Dneska bych už měla okolo 10:00 jet domů! Paráda. Mimochodem, teď je 9:32 a já sleduji, jak kolem našeho nemocničního pokoje procházejí lékaři v bílých pláštích. Máme totiž jen takovou tu poloprůhlednou stěnu jak většinou v nemocnicích bývá. Najednou se otevřou dveře a do nich se cpe obézní, zajímavý, zřejmě doktor. Jsem zvědavá, co se za chvíli asi dozvím. ,,Dobrý den,'' začal šišlat, ,, jdu se podívat na Váš zdravotní stav. Jinak Vás totiž nebudu moci pustit domů. Teď pozorně poslouchej co Ti budu říkat, aby jsi to mohla sdělit svým rodičům, kteří si pro tebe do 20 minut přijedou. Takže, ještě týden po odjezdu od nás budeš muset chodit s berlemi, proto tu tvou levou nohu moc nezatěžuj. Také ti dám mast na uvolnění kloubů, tu budeš používat jednou denně, nejlépe na noc. Jinak je to všechno, jo, a nejez moc potraviny, ve kterých je vysoký obsah cukru. Ty by ti jen uškodili.'' Konec. Konečně. Pamatuji si jen slovo moc a cukr. Najednou se ozve zaťukání a do dveří vstoupí rodiče : ,,Ahóój Agnes, kde tady. Vadilo by ti, kdyby jsme se cestou stavili v pizerii?'' ,,Jé, ahoj. Vůbec ne. Tak co Falco, Roxy, Jojo a Alice?'' Trošku jsem se zastyděla, že na Alici jsem si vzpomněla jako poslední. Přece jenom, přinesla mi lahodnou pomerančovou čokoládu. Sbalila jsem se a s tyrkysovými berlemi nastavenými na mou velikost se vydala i s rodiči pryč z nemocničního pokoje. Byla jsem ráda, že odtud mizím ...
ČTEŠ
DENÍK POKROČILÉHO ZAČÁTEČNÍKA
AdventureAgnes Smith popisuje do této knihy plné zrad, štěstí, dobrých i špatných osudů a napětí svůj zajímavý každodenní život... :Kniha není psána podle skutečnosti :Koňařské názvy se tam přímo nevyskytují, aby to ,nekoňaři' pochopili. :Do komentářů klidně...
