I Hate You! I Love You!(ff Ross Lynch)

12.

,,Sor!" uslyšela jsem svoje jméno. Otočila jsem se a uviděla Alexe jak za mnou jde. Zavřela jsem skříňku a nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Co tady děláš? Nemáš být náhodou ve škole? Vždyť máš psát test" řekla jsem mu a on zavrtěl hlavou. ,,Volali z nemocnice, máma a táta se vraceli už dneska od tety a měli nehodu..." nestačil to doříc, jelikož se mi podlomili kolena a musel mě chytit. ,,Musíme tam jet" šeptla jsem a vydali jsme se k autu. ,,A jak jim je?" zeptala jsem se ho. ,,To nevím." Nastartoval a vyjeli jsme.
Ross:
Viděl jsem Sorschu a Alexe jak někam odcházejí. Myslím, že Sor dokonce brečela. Rozhlídl jsem se po chodbě a uviděl drobnou blondýnku, za kterou jsem se následně vydal. ,,Ahoj" usmál jsem se na Mal a opřel se o skříňku. ,,Co chceš?" zavrčela na mě a uklidila si učebnice do skříňky. ,,Nevíš kam šla Sor? Viděl jsem jí jak odcházela s Alexem" zeptal jsem se jí. ,,Cože? Ona někam odešla? To se jí nepodobá" zavrtěla hlavou. To je divný. ,,Jak to, že nevíš kam šla? Vždyť jedna bez druhý neuděláte ani krok" vyjekl jsem a rozhodil rukama. ,,Včera jsme se po...a vůbec! Proč ti to říkám? Nesnáším tě." Zle se na mě podívala a odešla. Vážně? Jen jsem se nad tím uchechtl a šel do třídy.
Sor:
V nemocnici bylo rušno. Udiveně jsem se podívala na Alexe. ,,Byla to hromadná autonehoda" vysvětlil mi. ,,Dobrý den...máme tady rodiče, Woodsovi" řekl paní na recepci Alex. Paní se na něco podívala a pak se na nás otočila: ,,Vaše rodiče má na starosti doktor Wilson, ale bohužel nevím kde je." Oba jsme kývli a šli hledat doktora Wilsna. ,,Támhle je" ukázala jsem na vyššího pána. Je to tátův kamarád, takže naštěstí víme o koho jde. ,,Dobrý den, my..." začal Alex, ale zmlk když se na nás smutně podíval. Jen to ne. Chytla jsem Alexe za ruku. ,,Vaše matka je v pořádku, má jen zlomenou nohu, jinak je v pořádku, ale váš otec...měl vnitřní krvácení a musel na operaci, kterou nezvládl...je mi to líto" řekl a odešel. Koukala jsem na místo, kde ještě před chvílí stál, ale pak se mi podlomily kolena a spadla jsem na zem. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že je můj otec mrtví.

Taková kapitolka, jak říkám já, operace rychlá akce 😀😂😂
Co na ní říkáte? 😃😃
A mám takovou osobní otázečku...baví vás ještě moje příběhy? 😐všimla jsem si, že už to moc lidí nečte 😞😐😐je to pro mě důležitý, protože to píšu pro vás a když to bude číst jeden, dva lidi...
Tak se prosím nějak ozvěte, komentářem nebo hlasem abych věděla, že to někdo čte a měla ještě větší důvod a radost ke psaní ☺☺☺
Eliss ❤