Haruman

16.

„Y-yoongi? C-co?"

Zeptal se Jimin a sledoval Yoongiho. Ten se zvedl a chtěl jít za Jiminem ale ten místo toho udělal dva kroky dozadu a otočil se. Já jsem k němu rychle přiběhl a zadíval jsem se mu do obličeje.

„Hyung? Já mám asi teplotu." Řekne a šáhne si na čelo. „Nebo začínám bláznit. Vidím něco, co bych neměl vidět." Začnu Jiminovi stírat jeho slzy, které se objevily na jeho krásném obličeji.

„Jen máš opravdu horečku. Jsem tu jen já. Běž se nahoru vyspat a bude to dobré." Zalhal jsem mu a pohladil ho po tváři. Jimin se snažil udělat jeden krok, ale kvůli tomu jak se klepal, to vůbec nešlo. Yoongi za námi chtěl přijít, ale já má dal rukou znamení, aby zůstal na svém místě a nic nedělal. Jimina jsem vzal do náručí a odnesl ho do pokoje. Položil jsem ho na postel a sám si lehl vedle něho.

„J-já jsem viděl Y-Yoongiho. J-je to kravina ž-že? Ale proč? Já na něho n-nechci myslet? P-proč ho vidím? J-já na ně ch-chtěl zapomenout." Vydal ze sebe Jimin a stále u toho brečel. Utřel jsem jeho nově vzniklé slzy a začal jsem jeho tvář plnit mými polibky. Celou dobu jsem ho utěšoval a hladil po zádech.

Po chvíli jsem slyšel jak Jimin sladce oddechuje. Konečně usnul. Opatrně, tak abych ho nevzbudil, jsem vstal a opět došel za kluky.

„Co se děje? Kam jsi odnesl Jimina? V-vrať mi ho!" zakřičel Yoongi a rozběhl se směrem, odkud jsem přišel já. Chytl jsem ho ale za kapuci a vrátil ho zpět na předcházející místo.

„Můžete mi někdo vysvětlit, co se tu děje? Jsi Yoongi? Nemáš být mrtvý?" Opravdu, co se tu děje. Možná blázním já a je to jen nějaká noční můra.

„Připadám ti, že jsem mrtvý? Jsem až moc živý a přišel jsem si sem vzít to, co je moje. Tedy Kooka a hlavně Jimina." Jde si pro to, co je jeho? Chce ten kluk už opravdu umřít? Najednou se přiřítil Kookie a obejmul Yoongiho. „Kookie, zlato. Půjdeš si sbalit věci? Sobě i Jiminovi? Pak pojedeme ke mně." S úsměvem řekl Yoongi a Kookie mu úsměv hned oplatil. Fuj, bylo mi z něho blbě.

„Nikdo nikoho unášet nebude. Můžeš mi vysvětlit, čím myslíš? Že ke mně přijedeš, ukradneš mi Jimina, vezmeš ho k sobě. A pak mu řekneš něco ve smyslu Ahoj, já nakonec neumřel a on tě zulíbá k smrti? Opravdu sis tohle myslel nebo jako co?" Skoro jsem na něho řval. Ale musel jsem se tišit, abych nevzbudil Jimina.

„Jak, že tobě ukradnu Jimina? On je můj přítel. Co ty máš nárok si někoho přivlastňo-" O čem ten idiot mluví? Všechno na něm je nechutné. Jak se do tohoto mohl Jimin zamilovat?

„Pořád jsi u mě v baráku. Jedním pohybem tě můžu vykopnout, tak buď rád, že jsem to neudělal. Nejdřív mi řekni, proč si sakra na živu, když mi Jimin říkal, že jsi mrtvý."

Yoongi nakonec souhlasil tak jsem všechni zavedl, abychom si sedli na gauč. Všichni se posedali na gauč a Kookie si sedl na Yoongiho a ten mu propletl ruce kolem břicha.

„Budu předpokládat, že ti Jimin vše řekl. Když pro mě přijela sanitka, tak jsem přežil. Ale byl jsem v kritickém stavu a rychle jsem potřeboval nové srdce. Kdyby to rodiče řekli Jiminovi, ten by se hned přihlásil a dal by mi ho. A to jsem nechtěl. Raději bych umřel než vidět jak kvůli mně umírá Jimin. Rodiče mě vzali do jiného státu, kde jsme našli dárce srdce a já tak mohl přežít. Byla to náročná operace a já musel zůstat dlouho v nemocnici. Hned, co mě propustili, jsem je šel hledat. Když jsem narazil na toto stvoření-„

Yoongi ukázal na Taehyunga. Kookie podal Yoongimu kapesníček a on si setřel svoje slzy.

„On mi řekl, že vás nezná. Pak mě uneslo toto monstrum-" zase přestal a tentokrát ukázal na Taeho bratra Namjoona.

„A nakonec jsem skončil u tebe. Nechci nic znát, nic vědět. Já chci být prostě zase s Jiminem a být štastný." Yoongi domluvil a Kookie se otočil a objal ho. „Já jsem teď šťastný hyung. Já věděl, že jsi neumřel." Usmál se na něho Kookie a Yoongi ho štípl do tváře. „Ty jsi taky chytrá hlavička." Oba dva se na sebe usmáli. Šípněte mě taky někdo. Třeba to opravdu nakonec bude jen noční můra. Protože to co on vykládá. Bože, to je strašná kravina.

„To sis teď vymyslel? Vůbec to nedává smysl. Však...poslouchal ho někdo? Vůbec to nezní jako pravda, však..." Nikdo se na mě ani nepodíval. Jen čekali, co ze mě vypadne. Pořádně jsem se nadechl a začal mluvit dál.

„Když budu věřit tvému nesmyslu...Takže si myslíš, že je lepší když někdo žije s pocitem viny?" Všichni se na mě podívali a já pokračoval. „Kvůli tobě...Víš jak se kvůli tobě Jimin cítil? Žil s tím že tě zabil. Byl z toho mimo. Jestli ho miluješ, tak se nad tím zamysli. Víš jak se teď bude chudák kvůli tobě cítit?"

„Myslím si, že bude šťastný, až mě uvidí." Opravdu? Neviděl jeho reakci? Co s tím klukem je?

„To ne. Já ti ho nedám. Zůstane tedy. Složí se, když tě uvidí."

„Jo, štěstím. Je to můj přítel, nemáš právo mi nic zakazovat."

„Už to není tvůj přítel."

„Co prosím?!" Kookie se zvedl z Yoongiho a ten se postavil. Donutil postavit i mě a pak mi dal pěstí, takže jsem skončil na zemi. Yoongi si na mě sedl a chytil mě za triko. Chtěl jsem mu vrátit úder, nebo něco říct, ale místo toho jsem slyšel jen slabý Jiminův hlásek.

„Nech ho." Všichni se otočili Jiminovim směrem. Obličej měl od slz víc než, kdy předtím a tentokrát opravdu spadl na zem a začal se dusit.

Pátek a je tu nová kapitola. Ptát se, jestli chcete Yoonmin nebo jihope, je asi zbytečné co? xD Tak se zeptát, co myslíte, že bude dál?

Jinak vám všem děkuji za přečtení, vote a komentáře. :3