve škole potkala své nejlepší kamarádky Alici a Katren. U dálky si mě všimly a vrhly se ke mně. Začaly se mě ptát na Falca apod. Ne, že by se mnou kamarádily jen kvůli tomu, že mám vlastního koně, ale prostě k sobě odjakživa patříme. Někdy jsme šli společně do klubu a vozili jsme se na Falcovi. Někdy jsme  i jeli do nedalekého lesa se projet. Vždy tam bylo nádherně, na jaře cvrdlikali ptáčci, v létě bylo teplo, na podzim byla jablka a na zimu to tam bylo jako v pohádce. ,,Tak co Falco, byla jsi včera jezdit? '' ,,Hm, jo byla.'' Odpověděla jsem. Žádná jiná odpověď mě nenapadla. Ale zase začalo zvonit ...

DENÍK POKROČILÉHO ZAČÁTEČNÍKAKde žijí příběhy. Začni objevovat