Haruman

12 2/2

„Hyung?" Uslyšel jsem známý hlas a otevřel jsem jedno oko. Nade mnou stál Kookie a zajímavě na mě koukal. „Hyung, co to děláš?" Znovu se zeptal a já už otevřel obě oči. Podíval jsem se vedle sebe a zjistil jsem, že jsem měl hlavu položenou o Hoseokovo rameno. Musel jsem u filmu usnout a vypadalo to, že usnul i on. Rychle jsem se postavil. „Ne, nic. Jenom jsem usnul." Snažil jsem se usmát, ale Kook měl stále ten svůj pohled. „Jasně Hyung." Řekl a odešel do vedlejší místnosti. Oddychl jsem si. Jsem rád, že se vrátil v pořádku. I když říct nejdříve Hyung, byl jsem tam a tam, by ho taky nezabilo.

Otočil jsem se a podíval se na Hoseoka. Byl strašně roztomilí, když spal. I když, on byl roztomílí pořád. Ej, nad čím to zase přemýšlím. Zatřásl jsem  hlavu, aby mě tyhle myšlenky opustili. Trochu jsem se přiblížil k Hoseokovi a šťouchl do něho. Nic. Šťouchl jsem ho znovu a zase nic. Vzal jsem tedy jeho ramena a zatřásl jsem s ním. Po chvíli Hoseok vyděšeně otevřel oči. „Co se děje?" Rychle vylítl z gauče a začal se rozhlížet po místnosti. „Nic, jen že kluci už přišli." Usmál jsem se na něho, ale on se na mě naštvaně podíval a překřížil si ruce na prsou „A to tě nikdo nenaučil budit lidi normálně?" Zasmál jsem se a uhnul pohledem pryč. „No to je jedno. Když tu jsou kluci, tak bychom už mohli zajít k tvé tetě. Tak se běž obléct a já skočím pro kluky." Přikývl jsem a běžel jsem pro bundu. Do kapes jsem si hodil nejnutnější věcí a pak běžel k botníku, kde jsem si nasadil svoje oblíbené boty a došel k autu. Za chvilku tu byli ostatní, Hoseok nám otevřel dveře a my vlezli do auta.

Chtěl bych mít taky auto jako on, ale já nebyl schopný ani pomalu udělat řidičák. Opravdu závidím Hoseokovi, že ho má. „Kde bydlíš?" Zeptal se mě Hoseok. Inu, já sám moc nevím, kde. No, nevím to vůbec. Jsem tu opravdu pár dní a jediné, kam jsem trefil, byla škola a obchod, který byl pár metrů od domova. „No, Umh," žačal jsem mluvit „naproti je nějaký sportovní areál." Řekl jsem a doufal, že budou vědět kde to je. „Víš kde to je?" Zeptal se Hoseok Taeho. Ten jen pokýval hlavou a začal mu navigovat, kam má jet.

Mezitím co jsme jeli, jsem se otočil na Kooka. „Kam jste šli? Takhle odejít bez jediného slova." Kookie mi opět nevěnoval hezký pohled. „To tě nemusí zajímat Hyung." Jeho hlas byl hodně podrážděný. Nevím, co mu poslední dobou je. Chci aby byl šťastný, aby se usmíval, ale nic z toho se mi nedaří.

„A co vůbec škola? To tam teď nebudeš chodit?" Kookie mi na to nic neřekl. Když uviděl můj smutný výraz, pokusil se o usměv a znovu mluvil. „Promiň. Jen teďka nemám náladu. Řeknu ti to jindy Hyung. A co škola. No teď máme prázdniny, takže můžu být s váma." Usmál se a já mu prohrábl vlasy.

Po pár minutách jsme dorazili ke mně domů. Vystoupili jsme z auta a šli k hlavním dveřím. Z kapsy jsem vytáhl klíče a otevřel jsem je. Všichni jsme vlezli do baráku. Všude bylo zhasnuto, takže teta se ještě nevrátila, což bylo jediné plus. Kluci zůstali dole, a s Hoseok jsme vyběhli do druhého patra, ke mně do pokoje. Rychle jsem do cestovky začal pokládat důležité a osobní věci a Hoseok do druhé cestovky skládal moje oblečení.

Dobalil jsem a zapnul cestovku. Hoseok přišel a vzal mi mojí cestovku, do své ruky. „To nemusíš, unesu to sám." Řekl jsem potichu. „To, je dobré, já to vezmu." Opět se na mě usmál svým sladkým úsměvem. „D-děkuji." Řekl jsem a začal se škrábat na svém uchu. „Nemusíš děkovat prcku." Chtěl jsem něco říct, ale uslyšel jsem zvuk hlavních dveří. Teta přišla. Hoseok vzal obě cestovky do svých ruk a společně jsme utíkali po schodech dolu. A měl jsem pravdu. Teta stála v předsíňce a zkoumavě si prohlížela Kooka a Taem.

„Ahoj Jungkoookie." Řekla ironicky a on se trochu zachvěl. Došel jsem k tetě a snažil jsem na ní promluvit. „Této. Já se omlouvám. Nenechala jsi mi to doříct. Můžu se sem.-" Nemohl jsem domluvit a dostal jsem menší facku. „Jak se opovažuješ na mě mluvit grázle jeden? Mám tolerovat to, že jsi buzna, že jsi zabil člověka a teď ještě že nechodíš do školy? Tak na to zapomeň zlato." Řekla a znovu mi dala facku. Natahovala se pro třetí, zavřel jsem oči a byl připravený na známou bolest. Ale nic nepřišlo. Otevřel jsem oči a spatřil, jak Hoseok drží tetě ruku, aby mě nemohla znovu ohodit. Rychle jsem se postavil za Hoseoka. „A ty jsi kdo? Zas nějaká nová známost?" To známost řekla pohrdavým tonem a já se víc schoval za Hoseoka. „Ano. Na shledanou. Už se nevrátíme." Řekl Hoseok. Do ruk vzal cestovky, co předtím opustil a společně jsem šli k autu a jeli k němu domu.

**

U něho jsem se posasili na gauž a znovu otevřeli konverzaci kdo u koho bude spát. Po dlouhé debatě, jsme prostě došli teď k závěru, že já budu spát u Hoseoka a Kookie u Taeho. Už jsme to jednou řešili a pořád to zůstává stejné. Chtěl jsem být normálně s Kookie, ale Tae řekl že za nic na světe nebude s Hoseokem tak to muselo dopadnout takhle.

U Hoseoka v pokoju jsem vybalil  poslední věci a sednul si na postel. Po chvíli za mnou přišel Hoseok a dlaň mi položil na tvář, na místo, kam mě uhodila teta. „Jsi v pořádku?" Zeptal se a palcem mi začal přejíždět po bolavém místě. „Jo." Řekl jsem neslyšně. Měl jsem z toho divný pocit. Cítil jsem se tak..tak..tak divně. Hoseok mi ruku z tváře přesunul na vlasy a rozcuchal mě. Proč mi pořád musí šahat na vlasy? „Baví tě mě rozcuchávat?" Zeptal jsem se ho. „Ano, jsi roztomilí." Řekl a otočil se. Cítil jsem, jak začínám rudnou a proto jsem rychle vlezl do postele a snažil se usnout.

Po pár minutách za mnou do postele vlezl Hoseok. Upřímně doufám, že se tohle vyřeší a já s ním nebudu spát v jedné posteli. I když je opravdu velká, pořád to je jen jedna postel. „Hoseoku? Byl jsi to ty že? Jsi mě zachránil, ve škole před..víš co myslím že? No... Děkuji." Dostal jsem nakonec ze sebe. „Neděkuj prcku. Věděl jsem, že nejsi zlý člověk, a když jsem slyšel, co s tebou dělá, musel jsem ti pomoc." Otočil jsem, takže jsem byl zády k němu. „Ne, opravdu děkuji." Řekl jsem znovu a Hoseok se trochu zasmál. „Dobře, když tak moc chceš, tak mi jednou splníš jedno přání jo?" Zeptal se a já souhlasil. Hoseok se znovu zasmál. „Dobře. A teď už spi. Dobrou noc."

„Dobrou noc." Též jsem mu popřál a do několika málo minut jsem usnul.

Je tu pátek, takže je tu další kapitola :3 Doufám, že se vám líbila :) Chci poděkovat za každý komentář, vote nebo jen přečtení. Vůbec se divím že to někdo čte protože je to takové..nudné a než se tam něco stane, tak to trvá sto let xD No, opravdu vám děkuji a užívejte zbytek dne  :* xD