Haruman

8.

Jimin – 14let

Ležel jsem na prolézačce a hlavu měl opřenou o Kookovi stehna. Venku bylo teplo, obloha modrá a bez jakéhokoliv mráčků. Kookie mi položil ruku na hlavu a začal mě lehce škrábat. „Hyung, neměl bys to Yoongimu říct?" Uběhlo jen pár týdnu, co jsme Kookovi řekl, že jsem se do Yoongiho zamiloval. Bál jsem se jeho reakce. Myslel jsem, že mi řekne, že jsem nechutný nebo že mu to půjde hned říct. Místo toho se mu rozzářily oči a řekl, že si to myslel a že je to opravdu skvělí.

Je to opravdu tak skvělí? Být zamilován do jednoho z nejlepších kamarádů je hrozný pocit. Tím, že mu to řeknu, se může všechno pokazit. Může se mnou přestat kamarádit a vykašlat se na mě. A ke všemu, jsme byli oba kluci. To jsou dvě velké překážky a nevím, jak by se daly zvládnout.

„Ne. Neřeknu mu to. Co když ho ztratím úplně? A kdo by mohl být zamilovaný do takové nuly? On je krásný, chytrý a prostě dokonalý. A to já nejsem. Opravdu nej-" Kookie mi dal ruky přes pusu a tím mě donutil být zticha. „Hyung. To není pravda. Jsi taky moc hezký. A spolu byste byli moc pěkní. A dva moji nejlepší kamarádi by spolu chodili, no nebylo by to bezva?" Kookie až skoro pískal radostí a dal si obě ruce na svoje tváře. Já jsem se trochu nadzvedl a bouchl jsem ho trochu do čela. Kook se zamračil a pěstí mě uhodil do ramene. Zasmál jsem se a lehl jsem si zpět na zem.

„Nebo se mu aspoň nevyhýbej." Trochu jsem si odkašlal. Já se mu nevyhýbám. Sice je pravda, že už ani nevím, kdy jsem se s ním naposledy viděl. Ale je to jen kvůli tomu, že má on hodně práce a já taky. Nebo se mi prostě právě nechce tam, kam jde Yoongi. No, možná se mu opravdu vyhýbám, ale občas si s ním píšu, takže to je jedno.

**

Přišel jsem domů a hned zapnul počítač. Zkontroloval jsem si všechny zprávy a pak zapnul nějaký film. Asi v 6 hodin mi přišla esemeska.

JK: Hyung, promiň, ale zapomněl jsem se tě na něco zeptat. Dneska má být v parku ten ohňostroj. Půjdeš tam se mnou, že jo? :3 Začíná to v 10 :)

J: Tam běž sám, když tam tak chceš. Mně se moc nechce. Nebo řekni jemu.

JK: Já se ptal Giho ale řekl, že má moc práce :( No tak. Prosíím^^

J: Dobře no. Tak před 10 tam budu.

JK: Jsi nejlepší!

Ach, je ještě malé dítě. Občas se divím, jak si my tři můžeme tak dobře rozumět když je mezi námi tak velký věkový rozdíl.

**

Pomalu se blížilo 10 hodin večer. Rychle jsem se do něčeho oblékl, trochu se upravil a vyšel ven. Zamířil jsem si to do parku, kde jsem se postavil k fontánce, kde je nejlepší výhled. Trochu jsem to uspěchal, protože bylo teprve půl desáté. Proto jsem si sednul na zem a sledoval, jak se park pomalu zaplňuje různými lidmi.

Po chvilku sledování mě něčí ruce objaly ze zezadu. Ale jsem si jistý, že Kookovi ruce to nebyly. „Jimine, copak tu děláš? Kookie říkál, že máš moc práce." Řekl Yoongi a sedl se vedle mě. Trochu jsem zrudnul. Opravdu jsem ho dlouho neviděl a on je čím dál tím víc hezčí. A co tu on dělá? Kookie mi řekl, že má hodně práce. Co se děje? Nechtěl jsem u něho být tak blízko. Vstal jsem a chtěl jsem odejít ale Yoongi mě chytl za ruku a stáhl mě zpátky. „Kookie mi teď napsal, že nemůže přijít. Tak když už jsem šel takovou dálku, tak tu zůstaň se mnou Jimine." Řekl a rozcuchal mi vlasy a přitom se sladce usmál. Moje srce trochu povyskočilo.

Chvilku jsme si povídali a já byl rád. Opravdu mi chyběl a jsem rád, že jsme si tak hezky povídali. I když jsem poslouchal jenom trochu co mi povídal, protože při jeho přítomnosti jsem se vůbec nemohl soustředit.

Ozvala se rána ohlašující začátek ohňostroje a Yoongi se postavil. Já ho hned následoval. Ohňostroj začal a společně jsme ho sledovali. „Je opravdu krásný." Řekl Yoongi a zaujatě sledoval ohňostroj. „Ale ne tak krásný jako ty." Řekl jsem si spíše pro sebe ale Yoongi se na mě hned otočil. „Co jsi říkal?" Zeptal se mě. Snad mě neslyšel, to by bylo hrozné. „Nic, nic." Mával jsem rukama před sebe a doufal, že to bude Gi ignorovat. „Já ti rozuměl, že není tak hezký jako já. Což je kravina. Protože jediná hezká věc tady v okolí si ty." Řekl Yoongi a přiblížil se ke mně. Cože to řekl? Nebyl jsem schopný nic dělat. Jen jsem tam stál a pozoroval Giho. Ten ke mně přišel a dal mi malou pusu na pusu. V tu chvíli jsem myslel, že umřu.

„Miluji tě Jimine." Víc se mi rozbušilo srdce a já ucítil, jak mi z očí stékají studené slzy. Hned jsem si je otřel. „Já, já tebe taky." Řekl jsem a zakryl jsem si celí obličej. Gi mi ruce dál pryč a tentokrát mě opravdu políbil. Chvilku jsem tam stál, ale po chvilce jsem začal spolupracovat.

**

Po ohňostroji jsme šli k Yoongimu domů. Vlezli jsme se do postele a celou noc jsme se mazlili. Měl jsem z toho opravdu velkou radost. Moc jsem nechápal, jak se to všechno stalo, ale z té radosti jsem se na nic neptal. Jen jsem si užíval Yoongiho rty na těch mých, Jeho rty na mém krčku a jeho ruce na celém mém těle. Byla to opravdu dokonalá noc.

**

Chodili jsme spolu pár let a já byl velmi šťastný. Nakonec jsem se dozvěděl, že za tohle všechno vlastně může Kookie. Několikrát jsme mu za to děkovat. Díky Yoongimu jsem se cítil živý a naplnění. Řekli jsme to jeho rodičům a ti nám to přáli. Za to moje teta to nenesla moc dobře. Můj vztah s ní se velmi zhoršil, ale mě to bylo jedno. Já měl Yoongiho a to bylo vše, co jsem potřeboval. A pak se Yoongi začal chovat divně. Viděli jsme se míň a míň protože pořád nějam jezdil a nechtěl mi říct, co se děje. A když už byl se mnou, pořád koukal do mobilu. Proto jsem měl úplně "dokonalý" plán. Výlet do hor. Bez mobilu. Jen mi dva. A on souhlasil.

A do dnes lituji, že jsem něco takové navrhl.

Doufám, že se vám díl líbil xD  Mám na vás otázku, chcete aby díly vycházely jednou nebo dvakrát do týdne? :O Stejně toto ohlášení nikdo nečte, tak nevím proč se ptám. Ach..Zase vedu samomluvu sama se sebou. Takhle to dopadá, když si nemáte s kým psát a nudíte se. Jsem divná? Trochu. Pch. :(