Ještě včera večer mi Karen zavolala, že nabídku bere. Dneska ráno se půjdem podívat ke koním a vybereme Karen koně. Do malého příručního báglu jsem si naházela bičík, papír a tužku pro uložení upomínky, a klíč od sedlovny. Když jsem se pro jistotu trochu líčila, někdo zaklepal na dveře. Byla to Karen. ,, Čau, tak co, jdeme?'' ,,Hned, jen se obléknu.'' Když jsem se vrátila z poutě pro mikinu, začala se mě Karen vyptávat: ,,Jací koně tam jsou, jsou hodní, neublíží mi?'' ,,Jako by jsi se ptala poprvé. Už jsme to probírali. Nejspíše půjdeš na Dolores či Mickyho. Ty jsou klidnější.''
Celou cestu jsme si povídali o koních a o světě parkuru. Když jsme došli, čekala tam na nás už Linda, naše jezdecká učitelka : ,,Čau holky, Agnes, ty si jdi osedlat Falca a tady hmmm Karen jestli se nepletu tam nasedlej Dolču. Nejdříve jsem poprosila Karen aby mi přinesla uzdičky. Řekla jsem jí jak je má nést. Já zatím odnosila sedla do stájí. Falco a Dolores mají boxy vedle sebe ( naštěstí ). První jsem si rozepnula uzdičku Dolči a nauzdila ji, jelikož má martingal. Přehodila sedlo, podbřišník protáhla martingalem a utáhla na skobách. Naučila jsem jí koně držet a nandávat ohlávku. Počkala než jsem si osedlala Falca a vyrazili jsme do jízdárny. Karen vzala Linda na lonž, já cválala rychlým cvalem přes překážky a v pracovním klusu přes bariéry. Po skončení lekce vypadala Karen dost unaveně. V boxech mě oslovila : ,, Agnes, já netušila že je to ježdění tak namáhavé a složité. To furt bylo pata tam, pata sem , drž otěžě vlevo jezdi na pravou ruku, nemám o tom vůbec ponětí, to bude ještě fuška.''...
ČTEŠ
DENÍK POKROČILÉHO ZAČÁTEČNÍKA
AventureAgnes Smith popisuje do této knihy plné zrad, štěstí, dobrých i špatných osudů a napětí svůj zajímavý každodenní život... :Kniha není psána podle skutečnosti :Koňařské názvy se tam přímo nevyskytují, aby to ,nekoňaři' pochopili. :Do komentářů klidně...
